Vážně i nevážně
Finsko se stalo dokonalým semeništěm podivných sportů

S Finskem se děje něco podivného. Během posledních několika desetiletí se tento skromný severský národ změnil ze seriózní sportovní zemi v líheň a dějiště kuriózních sportů, napsal list New York Times.

Více než 2000 lidí nedávno přijelo do odlehlé oblasti v centrální části Finska na každoroční mistrovství světa v bahenním fotbale. Pokud chcete soutěžit v mistrovství světa v nošení manželek, musíte jet do Finska. Mistrovství světa v házení mobilem? Finsko. Mistrovství světa ve sbírání lesních plodů? Mistrovství světa ve hře na vzdušnou kytaru? Finsko a Finsko.

Fotbal v bahně

"Máme dost podivné koníčky," řekl 26letý Paivi Kemppainen, jeden z pořadatelů fotbalu v bahně - a mistr eufemismů. Stačí se podívat na fotbal v bahně v Hyrynsalmi; na místě, kde se během let stala lokální celebritou Jetta.

Tato vycpaná samička jezevce nacpaná do ptačí klece funguje jako maskot týmu 12 kamarádů, kteří každý rok jedou autem sedm hodin z Vihti nedaleko Helsinek, aby se zúčastnili fotbalového mistrovství v bahně. Jettu koupili před sedmi lety v bazaru u dálničního odpočívadla, a od té doby ji s sebou vozí. Její sláva mezitím stoupla a před pár lety s ní udělal rozhovor jeden z místních deníků.

V sobotu ráno fotbalové mužstvo nastupuje v obnošených kouscích oblečení, které koupili v secondhandu. Z ruky do ruky koluje lahev vodky, která je zjevně oblíbeným způsobem, jak se před zápasem rozehřát. Je asi deset dopoledne a brzy bude čas na jejich první zápas dne. Hráči odloží Jettu stranou a svléknou svršky, pod kterými mají modrá tílka.

Než se vrhnou do bahna, je ještě čas na jednu otázku: Proč?

"Můžeme říct, že jsme mistry světa ve fotbalu v bahně. Kolik lidí tohle může prohlásit?" odpovídá po zamyšlené pauze 34letý Matti Paulavaara.

Historie fotbalu v bahně se začala psát v roce 1998, kdy kreativní oficiální činitelé města Hyrynsalmi přišli s nápadem na akci, která by umožnila využít rozlehlé bažinaté oblasti v okolí. Na první turnaj přijelo 13 týmů. Od té doby se soutěžní pole rozrostlo na 200 mužstev.

Zatím poslední šampionát se hrál na 20 hřištích s různě kluzkým, hlubokým a zrádným bahnem. O hudební kulisu se staral finský rock, který se ozvěnou odrážel od okolních lesů. Hráči běžící po zdánlivě pevném povrchu se z ničeho nic propadají do měkké země, jako by sjeli ze schodů. Někteří lezou po čtyřech jako batolata. Skóre nebývá nijak vysoké - a mnoho hráčů je zjevně opilých.

Je těžké si představit bizarnější variantu tak krásné hry, jako je fotbal. "Hrajete, vyhrajete, prohrajete - nikoho to nezajímá," říká 25letý Sami Korhonen z Kajaani, který na turnaji hrál už podeváté. "Tahle hra je tak těžká, že jste na konci naprosto vyšťavení."

Šampionát v saunování

Trend kuriózních sportovních akcí se začal šířit poklidným finským venkovem od poloviny 90. let minulého století - a od té doby jen nabírá na síle. V roce 1995 získal Fin Henri Pellonpaa světový rekord, když během pěti minut zabil 21 kusů během Mistrovství světa v zabíjení komárů v Pelkosenniemi.

Značnou účast zaznamenával také Světový šampionát v saunování, který se konal v letech 1999 až 2010, dokud jeden ze soutěžících nezemřel na popáleniny třetího stupně. Nedávno se tisíce Finů, především dospívajících dívek, zúčastnilo soutěže v jízdě na dřevěných konících, s nimiž překonávali trať i překážky na ní.

Jak k tomu došlo? Proč se Finsko stalo tak úrodnou půdou pro obskurní sporty? Na to neexistuje prostá odpověď, ale Finové poukazují na několik různých, hluboce zakořeněných faktorů. Patří mezi ně populace nadšeně holdující pobytu venku, aby si kompenzovala měsíce zimní temnoty. Obyvatelé mají volný přístup k rekreačním oblastem a čím dál tím se uvolňuje rezervovanost národní povahy. A dalším faktorem je samozřejmě alkohol.

Bývaly doby, kdy Finsko bralo sportování velmi vážně. Sport se stal jedním z důležitých konceptů formování identity země po získání nezávislosti na Rusku v roce 1917. První polovina 20. století přinesla podle odborníků "zlatou éru finského elitního sportu". Na letních olympijských hrách v letech 1908 až 1948 země získávala průměrně 24 medailí a její běžci - jako Hannes Kolehmainen a Paavo Nurmi - si vysloužili status hrdinů.

Postupně ale svět Finsko dohonil a předhonil. V letech 1992 až 2012 Finsko vozilo domů průměrně čtyři medaile z letních olympijských her a na posledních letních hrách v Riu v loňském roce získalo jedinou medaili - bronz v ženském boxu v lehké váze.