Zimní radovánky
Lyžařské dobrodružství v Itálii

Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Kdo ví. Pravověrní lyžaři jsou zase přesvědčení, že nejlépe si okolní krásy lze vychutnat s lyžemi nebo snowboardem na nohou při svištění sjezdovkou, kdy vítr šlehá do tváře a slyšet je jen chroupání sněhu pod prkny. Na tom, kdo má pravdu, se asi vzájemně neshodnou. Jisté však je, že lyžařská sezona právě začíná.

Italské Alpy mají tu výhodu, že od nás nejsou vůbec daleko a nabízejí to nejlepší, co si lze ze spojení Itálie a hor přát. Z Prahy stačí nějakých osm hodin jízdy, nechat za sebou Mnichov i Innsbruck a prosmýknout se Brennerem - a najednou už na benzínce na turistu dýchají italské vůně: mix senzačního kafe, zemité půdy, do které bez přestání pere slunce, italských jídel a vzdálené přísliby moře. Ano, i v horách. Přitom ještě pár kilometrů zpátky v Rakousku nic z toho cítit není. Italové prostě na to mají nějaké vlastní zvláštní kouzlo, jinak si to není možné vysvětlit. A proto vůbec není od věci si v té úžasné zemi užít nejen letní, ale i zimní dovolenou. Na rovinu, na rezervování některého z termínů je nejvyšší čas.

Spousta zábavy v lyžácích...

Ať už jste nadšení lyžaři, anebo jen obdivovatelé velehorských štítů, musíte uznat, že na Trentinu něco je. Tenhle region na severovýchodě Itálie je možná ve stínu svých sousedů Lombardie nebo Veneta, ale bylo by sakra chybou ho minout. Je to především horský region - tři čtvrtiny celé oblasti leží ve výškách nad 1000 metrů nad mořem. V takovém množství horských velikánů si není možné nevybrat dokonalou lyžařskou dovolenou, protože tady se lyžuje skvěle všude. A kdo zatouží po bezchybných sjezdovkách a klidu menších míst, může se zaměřit na středisko Ponte di Legno - Tonale. Neudělá chybu.

Tonale se krčí sevřené mezi vrcholy Monticello Superiore, Monte Tonale Oriental nebo Monte Serodine, z nichž každý přesahuje 2500 metrů, přičemž hned za nimi číhá několik třítisícových vrchů. Z té výšky by se jednomu zatočila hlava. Naštěstí tu horská nemoc nehrozí, takže nazout lyžáky a jde se na to, sjezdovky čekají!

Tím, že se propojila dvě střediska Passo Tonale s městečkem Ponte di Legno, které leží těsně pod ním v údolí, má každý lyžař či snowboardista k dispozici komplex sjezdovek v celkové délce 62 kilometrů od 1 121 do 2 992 metrů nad mořem plus další freeride terény. A to láká. Nejvíc (přes 40 km) je tu sjezdovek červených, tedy středně náročných, ale zabaví se tu jak začátečníci, kteří mají k dispozici přes deset kilometrů lehkých modrých, tak nejnáročnější, na něž čeká 10 kilometrů černých tratí. Lahůdková je třeba tříkilometrová černá sjezdovka Paradiso s převýšením 737 metrů. Autor tohoto textu, který přiznává, že se nejlíp cítí na modré, sledoval lyžaře na Paradisu z lanovky - a na první pohled to vypadalo, že na prudkých svazích doslova létají. Každému, co jeho jest.

... i bez lyžáků

Jasně, při lyžařské dovolené jsou nejdůležitější sjezdovky, svahy a namazané lyže, nicméně ani když slunce zapadne, není nutno jít hned spát. Pořád jsme přece v Itálii a může začít noční život! Ne, na ulicích hluk není, naopak to na nich v noci vypadá jako skoro při vánoční poklidné idylce, ale stačí otevřít dveře některého z místních barů a situace se pronikavě změní. Při toulkách mezi podniky lze narazit dokonce i na české pivo. A když má návštěvník štěstí, trefí se do některé z akcí, které pořádá třeba cestovní kancelář Nev Dama. Je libo koncert na sněhu v podání Milana Peroutky a Anny Julie Slováčkové, případně večerní poklidné posezení u saxofonu Felixe Slováčka? Prosím, nic není nemožné, obojí se dá zažít během jediného týdne.

Jestli někomu ale bujaré večírky nevyhovují a raději relaxuje v klidu, není vůbec žádný problém. V Tonale je mnoho míst, kde se dá perfektně regenerovat ve wellness zařízeních. A úplně nejlepší je wellness v chatě Capanna Presena přímo na svahu ledovce Presena. Širokými okny se z něj dá koukat ven, takže je možné hovět si v horké vířivce a sledovat u toho horské štíty, kabiny lanovek kymácející se ve větru nebo navlečené lyžaře uhánějící po svahu. A to všechno v plavkách se sektem v ruce. Zážitek to je neopakovatelný.

Ale netřeba utrácet eura za takhle extravagantní zkušenosti (jakkoli to opravdu stojí za to). Vlastní wellness s bazénem a saunami má i celá řada zdejších hotelů. Hodně kvalitní wellness a opět s výhledem na sněhem pokryté stráně nabízí třeba hotel Delle Alpi, který si v pohodlnosti vířivky s tou na vrcholu Passo Paradiso v ničem nezadá. Někomu, kdo to nezkusil, se to třeba nezdá, ale koukat z bazénu na lidi zachumlané v péřovkách, šálách a s nataženými čepicemi až po nos, jak se třepou v mrazu, je fakt zábavný zážitek. V Delle Alpi žádný problém.

Krásy Itálie

Ale ještě na chvíli zpět k ledovci. Tam je možné navštívit hned dvě události, které se pravidelně opakují. Jednou z nich je návštěva koncertu v nefalšovaném ledovém iglú, kde umělci zahrají na hudební nástroje - vyrobené taky z ledu. A znějí stejně jako kvalitní nástroje ze dřeva. Jasně, do iglú je třeba se pořádně obléct, protože sedět na lavicích z ledu není jen tak, ale to je v zimě v Alpách nutné všude. A zážitek, jaký jinde k sehnání není, vynahradí všechno nepohodlí. Ale upřímně, ono to zase tak studené není. Když se iglú zaplní lidmi, skoro není poznat, že je z ledu úplně všechno.

A na vrcholu Presena je možné vyzkoušet si další specialitu, kterou je o snídaně na ledovci hned po sledování východu slunce. Jen si to představte - majestátní hory, ustupující tma, zlatý kotouč stoupající nad obzor, a do toho vybrané kulinářské lahůdky. Jestli tohle nezní jako ráj... Itálie je samozřejmě gastronomický ráj a platí to i o jejích horských oblastech.

À propos, jídlo. Vaří se tu výborně prakticky všude, není možné sáhnout vedle. Italská kuchyně je u nás proslavená především těstovinami, ale hodí se zapamatovat si, že těstoviny jsou pokrmem podávaným mezi předkrmem a hlavním chodem. A výběr je v Trentinu hodně široký: vzhledem k tomu, že se jedná o alpskou oblast, jsou základem lokálních surovin telecí maso, sýry, fazole, jablka a houby, takže v kuchyni se tu mísí klasické středomoří s olivovým olejem, těstovinami a rajčaty s někdejšími rakousko-uherskými vlivy. A víno! I na horských svazích Trentina se pěstuje kvalitní víno, hlavně kolem Bolzana. Daří se tu Chardonnay nebo Pinotu grigio, čím dál populárnější je i červená lokální odrůda Teroldega. Nebudeme si nic nalhávat - po dni na sjezdovce vyhládne. Tak dobrou chuť, správně namazané lyže a hodně sněhu!