Dobrodružství
Společenské hry: jak nás učí poznávat sami sebe

Strategie, taktika, vyjednávání: charakteristiky rozvíjené hrami mohou být za jiných okolností, jako je například práce, užitečné. Ať už je milujeme, nebo je zpochybňujeme, náš vztah k hrám ukazuje, jaká je naše osobnost, píše francouzský týdeník L´Express.

Zdaleka se neomezují jen na dětský svět, ale více než kdy dříve si je oblíbili dospělí. Svědčí o tom zejména popularita Escape Games. "Jsme v paradoxní společnosti. Mluvíme jen o práci a hra je přítomna všude," říká sociolog Aurélien Fouillet.

Hry pronikají do všech částí našeho života. Zaměstnanci jsou vybízeni k účasti na týmových hrách, které stimulují jejich kreativitu. Hry na jedné straně snižují stres a na druhé straně vytvářejí vazby. "Od 17. století je srdcem našeho sociálního projektu upevnění jednotlivce. Cenou za tuto emancipaci je izolace. Jsme 'osamělý dav', jak říkal Baudelaire. Hra je způsobem sdílení," uvádí Fouillet.

Třicetiletý Samuel vzpomíná, jak hrál karty se svým dědečkem. "Byl náročný. Brzy jsem uměl hrát jako dospělý," vzpomíná. Jakmile se naskytne příležitost, zahraje si se svými přáteli. "Karty, strategické nebo reflexní hry, vždy si to užijeme. Důkazem toho je to, že se při hře nikdo nedívá na svůj mobil," říká.

Ve Francii se každých 38 sekund prodá jedna hra Monopoly. "Hra mobilizuje naše zdroje tváří v tvář problémům nebo výzvám, stejně jako v životě," uvádí psychoanalytik Saverio Tomasella. "Ovšem s jedním rozdílem: rámec hry umožňuje cítit se silnější, pokud jde o vlastní schopnosti a zkušenost, přispívá ke zvládání situací, zvyšuje pohotovost a posiluje pocit úspěšnosti a sebedůvěru," dodává.

Při hře prožíváme silné emoce, které však nemají dopad na náš život. "Neúspěch není reálný, nemá žádné důsledky, naopak uspokojení je nepochybné," tvrdí jednatřicetiletý Benjamin, který je vášnivým hráčem. "Při kolektivní hře jde o to dosáhnout společně kýženého cíle. Překonáváme sami sebe, projevujeme svou soutěživost, aniž by šlo o destrukci druhého," říká.

Potřeba dobrodružství

"Společenské hry ukazují naši potřebu dobrodružství mimo všední život. Umožňují ovládnout naši agresivitu v boji bez nebezpečí," říká psycholog Luce Janin Devillars.

Marie naopak pociťuje vzrušení jen při hazardních hrách. "To může obnovit můj zájem například o hru Monopoly. Ve hře nikdo předem nezvítězí. Zároveň nezáleží na naší úrovni, všichni mohou mít štěstí. Stejně jako v životě!" říká.

Přistoupit na pravidla hry znamená rovněž umět přijmout porážku. To je obtížné pro ty, kdo do hry vloží tělo i duši. "Až do mých dvaceti let mě to skutečně dokázalo rozzuřit," vzpomíná Samuel. "Ještě dnes to těžce nesu. Říkám si, že jsem do hry nevložil všechno. Je to ještě horší, když můj partner hraje špatně," dodává.

"Lidé, kteří s obtížemi prohrávají, spojují svou osobní hodnotu s výsledkem hry. Jestliže uspějí, soudí, že mají vysokou hodnotu, naopak když prohrají...", míní Saverio Tomasella. Ať už jsme lhostejní ke hře, nebo vášniví hráči, soutěživí nebo dáváme přednost ustupování, všichni se nakonec chceme vrátit do hry, abychom se naučili lépe znát sami sebe.