Příběh lásky
Jakým vínům dávají přednost francouzští prezidenti

Francouzi a víno, to je odpradávna příběh lásky. Gastronomii stejně jako víno závidí Francouzům celý svět. Proč mají Francouzi víno tak v oblibě? Zpočátku mělo víno svůj základ v křesťanství a nakonec se definitivně zakořenilo ve francouzské kultuře, píše francouzský týdeník L´Express.

Víno bylo součástí mší i poutí, hrálo svou roli při vytváření skupiny. Kromě toho je všude ve Francii krajina utvářena vinaři. Vinic tu je nespočet a představují významnou aktivitu. Francouzi si váží vína i proto, že nejde jen o nápoj, ale i o plod dlouhé a složité práce.

Po staletí je víno tradicí ve francouzském životním stylu. Pití vína se stalo rituálem, doprovází pokrmy, které konzumujeme společně. Žádnou slavnost si ve Francii nelze představit bez vína.

Víno vždy pily všechny společenské vrstvy, jak lidové, tak majetné. Víno bylo vždy více než pouhý nápoj a podílelo se na společenských kontaktech. Dnes je nápojem, který sdílejí lidé při večírcích a v barech.

Víno je jedním ze zdrojů francouzského bohatství a součástí pověsti v zahraničí. Není proto překvapivé, že různí francouzští prezidenti vzdávali čest této vinařské kultuře a při každém mandátu doplňovali sklep Elysejského paláce. A každý šéf státu měl své zvyky a oblíbená vína.

Na francouzském území je nejméně 785 tisíc hektarů vinic. V prezidentských sklepích musejí nalézt své místo všechna vína země, vysvětluje Guillaume Joubin, hlavní sklepník Elysejského paláce za druhého mandátu Jacquesa Chiraka.

"Jsou to velmi zvláštní sklepy, protože zde musejí být zastoupena všechna francouzská vína," říká. Kromě rozmanitosti zde hraje svůj význam samozřejmě i kvalita. "Když se konala státní večeře pro britskou královnu, jíž se účastnilo 300 osob, museli všichni dostat stejné víno," uvádí Joubin.

To všechno něco stojí. Poslanec René Dosière ve své knize Skryté poklady Elysejského paláce z roku 2007 napsal, že prezident každoročně vydává až 250 tisíc eur (6,75 milionu Kč) na zakoupení jakostních vín pro sklep Elysejského paláce. Stává se však, že někteří šéfové státu tento rozpočet nedodržují. Byl to případ Nicolase Sarkozyho, který pro vinný sklep vyhradil vyšší částku. Naopak François Hollande některá drahá jakostní vína prodal a nahradil je skromnějšími.

Někteří pováleční francouzští prezidenti se ukázali být dobrými znalci vína. Byl to případ generála De Gaulla, který pil sice málo, ale příležitostně si dokázal vychutnat pohár šampaňského Drappier. Georges Pompidou měl zase slabost pro château Chasse-Spleen. Valéry Giscard d'Estaing dával přednost burgundskému. Posledním z řady těchto znalců byl prezident François Mitterrand, který si občas zahřešil s pohárem château Haut-Marbuzet.

Zdá se však, že se časem zvyky změnily. Jacques Chirac měl raději pivo než víno. Nicolas Sarkozy si u stolu nedával ani kapku vína a prezident François Hollande přiznával, že na víno nemá vyhraněný názor.

Změní čerstvě zvolený prezident Emmanuel Macron tendenci posledních šéfů států, jimž bylo víno lhostejné? "Mám rád víno, které je pro mě součástí radostí u společné tabule. Začal jsem si zakládat sklep, ale následné změny v profesionálním životě a změna bydliště tento můj projekt zmařily," svěřil se Macron časopisu Revue du vin de France ještě před svým zvolením.