Aukce
Turecko láká i na dražby. Originální atmosféra v centru Istanbulu

"Poprvé! Podruhé? Potřetí a prodáno!" Výkřiky vyvolávače na dražbě znějí v úzkých uličkách istanbulské čtvrti, kde návštěvníci s překvapením objevují, že tu jde udělat dobrý obchod. To je v dobách neklidné ekonomiky úplné terno. Dražby bývají hájemstvím několika bohatých soukromníků, kteří chtějí získat obraz od nějakého mistra, anebo antickou vázu. Každý dražený předmět je unikátní a velmi drahý, cena často dosahuje milionů eur.

To ovšem není případ dražeb v Balatu, historické čtvrti Istanbulu. Dříve tu žily křesťanská a židovská menšina, ale nyní je to oblíbený cíl turistů a takzvaných hipsterů.

Od roku 2014 se dražby v Balatu, na kterých se dají levně získat nejrůznější věci, staly zvláštní atrakcí. Přitahují o víkendech davy lidí, kteří touží po pokladech objevených na půdách, po starém nábytku či po starých hračkách. Pro místní obyvatele jsou příležitostí, jak udělat dobrý obchod a něco si vydělat v době, kdy se ekonomická situace zhoršila a ceny se prudce zvedly.

Někteří se tak zbavují svých věcí a dávají do dražby předměty zděděné po prarodičích. Pro mnohé, jako třeba pro Murata, je to úplný objev. Právě tu koupil svému synovi laserové pero za deset tureckých lir (asi 42 korun).

"Procházel jsem se tady se synem, když jsem slyšel vyvolávání a viděl cedule vybízející ke vstupu. Vešli jsme dovnitř ze zvědavosti, abychom se podívali, jak ty dražby vypadají," řekl Murat agentuře AFP. "Nikdy dříve jsem to neviděl, myslel jsem si, že to je jenom pro bohaté. Mám rád zdejší atmosféru a více než rozumné ceny. Určitě se sem vrátím," dodává.

Chtějí vidět vyvolávače

V této dražební síni stejně jako v desítkách dalších v Balatu vše vybízí váhavce, aby vstoupili. Na scénu přichází vyvolávač Ali Tuna - vybízí nováčky, aby se posadili, obdaří je několika žerty, prochází kolem židlí a zblízka ukazuje malé předměty, jako jsou pera, kordíky či stříbrné zrcadlo.

Výkon Aliho Tuny se podobá výstupu komika. Někteří návštěvníci sem přicházejí jen proto, aby viděli tohoto muže, jak oslovuje návštěvníky jménem a vypráví příběhy dražených předmětů. Tuna však není vyvolávačem z povolání. Je ředitelem marketingu v jednom podniku a dražby jsou jeho koníčkem.

Yavuz je klientem, který někdy své věci na dražbě prodává. "Ceny jsou tu opravdu korektní. Můžete si tady koupit kvalitní věci za rozumné ceny, protože se začíná na velmi nízké ceně," raduje se.

Kupní síla Turků se hodně snížila. Loni dosáhla inflace rekordní úrovně za posledních 15 let a turecká lira ztratila vůči americkému dolaru téměř 30 procent své hodnoty.

Vyvolávací cena však není vždy nízká, podotýká Ercan Altan, majitel další dražební síně v Balatu, která vznikla z bývalé kavárny. "U některých předmětů, jako je tento gramofon, nejde začínat na deseti lirách. Řekněme, že začneme na 1500 lirách (asi 6300 korun), ale prodáme ho za cenu, která není o moc vyšší," vysvětluje.

Ne všichni sem přicházejí kupovat. Může jít jen o prostou touhu nadechnout se zvláštní atmosféry na dražbě. Na některých místech tam byly otevřeny i bufety.

"Pro mě to tady je relaxace," usmívá se čtyřicátnice Hülya Sahinová. "Člověk se tady opravdu hodně pobaví," dodává.