Téměř 4300 kilometrů v poušti i velehorách zdolala i přes zdravotní handicap Češka Monika Benešová. Na jedné z nejtěžších pěších tras světa se musela vypořádat nejen s nebezpečími americké divočiny, včetně setkání s medvědy, pumou nebo chřestýši, výkyvy počasí, ale i s důsledky své nemoci. Kvůli potravinovým alergiím se musela vybavit těžšími speciálními potravinami, cestou ji sužovaly nevolnosti. Trasu Pacific Crest Trail (PCT) i tak zvládla za pět měsíců a šest dnů. "Dokázala jsem sobě i podobně nemocným lidem, že život kvůli takovému onemocnění nekončí," řekla.
Sen zdolat trasu, která vede od mexických až po kanadské hranice, měla několik let. Definitivně se na ni rozhodla vydat minulý rok ve Španělsku, kdy absolvovala několik set kilometrů dlouhou Svatojakubskou cestu (Camino de Santiago). "To byl spíš takový test, jestli zvládnu PCT," poznamenala rodačka z Vysočiny.
Před cestou do Ameriky musela vyřídit žádosti o víza či potřebná povolení, zjišťovala zkušenosti dalších hikerů nebo se radila s odborníky ohledně co nejlehčího a zároveň kvalitního vybavení. Příprava jí zabrala několik měsíců, byla proto velmi ráda, když stála na začátku cesty.
Počátky označila za velmi náročné, a to fyzicky i psychicky. Trek začíná v poušti, nosit tak s sebou musela navíc až osm litrů vody. Z počátku si navíc zabalila více oblečení, kterého se postupně zbavovala. Potýkat se tak musela s těžkým batohem, chodidla jí pokryly puchýře. "Začátek byl brutální. Tělo si teprve postupně zvykalo," podotkla. Brzy po začátku se také rozdělila s kamarádem a dál pokračovala sama.
Cesta vede přes tři americké státy Kalifornii, Oregon a Washington, měří téměř 4300 kilometrů. Ročně se na ni vydávají podle Benešové tisíce lidí, uspěje jen asi desetina. Trasa je náročná nejenom svou délkou, ale především terénem. Vede většinou mimo civilizaci přes pouště i přes několik tisíc metrů vysoké hory včetně více než 4400 metrů vysoké Mount Whitney. Hikeři si musí pečlivě naplánovat zásobování, do měst se často mohou dostat jen díky stopování.
Výzvou je život v divočině. Benešová během pětiměsíčního putování potkala třeba medvědici s medvíďaty či vlky, vyhýbat se musela chřestýšům nebo v noci zjistila, že ji sleduje puma. Dostala se také do sněhové bouře, ze které si odnesla pádem pochroumané koleno i omrzliny rukou či nohou. Za největší zážitek přesto označuje, že dokázala změnit "svůj totálně nereálný sen v realitu" a že v sobě opět našla vnitřní sílu bojovat.
O tu ji předtím připravila alergie na potraviny. Lékaři dlouho hledali příčiny jejích zdravotních potíží, kvůli kterým se obávala i vycházet z domu. Řada lidí ji proto od náročné cesty zrazovala. "Věřila jsem, že mi cesta neublíží, že mi naopak pomůže. Věřila jsem cestě, učila se věřit znovu sama sobě," poznamenala.
Minimálně půlku úspěchu připisuje rodičům, kteří ji na dálku podporovali. "Moc mi fandili, drželi mě a ke konci mě do cíle skoro na dálku dotlačili, už jsem nemohla," řekla. Zároveň ocenila místní obyvatele, kteří turistům často pomáhají. V budoucnu by se na PCT chtěla vrátit a stejným způsobem pomoct svým následovníkům. Pochvaluje si i komunitu ostatních "hikerů", se kterými si vzájemně pomáhali. Kvůli schopnosti usnout kdekoli jí vymysleli přezdívku "Sleepy". Organizátoři ji také do Česka poslali ocenění v podobě medaile s vyrytým jménem i přezdívkou.
Benešová doufá, že svou cestou podpoří lidi s trnitějším osudem v životě. "Když člověk chce, dokáže to, ať už je to cokoliv," poznamenala. Dokládá to i tím, že se její nemoc po návratu podle lékařů výrazně zlepšila. O svých zkušenostech chce mluvit i na charitativní přednášce, kterou uspořádá 11. ledna v rodném Novém Městě na Moravě. Výtěžek ze vstupného věnuje na dárky dětem z motolské nemocnice, které dlouhodobě pomáhá.
