Fascinující obojživelník
Mexický klášter je posledním útočištěm vodního salamandra

Vrčení filtrů v akváriích narušuje klid kláštera na západě Mexika. Tamní jeptišky přerušují modlitby na několik hodin denně, aby se staraly o achoques, obojživelníky axolotly, kteří fascinují vědce svou schopností regenerace poškozených orgánů. Píše agentura AFP.

Jezero Patzcuaro v mexickém státě Michoacán je přirozeným prostředím pro obojživelníka Ambystoma dumerilii, jak zní jeho vědecký název. Ale znečištění vodní plochy a nasazení predátorských ryb vedly k poklesu populace těchto axolotlů, pro něž mají místní název achoque. A to do té míry, že byl tento podivně vyhlížející mlok zapsán na červený seznam ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody (UICM), do kategorie "kriticky ohrožený". Ta je poslední před kategorií "vymizení z volné přírody".

"Na svobodě žije jen velmi málo achoques, jejich počet od osmdesátých let dramaticky poklesl," říká Maria Esther Quinterová, která se zabývá ohroženými druhy v komisi mexické vlády pro biodiverzitu. Podobně je na tom axolotl mexický (Ambystoma mexicanum), nazývaný vodní dráček, jemuž rovněž hrozí vyhynutí kvůli znečištění jeho přirozeného prostředí v jezerní oblasti Xochimilco na jihu Mexika.

Blahodárné účinky

Achoque dokáže regenerovat své buňky, což velice zajímá vědce, zejména pokud jde o boj proti rakovině. Z těchto důvodů je achoque oblíbený pro své údajné účinky na lidské zdraví a konzumuje se v polévce nebo se z něj dělá sirup. Jeptišky z kláštera Neposkvrněného početí Panny Marie ve městě Patzcuaro je připravují a prodávají už více než století.

Když ale jeptišky viděly, že jsou tito obojživelníci ohroženi, rozhodly se jednat. Na popud kněze, vystudovaného biologa, zahájily jejich chov mezi zdmi kláštera. "Kdyby se nic neudělalo, achoque by vyhynul. Začaly jsme tedy pracovat na tom, aby tento druh nevymřel," říká sestra Maria del Carmen Pérezová.

S postupem let se jeptišky z tohoto kláštera staly skutečnými odbornicemi na ohroženého tvora. Zjistily, že nejlepší reprodukce zvířátka je zajištěna, když na jednoho samečka připadají tři samičky, vysvětluje sestra Ofelie Moralesová, která se tomuto druhu věnuje už 18 let. Přišly rovněž na to, že první samička, která klade vajíčka, musí zůstat ve stejném akváriu a ty další je třeba přemístit do jiných nádrží.

Axolotlové zabírají celé dvě místnosti kláštera ležícího na vrcholu pahorku ve městě Patzcuaro. "Část populace dáváme univerzitám. Přebývající achoques obětujeme na sirupy," říká sestra Ofelia a dodává, že jeptišky rovněž pravidelně ze zvířátek vaří chutné polévky. Odmítá však sdělit, kolik na tom klášter vydělá.

Naděje na záchranu

Podle Marii Esther Quinterové, expertky na biodiverzitu, jsou jeptišky největší nadějí pro zachování druhu, který má podle ní ze všech druhů žijících na Zemi nejvýznamnější známý genom. Tento tvor, který může být až 20 centimetrů dlouhý, je velmi důležitý pro výzkum reprodukce tkání u lidí, dodává Quinterová.

Na sčítání achoques v jezeru Patzcuaro spolupracuje s mexickým týmem zoologická zahrada v anglickém Chesteru. Podle Quinterové by ke zvýšení populace axolotla v mexickém jezeře pomohlo to, kdyby z něj byly odstraněny invazivní druhy ryb, jako je v tomto místě například kapr.

Achoque je podle mytologie Purépechů, indiánů ze státu Michoacán, dvojče boha Quetzalcóatla a podle jejich mytologie se do jezera schoval, aby nebyl obětován.