Výročí
V Berlíně se otevírá výstava o křišťálové noci

V Berlíně se ve středu návštěvníkům otevírá výstava o takzvané křišťálové noci, jejíž 80. výročí si Německo zanedlouho připomene. Vedle násilí, útoků na synagogy nebo rabování židovských obchodů ve dnech 9. a 10. listopadu 1938 ukazuje také, jak se na tyto události v obou částech Německa vzpomínalo v následujících desetiletích. Výstava je v dokumentačním centru nacistických zločinů Topografie teroru k vidění do 3. března příštího roku.

"Nebyly to jen synagogy a židovské obchody, které se staly terčem davu, židovské dobročinné organizace, nemocnice, domovy důchodců také hořely. Hasiči se většinou jen starali, aby nechytily budovy okolo," popisuje tehdejší dění Uwe Neumärker z berlínského památníku holokaustu, který se na výstavě spolupodílí.

"Útoky na budovy doprovázelo hromadné ponižování Židů. Často museli pochodovat ulicemi za doprovodu místních obyvatel, jejichž děti si hrály kolem. Někde byli dokonce spoutáni do řetězů pro dobytek," podotýká zase kurátor výstavy Ulrich Baumann, podle něhož dnes lidé ne vždy doceňují brutalitu tehdejších událostí.

Celkem si organizované útoky vyžádaly přes 90 obětí. Zničeno či poškozeno bylo více než 1200 synagog a židovských modliteben a zhruba 7500 obchodů na území Říše, do níž už v té době patřily i dříve československé Sudety. Bezprostředně po teroru bylo zatčeno na 30 tisíc Židů, z nichž většina skončila v koncentračních táborech. Vrcholem nacistické perverze bylo, že Židé museli za způsobené škody zaplatit jednu miliardu marek.

Berlínská expozice tehdejší dění ukazuje na příkladu šesti měst, včetně německé metropole, bavorského Hofu nebo porýnského Guntersblumu. Věnuje se přitom popisu tragických události, z něhož je dobře patrné, jak rozdílné útoky byly - někde třeba začaly už v noci, jinde až za bílého dne. A soustředí se také na oběti, pachatele a to, jestli byl nakonec někdo pohnán k zodpovědnosti. To se stávalo jen výjimečně, a nikoli v případě útoků na Židy nebo synagogy. Spíše se potrestání dočkali někteří lidé, kteří ve druhé vlně rabovali.

Druhá část výstavy, která je pojata spíše klasicky a historii popisuje pomocí tabulí s textem a fotografiemi, se věnuje tomu, jak se na události z 9. a 10. listopadu 1938 vzpomínalo. Soustředí se jak na období bezprostředně po druhé světové válce, tak na mezníky ve vzpomínkové kultuře související s lety 1968 a 1978. Ukazuje přitom i rozdíly mezi vzpomínáním v bývalém západním a východním Německu.

V části věnované vzpomínkové kultuře po znovusjednocení Německa se expozice dotýká také otázky, jak vlastně tehdejší události označovat. Pojem křišťálová noc, který se pro ně vžil, je totiž podle kurátora Baumanna příliš mírný a zdaleka neukazuje na brutalitu těch dní.

Později se začalo používat také slovo pogrom, ale ani to podle Baumanna podstatu nevystihuje. U pogromů jde totiž o spontánní výbuchy protižidovského násilí ze strany většinového obyvatelstva, nikoliv o centrálně organizovanou akci, jak tomu bylo 9. a 10. listopadu před 80 lety, kdy nacistické vedení z Mnichova telefonovalo a telegrafovalo do celé Říše, že se mají uskutečnit akce proti Židům. I kvůli tomu nyní historici podle Baumanna nejčastěji používají pojem "listopadový teror" nebo "protižidovský teror v listopadu".

Výstava v dokumentačním centru Topografie teroru, které se nachází nedaleko Postupimského náměstí, je bezplatně k vidění každý den od 10 do 20 hodin.