Indonésie
Všechen odpad k nám! Vesničany živí jeho zpracování

Prohrabávání hor odpadu je Kemanův každodenní chléb. Tento obyvatel Bangunu, jedné z indonéských "plastových vesnic" specializujících se na recyklaci, je šťasten, že tak může financovat vzdělání svých dětí, píše agentura AFP.

Zatímco mnohé země usilují o omezení používání plastů, pro obyvatele Bangunu se stal dovezený plastový odpad ceněným zdrojem příjmů. Dvě třetiny obyvatel obce třídí a prodávají použité lahve, krabičky a kelímky z plastu místním firmám zabývajícím se recyklací odpadu. Je to jejich obživa.

"Mám tři děti a všechny jsou na univerzitě," říká pyšně Keman a brodí se záplavou odpadků, které mu sahají až po pás.

"To vše je možné díky tomu, že tvrdě pracuji a prohrabávám odpadky," vysvětluje dvaapadesátiletý muž, který má stejně jako mnozí Indonésané jen jedno jméno.

Bangun je jednou z mnoha chudých vesnic na ostrově Jáva, které se specializují na zpracování odpadu, většinou dováženého ze západních zemí, ze Spojených států, ale také z Blízkého východu.

Od té doby, co Čína loni zakázala dovoz několika druhů odpadu, upadla recyklace ve světovém měřítku do chaosu a západní země hledají nové destinace, kam by mohly vyvážet odpad, který nestačí zpracovat. Hlavní alternativou se staly země jihovýchodní Asie, přestože některé z nich to již odmítly vzhledem k tomu, jak je tento sektor škodlivý.

Čtyřicítka kamionů denně

Dovoz plastového odpadu do Indonésie tedy nedávno prudce vzrostl z deseti tisíc tun měsíčně koncem roku 2017 na 35 tisíc tun měsíčně koncem loňského roku, uvádí organizace Greenpeace.

Od čínského zákazu dovážet většinu odpadu ze zahraničí se situace v Indonésii zhoršila, zdůrazňuje Muharram Atha Rasaydi z organizace na ochranu životního prostředí.

Do Bangunu denně přijíždí více než čtyřicítka kamionů a složí zde svůj náklad odpadků před příbytky vesničanů nebo na polích, kde se tvoří hory odpadu někdy vysoké jako domy.

Výrobci papíru dovážejí již několik let různý odpad, který vrší v této kdysi zemědělské lokalitě. Podle ochránců životního prostředí je různý odpad přimíchán do oficiálních dodávek recyklovatelného papíru.

Opravdové poklady

Holýma rukama nebo s pomocí hrábí a lopat, chráněni pouze látkovou maskou, třídí obyvatelé vesnice odpadky. Pumisna vyhrabává z odpadků kusy hliníku, plastové lahve a kelímky. Tak si vydělá několik dolarů za den. Někdy se mezi odpadky skrývají opravdové poklady: dolary, eura nebo britské libry.

Indonésie je po Číně druhým největším znečišťovatelem moře na světě. Podle studie Georgijské státní univerzity ve Spojených státech země vypustí do moře ročně 480 tisíc až 1,29 milionu tun odpadu všeho druhu. Indonésie se v roce 2017 zavázala, že do roku 2025 sníží vypouštění plastového odpadu do svých vod o 70 procent.

"Dovoz odpadu přijde náš zdravotnický systém velmi draho a příští generace budou muset obnovovat životní prostředí," varuje Prigi Arisandi z nevládní organizace Ecoton. "Neděje se to jen v Bangunu, nejméně pět dalších vesnic je v provincii Východní Jáva používáno jako skládky," dodává.

Indonésie v posledních měsících zostřila kontroly dováženého odpadu, aby se nestala novou popelnicí západní zemí. Začala posílat zpět do Francie, Hongkongu, Austrálie či Spojených států kontejnery naplněné směsicí odpadků z domácností, plastů a nebezpečných látek, které byly dovezeny nelegálně.

Ale v Bangunu obyvatelé jako je Keman považují odpadky spíše za poklad. "Proč? Protože když dopoledne odpadky vysuším a roztřídím, mám večer peníze," říká Keman.