Rajnochovice
FOTO: Vlakoví nadšenci připomínají zaniklou železnici

Parta nadšenců v čele s Tomášem Hegarem se v Rajnochovicích pokouší připomenout zaniklou Arcibiskupskou lesní železnici. V areálu naproti místní pile provozuje asi 250 metrů kolejí, na kterých pasažéry vozí čtyři dieselové lokomotivy a vagonky. Záměrem spolku bylo obnovit asi 1,5 kilometru železnice v původní trase, nyní ji chtějí protáhnout alespoň k nedaleké restauraci.

Hegar, který je strojvedoucím nákladního vlaku, propadl železnici už v dětství. Z Valašského Meziříčí se přestěhoval do Rajnochovic, kde s rodinou opravuje dům, za kterým areál železnice opět vzniká. Arcibiskupská lesní železnice sloužila v letech 1906 až 1921 k dopravě kulatiny z oblasti Kelčského Javorníku na parní pilu v Rajnochovicích. S nápadem vybudovat ji přišel olomoucký knížecí arcibiskup Theodorus Kohn.

Železnice procházela obtížným terénem, bylo nutné vybudovat mnoho propustků. Trať byla dlouhá 9,6 kilometru a překonávala potok a kvůli kopcům i značný sklon. Vagony nejdříve táhli koně, potom parní lokomotiva. Svršek trati však dlouho nevydržel. Začaly přibývat nehody, vláček opakovaně vykolejil. "V roce 1918 či 1919 se na trať vrátili koně, pak to museli zavřít úplně," říká Hegar.

Nadšenci koupili první dvě lokomotivy v roce 2007. Byly to stroje z 50. let, které jezdily v cihelnách v Žopech a Malenovicích. Zhruba dva roky s nimi jezdili v areálu pily na asi čtyřicetimetrové zkušební drážce. Od roku 2010 začali tvořit nynější areál, kde kromě kolejí širokých 60 centimetrů, lokomotiv a vagonů nechybějí ani výhybky a nástupiště. Pozapomenutá železnice se tak začala měnit v nevšední a originální turistické lákadlo.

Vláček jede krokem, desítky let staré lokomotivy mohou jet nejvýše 18 kilometrů v hodině. "To už jsem ale vytřepaný jak startka," řekl s úsměvem Hegar. Největší radost mu dělají reakce dětí. "Když vidíte jejich radost, je to největší odměna za naše úsilí," dodal. V areálu jezdí i další dvě lokomotivy ze 70. let minulého století, které pracovaly v břidlicovém dole na Opavsku.

Areál budují členové spolku svépomocí, sami pokládají koleje, opravují mašinky i vagony. Všichni mají k vlakům vztah, kromě strojvedoucích je mezi nimi třeba i dispečer dopravy. Koníček je stál už hodně času a několik set tisíc korun. Právě kvůli omezenému počtu lidí a finanční náročnosti upustili od záměru obnovit asi 1,5 kilometru původní trati. "Zaměřili jsme se na trasu do restaurace Ve Dvoře," dodal Hegar.

Trať bude mít kolem 300 metrů, spolek by ji chtěl zprovoznit během několika příštích let. Na financování stavby se nepočítá s využitím evropských fondů. "Vzalo by nám to svobodu, tak jsme si řekli, že tady žádné hvězdičky nebudou," dodal Hegar. V příštím roce by v areálu měla vyrůst dřevěná vozovna, která nahradí přístřešky na schování lokomotiv. Náklady by měly činit 400 tisíc až 500 tisíc korun.