Jiný kraj, jiná pusa
Světový den polibku. Jak se líbá ve světě?

Vedle svátku svatého Valentýna mají zamilované páry ještě jeden den v roce důvod oslavit svou lásku. Je to Světový den polibku, který se slaví 6. července. Jak je známo, polibek velice prospívá našemu zdraví, jelikož snižuje stres, a dokonce se traduje, že se během líbání spalují tuky. Avšak jak se říká, jiný kraj, jiný mrav, proto je polibek v různých koutech světa vnímán jinak. Podívejte se na přehled zvyklostí souvisejících s líbáním ve vybraných zemích.

USA:

Uvítací polibek na tvář vyvolává u Američanů zděšení. Již samotná představa, že by měli na tváři pocítit rty přátel, známých, nebo dokonce cizích lidí, vede k úhybným manévrům. Naopak polibek z lásky není jen doménou hollywoodských filmů, povolen je již na první schůzce.

Brazílie:

V Riu de Janeiro se dámy při pozdravu dvakrát políbí, jednou na levou a podruhé na pravou tvář, zatímco v São Paulu po pozdravu následuje jen jeden polibek. Při loučení do telefonu je oblíbené použít slovo "beijo" (pusa) či "beijinho" (pusinka), na což druhá strana odpoví "dois" ve smyslu dvě zpět. Čerstvě zamilované páry se běžně vášnivě muchlují na lavičkách v parku, na plážích či před domovem jednoho z nich. Takové situace rádi využívají kolemjdoucí k laškovným komentářům, aby si "něco nechali i na zítřek".

Čína:

Líbání na veřejnosti zde mohlo ještě v sedmdesátých či osmdesátých letech přivést páry do problémů s policií. Kdo byl dopaden, mohl dostat za "nemorální chování" výchovné kurzy, a dokonce i vězení. Teprve v roce 1997 Čína zmíněný zákon zrušila. S bouřlivým hospodářským rozvojem se toho v zemi nyní hodně mění. Ve velkoměstech jako Peking či Šanghaj se páry běžně líbají a ve městě Čcheng-tu v provincii S'-čchuan na jihozápadě země gayové letos v červnu dokonce uspořádali soutěž v líbání.

Thajsko:

V této dovolenkové zemi, kde se na plážích konají úplňkové oslavy a kde jsou běžná vystoupení ladyboyů, tedy takzvaného třetího pohlaví, je podle názoru turistů možné cokoli. Ve skutečnosti je ale tamní společnost konzervativní. Při uvítání je dotek tabu, natožpak polibek na tvář. Místo toho se Thajci při pozdravu zvaném vaj mírně ukloní. A vášnivé líbání před zraky lidí? V takovém případě jde o farangy (cizince) nebo mladé lidi, kteří se chovají "západně".

Indie:

V zemi Kámasútry si lidé polibky veřejně nevyměňují. Dokonce ani ve filmovém světě Bollywoodu nebylo před několika lety neobvyklé, když tisk několik týdnů vláčel po titulních stránkách herce za polibek na plátně. Filmoví milenci se často, než se jejich rty setkaly, zakryli deštníkem, případně se záběr kamery zaměřil na dvě k sobě se naklánějící květiny. Když se mládež chce líbat, často jim k tomu chybí místo, neboť až do svatby žijí u svých rodin a hotely běžně vyžadují oddací listy. K randění tak zůstávají jen parky.

Nový Zéland:

Domorodí Maorové se k sobě při pozdravu přimáčknou čelem a nosem. Pozdrav se jmenuje hongi a je skutečně intimní. Jeho myšlenkou totiž je vyměnit si dech, aby se mohly setkat duše.

Mexiko:

Ve městě Guanajuato v centrálním Mexiku existuje ulička polibků. Podle legendy se dívka Carmen zamilovala do chlapce Luise. Carmenin otec byl však proti tomuto vztahu a pohrozil, že dceru pošle do kláštera nebo do Španělska, aby se tam provdala za jistého zámožného muže. Luis proto koupil dům, odkud bylo možné dostat se úzkou uličkou do Carmenina domu. Na jeho balkoně se pak setkávali. Při jednom dostaveníčku vtrhl otec do pokoje dcery a vrazil jí do prsou dýku. Luis ještě políbil Carmen ruku a pevně ji sevřel, dokud naposledy nevydechla. Ulička je dnes oblíbeným cílem turistů.

Etiopie:

Oproti jiným africkým zemím se lidé v Etiopii při pozdravu políbí nejméně třikrát na tvář. Podle toho, jak vřelý je vzájemný vztah, může celá ceremonie vyústit v desítku či i více pus. Políbení na rty je zde však zavrženíhodné, cizincům kvůli tomu ale Etiopané problémy nedělají. Podobné je to i v Keni, Ghaně či Ugandě, kde něžnosti nevidí rádi. V mnoha bývalých koloniích jsou polibky na tvář neznámé, často jsou běžné jen mezi bohatými či vzdělanými vrstvami.

Burundi:

Do osmdesátých let zde platil zvláštní rituál, kdy pozdrav mezi mužem a ženou zahrnoval tři polibky - na každou tvář jeden a poslední na rty.

Afghánistán a Pákistán:

V těchto přísně islámských státech je líbání na veřejnosti zcela vyloučeno. Muži se při loučení či vítání běžně objímají, naopak při pozdravu muže a ženy často nedojde ani na podání ruky, o polibku ani nemluvě. Nejen dotýkání, ale i pohledy jsou tabu. Mnohé ženy v Afghánistánu navíc nosí burku, která je zcela zahaluje.

Írán:

Líbání je podle islámských nařízení na veřejnosti zakázáno. Platí to jak pro manžele, tak nesezdané páry. Od nástupu umírněného prezidenta Hasana Rúháního loni v srpnu se dvojice na ulicích opět vodí za ruce. Intimnější záležitosti jsou ale stále zcela zapovězené.

Rusko:

Druhů polibků zde existuje celá řada - od dlouhotrvajícího líbání milenců na ulici až po slovansky či socialisticky bratrský polibek, který ani po smrti někdejšího předáka NDR Ericha Honeckera a šéfa Kremlu Leonida Brežněva nevymřel. Mezi přáteli je oblíbená trojitá pusa na tvář. Mnoho ruských mužů věnuje ženám také letmý polibek na ruku. Po pitkách je běžná i mlaskavá pusa na rty.

Španělsko:

Polibek na tvář při pozdravu je mezi přáteli či kolegy samozřejmostí. Mladé páry nemají žádné zábrany k prokázání vzájemné náklonnosti. Polibek na lavičce v parku po pádu diktatury Franciska Franka byl považován za symbol liberální a demokratické společnosti, za jeho režimu byly totiž něžnosti na veřejnosti považovány za tabu.

Francie:

Proslula jako země líbání, která dokonce dala jméno "francouzskému polibku". Při setkání či loučení se zde lidé, s ohledem na region, políbí na tvář dvakrát až čtyřikrát. Například v Paříži po pozdravu následují dva polibky, ve městě Montpellier na jihu země tři a v západofrancouzském regionu Turballe čtyři.

Polsko:

Zde se lidé líbají na tvář třikrát. Ačkoli mezi muži není takový pozdrav častý, ženy ho využívají hojně. Naopak políbení ruky, které ještě v době komunistické diktatury bylo běžné, zcela vymizelo.

Turecko:

Ne nadarmo se mu říká most mezi Orientem a Západem. Především ve velkoměstě Istanbul se západní zvyky setkávají s muslimskou tradicí. Očividné je to především díky každoročním pochodům homosexuálů, kterého se minulou neděli opět zúčastnily desetitisíce lidí. Obyvatelé turistických oblastí na pobřeží nad projevy lásky přivírají oči, což ale v této převážně muslimské zemi neplatí pro konzervativní venkovské regiony.

Řecko:

Pokud se zde setkají přátelé či kolegové, je polibek na uvítanou bez rozdílu pohlaví povolen. Ale jen na tváře, jednou na pravou, jednou na levou a bez přílišného kontaktu se rty. Naopak v rámci rodiny jsou polibky všudypřítomné.

Rumunsko:

Uvítací polibek na tvář je zde běžný. U dam a církevních představitelů je časté políbení ruky. Tento způsob polibku má mnoho významů, mimo jiné je vyjádřením respektu. Pozdrav "ruku líbám" určený pro ženy a duchovní je také často používán jako synonymum pro "děkuji". V telefonu či v dopisech je rozšířená fráze "líbám tě". Mezi úplně neznámými ženami dokonce existuje i forma "líbám Vás", což je pro cizince matoucí.

Slovensko:

Staří pánové stále ještě často zdraví ženy zkomoleným starorakouským pozdravem "ruku líbám". Slováci však používají jen výraz "bozkávam", tedy "líbám".

Česko:

První máj je považován za svátek zamilovaných. Páry se tradičně líbají pod rozkvetlou třešní. Zejména u pražské sochy romantického básníka Karla Hynka Máchy to má přinést zdraví a plodnost. Český skladatel Bedřich Smetana dokonce věnoval polibku hudební pomník v podobě dvouaktové opery Hubička.

Bulharsko:

Se svými tradicemi leží na prahu Orientu. Zatímco páry v sofijských parcích se nerušeně mazlí, mládež na hranicích s Tureckem o tom může jen snít. Z Rakouska přejaté políbení ruky je zvykem jen u měšťanských rodin. Politický polibek běžný v komunistických časech mezi stranickými pohlaváry žije očividně dál. Loňský usmiřovací polibek jisté dvojice předních a nyní již opět rozhádaných politiků se dostal na titulní stránky novin.

Skandinávie:

Seveřany uvádí polibek na tvář do rozpaků. Nevědí totiž, jak se správně nastavit. Ale přinejmenším ve Švédsku je tento typ pozdravu běžnější. Dánové se zase raději drží filozofa Sørena Kierkegaarda, podle kterého je "polibek symbolickým aktem, který nic neznamená, když cit, který má vyjadřovat, neexistuje".

Nizozemsko:

Starý a dobrý stisk ruky pomalu vymírá, Nizozemci se totiž líbají. Známí, kamarádi a příbuzní se zdraví trojitým políbením na tvář. Pro mnohé je ale ohavností líbací rituál bussi na první pracovní den nového roku. V dámských časopisech a na internetu se to jen hemží radami, jak se vyhnout kancelářským chlípníkům. K mazlení na veřejnosti se staví Nizozemci s odstupem, takové počínání považují, až na výjimku obyvatel Amsterodamu, za trapné.

Rakousko:

Je známé díky dokonalému políbení ruky. "Původně ho do Rakouska přinesli Habsburkové ze Španělska," řekl expert na etiketu Thomas Schäfer-Elmayer. "Tam byl součástí dvorních ceremonií." Běžné je i v dnešní době, zejména během vídeňské plesové sezony. Pro správné provedení muž lehce ruku dámy pozvedne, skloní se a jemně se rty dotkne hřbetu ruky. "Kontakt by měl být suchý a ne takový, že dáma si poté musí ruku otřít," dodal Schäfer-Elmayer. V tisících rakouských obývacích pokojích visí reprodukce secesního obrazu s názvem Polibek malíře Gustava Klimta, toto dílo je považováno za jedno z nejvýznamnějších v dějinách umění.

Německo:

Důvěrnosti si v metru nebo v kině mohou mladí lidé dopřávat do sytosti, ačkoliv ne každý je toho rád svědkem. Políbení na uvítanou je v Německu spíše váhavou záležitostí, ačkoli polibky na tvář jsou častější. Známá "pusa od tety" vymřela, takže příkaz "drž, teta tě políbí" už dnes nemusí pronásledovat žádné dítě.