Dlouhodobý problém
Japonské workoholiky má donutit k odpočinku zákon

Vysokoškolsky vzdělaná a výdělečně činná šestatřicetiletá Eriko Sekigučiová by měla hledat přítele, randit, plánovat noční život ve městě nebo dovolenou ve vzdálených oblastech. Pracuje však v Japonsku, v zemi, kde je silně zakořeněný workoholismus. Často tráví v práci 14 hodin denně. V kanceláři bývá kvůli jednání od brzkého rána a po práci se ještě setkává s klienty. Loni si z 20 dnů placené dovolené vybrala pouze osm z toho šest, protože byla nemocná.

"Nikdo jiný si dovolenou nevybírá," říká Sekigučiová, která byla tak zaměstnaná, že i její rozhovor musel být několikrát odložen, než se ji podařilo uvolnit z kanceláře. Vláda to však hodlá změnit.

Zákon k tomuto problému má být předložen během současného zasedání parlamentu, které začalo 26. ledna. Má zajistit, aby si zaměstnanci vybírali potřebné dny na odpočinek. Na rozdíl od minulé praxe bude mít zaměstnavatel právní odpovědnost za to, aby si zaměstnanci svoji dovolenou vybrali.

Japonsko studuje tento návrh zákona už roky. Velkým impulsem pro změnu byl rok 2012, kdy se ukázalo, že náklady na zdraví, sociální náklady a náklady na produktivitu jsou kvůli extrémní pracovní morálce v zemi příliš vysoké.

Problém je částečně v tom, že mnoho lidí se bojí nelibosti spolupracovníků, pokud by si vzali dovolenou. To jsou vážné obavy v kultuře, která si cení harmonie. A také panuje názor, že jen chcípáčci si vybírají veškerou svoji dovolenou.

Workoholismus přináší i vysoké sociální náklady. Sekigučiová se obává, že se nikdy nevdá nebo si ani nenajde přítele, pokud by se nestalo, že by byl v její kanceláři. Přeje si, aby společnosti jednoduše zastavily provoz a umožnily zaměstnancům vybrat si volno bez výčitek.

S workoholismem je spojována také neochota párů vychovávat děti. Porodnost v zemi prudce klesla, což výrazně podkopává třetí největší ekonomiku světa. Nový zákon má umožnit flexibilní pracovní dobu a povzbudit rodiče, aby trávili více času se svými dětmi třeba v letních měsících, kdy jsou zavřené školy.

Termín upracovat se k smrti je v zemi tak běžný, že pro něj bylo vytvořeno i vlastní slovo - karoši. Vláda odhaduje, že ročně dojde ke 200 případů, které se projeví jako infarkt nebo krvácení do mozku po dlouhém pracovním výkonu. Uvědomuje si také, že mnoho případů psychických depresí a sebevražd z přepracování se mezi karoši nezapočítává.

Podle údajů vypracovaných japonskou vládou zhruba 22 procent Japonců pracuje více než 49 hodin týdně. Pro srovnání v USA je to 16 procent zaměstnanců a ve Francii a Německu 11 procent. Většími workoholiky se zdají být obyvatelé Jižní Koreje, kterých více než 49 hodin týdně pracuje 35 procent.

Japonci si vyberou ze své dovolené, na kterou mají nárok, sotva polovinu. V průměru to vychází na devět dní na pracujícího ročně. Nárok mají až na 20 dní placené dovolené. Většinou si musejí vzít dovolenou, když jsou nemocní, přestože jim zákon garantuje dvě třetiny mzdy, pokud jsou vážně nemocní a musejí zůstat doma.

Přestože je Japonsko známé tvrdou prací, je stejně známé také neefektivitou a byrokracií. Zaměstnanci vysedávají v práci ve jménu týmového ducha, avšak jejich výkon a produktivita jsou pochybné.

Oborníci se domnívají, že zákon je začátkem změny. Uznávají však, že kořeny tohoto problémy leží hluboko.

Problém v Japonsku je v některých ohledech podobný se situací amerických zaměstnanců. V USA však velká část zaměstnanců nemá zaručenou placenou dovolenou. Pokud placenou dovolenou mají, obvykle si jí vyberou téměř celou.