Slavná firma
Výstava ve smíchovské Portheimce vypráví historii sklárny Inwald

Historii pražské sklárny Inwald, jejíž produkty patřily do výbavy mnoha nejen českých domácností, ukazuje výstava ve smíchovské Portheimce. Areál skláren Josefa Inwalda byl na Zlíchově, dnes zbyla jen administrativní budova se zaniklou vzorkovnou, ve kterých sídlí centrum MeetFactory. Sklárny Inwald patřily mezi největší sklářské firmy v Rakousku-Uhersku.

Rozsáhlý areál skláren Inwald, které byly proslavené výrobky užitného i průmyslového skla, zaujímal od konce 70. let 19. století prostor na rozhraní Smíchova a Zlíchova. Josef Inwald (1837 až 1906), sklářský technolog a podnikatel, založil v roce 1862 nejprve rafinerii na sklo a poté stejnojmennou firmu na zpracování skla.

Sklárny Inwald brzy patřily mezi největší sklářské firmy v Rakousku-Uhersku, expanze společnosti pokračovala zakoupením skláren v Poděbradech a zřizováním dalších filiálek. Na přelomu 19. a 20. století v pražské sklárně pracovalo asi tisíc lidí. Po smrti Josefa Inwalda bylo sídlo firmy přesunuto do Vídně, což zapříčinilo i rozdělení firmy na konci roku 1918 na českou a rakouskou část. Koncem 20. let 20. století vrcholil mezinárodní věhlas české části skláren, ale hospodářská krize 30. let znamenala pro firmu výrazné utlumení činnosti, přesun z Prahy do severozápadních Čech a po mnichovské dohodě i nucený prodej podniku.

Výrobky skláren Inwald v minulosti byly součástí mnoha českých domácností. Patřily k nim hlavně skleničky značky Durit z nerozbitného skla. Značku měla firma zaregistrovanou od roku 1914; bez značky a v horší kvalitě skla ji státní sklárny vyráběly až do roku 1996. Sklárna vyráběla i další nápojové sklo, mísy a misky, půllitry, varné nádoby, technické nebo laboratorní sklo či lampy veřejného osvětlení.

"Když si uvědomíme, jak obrovskou produkci sklárny Inwald měly za první republiky a jak rychle bylo toto jméno v politickém vývoji druhé poloviny 20. století zapomenuto, napřed pro židovský původ majitele, pak v rámci zestátnění všech podniků, je tato výstava pro veřejnost skutečně objevná," uvedla Helena Koenigsmarková, ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, které na výstavě spolupracovalo.