Věštecké obřady
Ruské ženy oživují pohanské tradice

"Koňská hlava značí muže," říká Jekatěrina Kostrikinová sledující teplý vosk, jak tuhne ve sklenici studené vody. V jejím moskevském bytě se několik kamarádek snaží poznat svou budoucnost za pomoci pohanských tradic.

Za svitu svíček ženy upřeně hledí na kousek rozpuštěného vosku, který jim má napovědět, co během roku nastane v jejich milostném či profesionálním životě. Nakonec pálí kouli papíru a bedlivě pozorují stín, který vrhá na zeď a který jim má odhalit další tajemství.

Tyto věštecké obřady, které se v Rusku hojně provozují mezi Vánocemi (7. ledna) a svátkem Tří králů (19. ledna), připomínají tradice dávných slovanských pohanských národů, které nevymizely ani s příchodem křesťanství do země v roce 988.

"Soudíme, že v této době jsme osvobozeni od našich závazků vůči církvi, protože Kristus byl pokřtěn až 19. ledna, a mezi Vánocemi a svátkem Tří králů je svět ještě pod vlivem pohanství a my můžeme vyvolávat duchy," vysvětluje Jekatěrina Kostrikinová, která je jinak pravoslavného vyznání.

"Proto to je nejlepší doba k tomu, abychom poznali svou budoucnost," soudí tato architektka a scénografka, která pracovala pro několik moskevských divadel. Chystá se právě rozpustit vosk ve stříbrné lžičce za asistence své přítelkyně Ljubov Soldatikovové.
Povinnou podmínkou pro tyto rituály z dávných dob je, že nikdo nesmí mít na sobě kovové předměty, jako jsou prsteny nebo náušnice, ani také pásek, aby tělo mělo naprostou svobodu.

Rovněž se připravují koláče, do nichž se vkládá mince, zrnka pepře nebo prsten. Ti, kdo to po rozkrojení objeví, mají být po celý rok bez finančních problémů, mají prožít rok bohatý na zajímavé události nebo je čeká sňatek.

"Tak mě čeká zajímavý rok!" usmívá se Ljubov Soldatikovová, když objevila ve svém dílu koláče zrnka pepře.

Natalja Špakovská, devětatřicetiletá masérka z prestižního salonu v Moskvě, se svěřuje, že od školních let zbožňuje oblíbenou tradici svobodných žen, která spočívá v tom, že se žena v předvečer svátku Tří králů zeptá prvního chodce, kterého potká na ulici, na jeho křestní jméno. To pak má být i jméno jejího budoucího muže.

"Jednou byla jedna moje spolužačka velmi otrávená, protože se jméno dotázaného chodce shodovalo se jménem nejošklivějšího chlapce ze třídy," vzpomíná. "O několik let později však potkala svého budoucího manžela a ten měl také to jméno."

"Lidé nebývají vždy spokojeni s tím, co se dozvědí o své budoucnosti. Ale všechno závisí na tom, jak k tomu přistupujete, jaký je stav vaší duše," říká Jekatěrina Kostrikinová.
"Když máte chmury, vidíte všude jen negativní znamení. Když se celá naše duše otevírá štěstí, nedají na sebe pozitivní změny čekat," ujišťuje.