Manželé Křivkovi z Košumberka na Chrudimsku se věnují sokolnictví a jeho propagaci desítky let. Draví ptáci jsou jejich vášní. Svoji zálibu prozrazují hned na vratech u svého rodinného domu, zdobí je siluety dravce.
Pětasedmdesátiletý Lubor Křivka se zajímal o dravce od dětství. Sokolnictví se pak cíleně začal věnovat v dospělejším věku a později nadchnul i svoji budoucí ženu.
"Jako svatební dar jsem dostala poštolku. To bylo před 40 lety," řekla Mirka Křivková. Skoro všechny dárky, které od svého manžela dostává, se hodí k chovu dravců a sokolnictví. "Sokolnictví je můj smysl života. Objevila jsem ho díky manželovi," řekla žena.
Zahradu manželů obývají dravci. Chovají káně Harrisovy, raroha velkého a káně lesní. Mají deset dravých ptáků a věnují se i odchovu mláďat. Harrise cvičí k lovu zvěře. Denně se vydávají se dvěma ptáky na procházky po okolních loukách.
"Potřebují trénovat křídla, aby měli svaly v pořádku. Vybíráme louku, kde je dobrá termika a zdvihá je do výšky, hodinu denně s nimi trénujeme létání," řekl Křivka.
Dravce zkušený sokolník vycvičí i za dva týdny. Káně Harrisovy si manželé oblíbili, protože je to skupinový pták, který bere lidi jako součást svého hejna. Je pro něj přirozené lovit ve skupině. Správně vycvičení dravci při lovu spolupracují, aniž by se přitom zranili.
"Chovat můžete i špatně vycvičeného psa, u dravce to nejde, když není dobře vycvičený, uletí," podotkla Křivková.
Nyní už jsou manželé v důchodu a mají na sokolnictví mnohem víc času než dřív. I tak nemohu na delší dobu odjet. Dovolenou si hodně rozmýšlejí. Psa nebo kočku lze umístit do zvířecího hotelu nebo svěřit známým, pečovat o dravce si jen tak někdo netroufne, řekl Křivka.
Křivkovi se hodně věnují propagaci své záliby, jezdí s dravci přednášet do škol i na různé akce a lidem předvádějí práci s dravci. Jsou členy mysliveckého klubu v Luži a pardubického střediska klubu sokolníků, které má zhruba 30 členů.
