Jubileum
Jízdní kolo, to byl vynález, který zmenšil vzdálenosti

Jízdní kolo přineslo za 200 let lidem kromě možnosti přepravy či sportovního zápolení zejména neuvěřitelně opojný pocit radosti ze samotné jízdy. Před dvěma stoletími, 12. června 2817, předvedl německý vynálezce Karl Drais v Mannheimu svůj jednostopý dopravní prostředek draisinu, předchůdce jízdního kola.

Jízdní kola se poté specializovala například na poštovní či vojenské bicykly či železniční drezíny přizpůsobené kolejím. Mezníkem byl pak koncem 70. let vynález horského kola, se kterým se podle odborníků kryje rostoucí boom kol spojený se snahou o lepší zdraví a životní prostředí. Reklama pak objevila kolo jako symbol mládí, svobody a individuality.

Měnila se technika bicyklů včetně lepších brzd, různých typů kol pro různé využití (kupříkladu kola silniční, horská, cyklokrosová či BMX až ke kolům dráhovým, na kolovou, akrobacii či na spinning) až k bateriím v elektrokolech a trhu s cyklistickým oblečením. Známé jsou třeba i lehokola či tandemy, objevily se ale i slepé vývojové uličky jako hydrocykl (vodní kolo) nebo šlapací tramvaj, která sloužila v provozu od května do října 1895 v Holešovicích.

Podle Pavla Eliáše, autora knihy s názvem Jízdní kolo - vynález, který sblížil svět, způsobilo kolo i revoluci v lidské mobilitě. "Díky kolu se změnil třeba urbanismus měst. Dělníci už nemuseli bydlet v barácích kolem továren, ale klidně v domku 20 km od města. Kolo přispělo i k emancipaci žen. Odložily se korzety a dlouhé sukně, protože s těmi se na kole špatně jezdilo. A také se začaly rodit zdravější děti. Pro kluky už totiž nebyl takový problém zajet si do vzdálenější vesnice za děvčaty a ještě se ten den vrátit domů," řekl nedávno.

Produkce jízdních kol roste, jen v EU se nyní ročně vyrobí zhruba 13 milionů jízdních kol, z toho na Česko připadá 350 tisíc bicyklů. Celosvětově se ročně prodá přes 130 milionů kol, z nichž přes 60 procent pochází z Číny. Zajímavostí je, že v Itálii v letech 2011 a 2012 překonal počet prodaných kol počet prodaných nových automobilů.

Tutanchamon i da Vinci

První zmínka o vynálezu připomínající kolo jako takové pochází z doby asi 2500 před naším letopočtem od Sumerů. Zajímavostí o prapočátcích cyklistiky je kresba z hrobky egyptského vládce Tutanchamona z roku 1350 před Kristem, zobrazující jisté zařízení poháněné odrážením nohy od země.

O bicyklu poháněném šlapáním pak v roce 1492 snil Leonardo da Vinci, z roku 1643 se dochovala kresba na okně anglického kostelíka ve vesničce Stoke Poges zobrazující sedícího anděla na dvoukolém vozidle jako na koni. První důkazně dochované vozidlo poháněné lidskou silou bylo sestrojeno roku 1650 norimberským hodinářem Johanem Hautzchem a v roce 1791 spatřila světlo světa rychloběžka (célerifera) Francouze de Sivraka.

"Běhací stroj", který vytvořil bádenský lesmistr baron Karl von Drais, byl poprvé představen 12. června 1817 v Mannheimu. Pro prezentaci svého stroje uspořádal baron Drais exhibiční jízdu z Karlsruhe do Štrasburku, kterou zvládl za čtyři hodiny, přičemž cesta pěšky trvala okolo 16 hodin. Na bicyklu, pro který se vžil název draisina, se odrážel nohama od země.

Ačkoliv byla draisina těžká a nemotorná, byl pro lid pocit jízdy něco tak opojného, že se rozšířila po celém světě. Tento typ kol byl oblíbený hlavně v Anglii, v roce 1820 se objevil i v českých zemích. Zmínku o ní můžeme najít i ve sbírce básní Slávy dcera obrozeneckého básníka Jána Kollára. Podle něj draisina "nejen lásce krátí dráhu,/ než jak tělo učí deržeti,/ tak i ducha vždycky rovnováhu".

Opravdovým dopravním prostředkem byl pak v roce 1863 Michauxův velociped poháněný klikami s pedály na předním kole. Velký průměr předního kola vedl sice k větším rychlostem, ale na úkor bezpečnosti, jelikož cyklisté seděli ve velké výšce a pády byly časté. Kolo rychlostí překonalo draisinu, o čemž svědčí vítězství v závodě na 1200 metrů v Saint-Cloudu u Paříže 31. května 1868. Po tomto úspěchu vznikla první továrna na jízdní kola, kterým se v českým zemích říkalo "kostitřas" nebo "Mišódka".

Zásadní zlom pak nastal v roce 1885, kdy bylo na trh uvedeno takzvané bezpečné kolo s pedály ve středu rámu a koly o menším průměru, vytvořené Williamem Suttonem a Johnem Starleyem. Síla nohou byla přenášena řetězem na zadní kolo. Toto nízké kolo ukončilo zlatou éru vysokých kol a stalo se populárním dopravním prostředkem, vyráběným a prodávaným v milionech kusů. Bezpečný bicykl znamenal milník i v oblasti konstrukce kol. Na ráfcích měl totiž místo tvrdých gumových obručí pružné pneumatiky naplněné vzduchem, což zvýšilo komfort jízdy.

A měnilo se i vybavení kol. První převodovka v předním poháněném kole vznikla v roce 1878, o rok později byl patentován řetězový převod síly z klik na zadní kolo, kolem roku 1895 se začaly vyrábět první světla a blatníky, v roce 1902 vynalezl Brit Frank Bowden speciální druh kabelu (bovden) pro brzdy a v roce 1911 navrhl Francouz Joanny Panel první měnič převodů (přehazovalo se do tří poloh pomocí táhel). V roce 1979 pak uvedl Američan Gary Fisher na trh první horské kolo, éra nášlapných pedálů začala v roce 1985 a za další milník lze považovat třeba první masovou výrobu hydraulických kotoučových brzd v roce 1994.

Na kola spoléhali dlouho i pošťáci, byla využívána i v armádě. Poprvé nejspíš v druhé búrské válce v roce 1899. Kola ale používaly v 60. a 70. letech ve válce ve Vietnamu třeba komunistické jednotky Vietkongu pro přepravu nákladů. Poslední zemí, která udržovala pluk vojáků s bicykly bylo Švýcarsko, které tuto jednotku rozpustilo v roce 2003.

První meziměstský závod na kolech se konal 17. února 1869 mezi Londýnem a Brightonem, první závod v Rakousku-Uhersku byl uspořádán v Brně Lužánkách 15. srpna 1869 (podle jiných údajů již 8. srpna 1869 v Kutné Hoře). První ročník Tour de France se šesti etapami o celkové délce 2400 kilometrů začal 1. července 1903. A prvním člověkem, který na kole, konkrétně na vysokém kole značky Ordinary, dokončil jízdu kolem světa, byl Brit Thomas Stevens, jenž se na cestu vydal 22. dubna 1884 a dokončil ji 17. prosince 1886.