Velikonoční tradice
Jarošovské "krajky" se zdobí včelím voskem už sto let

Zdobení kraslic zvaných jarošovské krajky předváděly členky Jarošovské krojové družiny na Velikonočním dni v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích. Tradice je stará sto let, vejce se malují včelím voskem. Vzory jsou jemné, připomínají háčkované krajky. V Jarošově nad Nežárkou na Jindřichohradecku přežívají i další velikonoční zvyky jako sekání vajec či šibenička, při níž se vajíčka srážejí podobně jako kuželky.

Obrazce na takzvaných krajkách jsou sestavené z přímek, teček, kružnic, trojúhelníků či čtverců. Tradici kraslic 'krajek' obnovila v Jarošově ve 40. letech 20. století Anna Skálová, spoluzakladatelka krojové družiny. Mezi její žačky patří vedoucí družiny Vlasta Nejedlá (73).

"Jarošovská krajka vznikla před zhruba sto lety, co to naše babičky malovaly. Maluje se na bílé vajíčko včelím voskem. Udělá se pěkný vzoreček, pak se dá do barvy, a když barva zaschne, tak se vosk stírá nad kahánkem a dá to tu krajku," řekla Nejedlá. Krajkám se věnují i tři její sestry. Vejce mohou být až tříbarevná.

Technika se dědí z generace na generace. "Taťka byl národopisný pracovník a potrpěl si na to, že jsme museli voskem odmala malovat, aby se tradice zachovala. Nejhorší bylo, že někteří kluci neměli košíčky a cpali to do tepláků," řekla Nejedlá. Krajky malují tři její děti včetně syna i vnoučata. "Dbám na to, jezdíme malovat i po školách," řekla.

Mezi velikonoční zvyky v Jarošově patří i hry s vejci. Čára, dále sekání vajec, kdy se do kraslice spoluhráče hází peníz, a pokud se mince zasekne, hráč vejce získá. "Někdy se sekne i do ruky, a to potom bolí. Nejvíc se hrávala šibenička: dají se z kopečka dvě prkénka a pouští se vajíčko. To jsme hrávali každé Velikonoce, na druhý svátek velikonoční, celá rodina," řekla Nejedlá. Pletou se i pomlázky, jimž se v regionu říká dynovačky.

Jarošovská krojová družina vznikla po první světové válce, kdy Anna Skálová obnovila se skupinou nadšenců z Jarošova a okolí blatské kroje. Pomáhal jí bývalý jarošovský starosta a národopisný sběratel Josef Mikl, otec Nejedlé. V roce 1949 měla družina 119 členů. Za komunismu zanikla.

"V 50. letech to utichlo, protože to páni nechtěli, otec byl za komunismu dvakrát zavřený, byl i náčelník Sokola," řekla Nejedlá. Družinu obnovila v roce 2004, přivedla i vnoučata. Dnes je v souboru přes 30 dospělých a 25 dětí. Nejstarší je třiasedmdesátiletá Nejedlá, nejmladšímu dítěti jsou tři roky. Již 11 let pořádají v Jindřichově Hradci festival.

Družina nosí blatské kroje. "Děvčata si je v zimě sama vyšívala a teta Anička Skálová jim k tomu dělala vzory," řekla Nejedlá. Kroj tvoří barevná košile, spodnička, červené punčochy, sukně, barevná vesta. Svobodné dívky mají věnečky vínky, vdané ženy čepec, "parádní vyšívanou čelenku a vzadu pentli. Zástěrka je bohatě vyšívaná, s krajkami. Nosím ještě plenu přes hlavu, kterou nosívala moje mamka," řekla Nejedlá. Zdobená plena končící na zádech měla dřív cenu krávy. Zrcátko na čelence symbolizuje rybníky.