Jméno Josef Váňa má v dostihovém světě jedinečný zvuk. Přesto se legendě mezi žokeji podařilo kolegy od koní pořádně naštvat. Čím koňáky pobouřil? TÝDEN.CZ přináší celý rozhovor s Josefem Váňou o jeho koketerii s politikou a chuti na koňské maso.
Ve svých téměř čtyřiašedesáti letech prohlašuje, že se pokusí podeváté vyhrát Velkou pardubickou. Na podzim chce Josef Váňa zvítězit také ve volbách do Senátu, kam kandiduje za Babišovo ANO.
Pokaždé, když se blíží Velká pardubická, píše se v novinách: Váňa se chystá na Velkou. Trochu pubertálně se tomu vždy směji. Vy se tomu nesmějete?
A o čem mají ti novináři psát? Vždycky to je Váňa, anebo fotbal.
Vám nepřipadá legrační slovní spojení: Váňa se chystá na Velkou?
No, je to takové paradoxní. Protože všichni žokejové v mém věku už prdí do hlíny anebo se jezdí ve vozíku na ty dostihy koukat, že jo? Já vám ale rozumím. Nicméně když tohle někdo řekne, určitě nemyslí záchod. Pardubická je prostě Velká. Nevím proč. A neumím tuhle slovní hříčku rozlousknout. Já se nad tím ani nikdy nezamyslel. Pro mě je Velká Velká. My neříkáme, že jedeme Pardubickou. My říkáme, že jedeme Velkou.
Řekl jste, že lidi zajímá Váňa a fotbal. Proč to tak podle vás je?
Mně to tak připadá. Mně se tu zabili koně a Blesk o tom psal dalších čtrnáct dní. O senzaci. Někteří novináři se holt snaží psát o lidech, o kterých se ví...
Před pár dny jste tu měl prezidenta Miloše Zemana. Jaké bylo vaše setkání?
On tu byl v kraji. Vybrali mu Chyši, protože tu máme krásný zámek. Vyzdvihl mě. Jinak Chyši vůbec neznal. Ještě pomluvil cestu z karlovarské, protože mu říkali, že superb, který má, nikdy nedrcá, a že se přesvědčil, že tady drcal.
Vy jste prý pro něho měl připraveného panáka. Je to tak?
Ne panáka. Vybral jsem dva druhy vín. Přivítali jsme ho na radnici, sedělo tam zastupitelstvo, hejtman a asi jeho mluvčí. Chtěli jsme si připít, ale nestihli jsme to.
Jak to?
No, protože pan prezident tu skleničku vypil dřív, než jsme si ťukli.
Mrzí vás to?
No, tak měl žízeň. Ale já to chápu. Pro mě to není nic nepochopitelného.
Vraťme se k Velké pardubické. V těchto dnech jste oznámil, že ji na podzim pojedete znovu. Po třicáté. Fakt se na to ve třiašedesáti cítíte?
Teď se stalo, že jsem toho koně, o kterém jsem si myslel, že ho pojedu, odvezl na operaci. Bude se mu artroskopem vytahovat malinkatý úlomek kostičky v kloubku. Ale to je právě to... Tiumena jsem kdysi šest týdnů před závodem zranil a pan doktor řekl, ať ho necháme na příští rok být. A já ho dal během dvou týdnů dohromady tak, že jsem s ním vyhrál Velkou pardubickou. A taky mi všichni říkali, ať už se na to vykašlu, že su starej a že su k ničemu. Ale já tady s těma klukama denně jezdím, skáču. Když je nějaký problém, stejně ho řeším já. Protože si myslím, že mám pořád nejvíc zkušeností, abych když tak problémové koně přemluvil k tomu, aby byli normální. Pravda je, že už nejezdím sto dostihů za rok, ale fyzicky jsem na tom furt dobře.
Zmínil jste, že jde kůň na operaci. Co když nebude zdravý? Pojedete na jiném?
Do Velké pardubické budeme přihlašovat víc koní a doufám, že se jich víc kvalifikuje, protože Velká se bez kvalifikace běžet nedá. Problém je v tom, že Tiumen byl kůň, který mi chodil na myšlenku. Nemusel jsem prakticky nic dělat, dělal to za mě. Rabbit Hawk Wing je mu v tom podobný, nikam se nehrne, je lehce jezditelný. Nemám už na to, jak jsem jezdil před osmi, deseti lety. Jel jsem deset ročníků a nikdy nebyl horší než třetí. A už na mě národ zapomněl, už si říkají, že jsem starej, už nejsem favorit. Starej jsem, ale cítím se dobře, jsem schopen se fyzicky nachystat stejně jako ti mladí kluci. A zkušenosti, co mám, mi nikdo nevezme.
Vy jste jako Jaromír Jágr!
Tomu fandím, je to taky starej blázen. Asi taky nechce stárnout, jako já, nechce skončit.
Myslíte, že letos můžete vyhrát?
Velkou jedu potřicáté, takže bych to tím rád uzavřel. A vy si myslíte, že bych tam lezl, kdybych ji nemohl vyhrát? Ten kůň je tak dobrej! A pokud se všechno podaří, bude v pořádku, já budu v pořádku, šanci vyhrát máme.
Stále to vnímáte tak, že dívat se na Velkou pardubickou ze země je nesnesitelné, jak jste řekl?
To jsou muka.
V roce 2013 jste na Pardubické spadl a do cíle došel pěšky. Jaký to byl pocit?
Hroznej. Když jdete od posledního skoku do cíle pěšky a víte, že byste býval byl přinejhorším druhý. To je zlé.
A proto jste došel do cíle a řekl, že Andrej Babiš je super a měl by vyhrát volby?
Řekl jsem to záměrně, protože jsem si to myslel. Rozleželo se mi to tou cestou od posledního skoku do cíle. Víte, já se předtím s panem Babišem asi třikrát sešel a on mi vyprávěl o té situaci v Praze - Nečas, Rittig, Nagyová. Já, klučina z dědiny, vůbec netušil, že něco takového vůbec může existovat.
A letos byste - ať vyhrajete, spadnete, anebo prohrajete - zase říkal totéž? Že by měl Babiš vyhrát volby?
Myslím si to pořád. Nepletu to do svého sportu, s tím to nic nemá. Jde třeba o to, že se od povodní nenašlo pár korun, aby se v Chuchli spravil internát a škola.
Velká pardubická letos bude jedna velká kampaň. Na závodišti Agrofertu pojede žokej Váňa, kandidát do Senátu za ANO. A závod bude v době voleb. Jedete i proto, že vám to může v kampani do Senátu pomoci?
Noviny by v té době byly stejně plné Váni! I kdybych třeba nejel, všichni novináři se přijedou ptát, co si o tom myslím, a podívat se na moje koně.
Takže vaše rozhodnutí jet Velkou pardubickou není jen předvolební kalkul?
Doprčic! Vždyť já už kdysi kandidoval za TOP 09 do... jak se to jmenovalo?
Poslanecká sněmovna.
Jo, do Poslanecké sněmovny. A taky jsem o hlas prohrál. Proč bych teď kalkuloval?
Tehdy jste ale byl na desátém místě a osm lidí na kandidátce jste díky preferenčním hlasům přeskákal. Z Karlovarského kraje se tam dostal jen jeden poslanec, to nebyla tak fatální prohra, ne?
Dobře, tak ne, ale poslancem jsem se nestal. Já teď například kandiduji i na krajský úřad Karlovarského kraje. Na třicátém místě.
Také za ANO?
Ano. Jako nezávislý na jejich kandidátce. Jinak s nimi nemám nic společného. Ale souhlasím s panem Babišem, jak to tady diriguje.
Co jste říkal té záležitosti s Čapím hnízdem?
Čapí hnízdo je nádherné, já tam byl.
Jde o to, jestli je to nádherné i za podvodně získaných padesát milionů z evropských dotací, ne? Babiš to nedávno musel vysvětlovat ve sněmovně. Co jste tomu říkal?
Nerozumím tomu.
Neznejisťuje vás to směrem k Andreji Babišovi?
Vůbec ne.
To vás Babiš tak ohromil?
Ne. Ale myslím si... Co je pro něho padesát milionů? Nic.
Babiš sám o sobě říká, že je člověk spořivý, každá koruna dobrá. A tohle je přece jenom padesát milionů, ne?
Co já vím. Nebudu se tady přece bavit o dotacích, když jim vůbec nerozumím. Víte, kolik lidí pobralo kolik dotací? Teď zrovna tady za mnou přišel nějaký pán, že by mi pomohl vyřídit dotaci na traktor. Tak jsem ho poslal do prdele, protože teď vážně není vhodná doba, abych já tohle začal řešit.
Myslíte teď před volbami? Že by se nehodil nějaký ten "čapí traktor"?
Asi ne, no. Ale co se Babiše týče, já nevím, jak to je. Nevím, kde je pravda.
A nebylo by dobré se ho na to zeptat, když za něho kandidujete?
Já nekandiduji za něho, ale za ANO. Lépe řečeno, s jejich podporou. A abych se ho na to zeptal, to nevím, přece jen nejsme takoví kamarádi, aby mi to vysvětloval. Ale jestli chcete, já se ho na to zeptám, až budu tu možnost mít.
Sám jste zmínil, že jste před lety kandidoval jako nezávislý na kandidátce TOP 09. Tu už tenkrát fakticky vedl Miroslav Kalousek, největší odpůrce Andreje Babiše. Nepřijde vám takový "přestup" divný?
Tenkrát to nejdřív vypadalo jinak, než jak to pak bylo. Než jsem poznal, co dovedou některý lidi v té politice vyvádět. Třeba právě Kalousek. Já šel na jejich kandidátku proto, že jsem volil pana knížete a bral to jako srdeční záležitost. Kalousek se mi nelíbil. Nesetkal jsem se s ním vlastně nikdy, jen jednou mi poslal blahopřejnou esemesku, když jsem vyhrál s Tiumenem Pardubickou. Vídal jsem se tenkrát spíš s panem knížetem a panem Lažanským a ty byla radost potkat.
Jak dnes hodnotíte Kalouskovu politiku? Nepřijde vám, že se smrskává na program "nemám rád Babiše a podporuji Tibet"?
To se mně právě vůbec nelíbí a řeknu vám proč. Protože je to až vulgární. Ten člověk celý život nic nedělal, jen do něčeho ryl. Myslím, že by měl dát pokoj a prostor jiným lidem. Ať to zase zkusí někdo jiný.
Chtěl jste do Poslanecké sněmovny, teď do Senátu. Proč vlastně?
Třeba proto, že jsem během jednoho setkání s paní primátorkou Prahy Krnáčovou zjistil, že sehnat v Praze dvacet milionů na to, aby se spravila chuchelská škola, je sranda. Řekla mi, že je to záležitost Prahy 5, že tam je jen bordel, tak jsem šel do té školy a vážně se ukázalo, že patří magistrátu. Já se nemůžu dívat na to, co se v naší zemi děje. To nemůžu vydržet. Vezměte si sport, mládežnický sport, koňský sport, stát to vůbec nepodporuje. Pokud ten kluk nebo holka nemají finanční podporu z rodiny, nemůžou to dělat a skončí na zastávce autobusu kouřit marjánku.
Měl jste finanční problémy, o nichž jste mluvil veřejně. Šlo o nevyplacené výhry z dostihů v Itálii, které vám pak chyběly. Prý vám pak peníze zaplatil Andrej Babiš. Je to tak?
Jak jste na to přišli? S Babišem jsem se nikdy o žádných penězích nebavil.
Hodně lidí to tak pochopilo, že Babiš dal peníze, tak Váňa je hodný a kandiduje za něho.
To není pravda. Ježišmarjá, tak vidíte, co se povídá. Jak se proti tomu má člověk bránit? Kdyby dal Babiš peníze každému, kdo má finanční problémy, tak je chudej.
Jenže ono to vypadalo, že vy dva máte blízký vztah. V nějakém rozhovoru jste líčil, jak jste snídal v Čapím hnízdě párečky a volská oka a že to bylo skvělé.
No, to psal někdo z Blesku, že jo? Ani nevím, co jsme si tam tenkrát dali, jsou to tři čtyři roky.
Je jedno, kdo to napsal, to prostě člověka napadne: Babiš je miliardář, Váňa má trable, Váňu mají lidi rádi, Babiš mu dá peníze, Váňa mu vyhraje volby do Senátu.
Ale jděte, já se s Babišem o svém postu v Senátu nikdy nebavil. Osobně jsme si na to téma ještě nepromluvili. Naposledy jsem ho potkal někde v Praze v Agrofertu na chodbě a to jsme se jen pozdravili ve dveřích. Prakticky jsem s ním nemluvil už od loňských Pardubic, kdy jsme si jen ťukli červeným vínem.
Dneska se pardubické závodiště jmenuje Agrofert závodiště, pomohl podle vás Andrej Babiš dostihovému sportu?
Já to nevím. To se zeptejte těch lidí, co jsou v Pardubicích. Já tam jen jezdím a zdá se mi, že se to nezvedlo, spíš zhoršilo. Vedení toho dostihového spolku tam stálo za prd. Takže nevím, jestli jim pomohl Andrej Babiš, nebo ne. Mně nepomohl.
Ale vy mu teď pomůžete, když jste na jeho kandidátce.
To se neví.
Umíte si vůbec jako vitální člověk představit, že budete senátor?
Umím. Řadu z nich osobně znám, jednal jsem s nimi. Třeba ať už je to bývalý slušovický Čuba, anebo ti Moraváci z Hradišťa, které jsem byl dokonce podpořit při kampani.
O to ani tak nejde. Spíš o to, že ta zasedání trvají i šest osm dlouhých hodin. Sedí se tam, mluví o nějakých zákonech, jimž občas ani někteří nerozumějí... Nejste na to trochu neposedný?
S tím budu mít hrozné problémy. Ale budu se to muset naučit vydržet. Zkusím to.
A bude čas na koně?
To musí. Ale můj syn je schopný to tady beze mě pár dní zvládnout, což se ukázalo například letos, když jsem byl lyžovat. V tom velký problém nevidím. Znám senátory, kteří vlastní fabriky, jsou schopni dirigovat tisíce lidí, a přitom jsou v Senátu. Jde to.
Římský císař Caligula dal zvolit do Senátu koně. Co si o tom myslíte?
Nejsem císař, těžko říct. Možná by byl některý kůň chytřejší než některý senátor.
Sám o sobě vyprávíte, jak jste vznětlivý, že máte občas potřebu někomu jednu natáhnout. Nebojíte se, že se tenhle rys vaší povahy projeví v horní komoře parlamentu?
Spoustu let sedím v radě Jockey clubu. Věřte mi, že nemůže být nic horšího. Zástupci různých závodišť, skupinky rozdělené po pěti lidech a každý má jiný názor. Prosadit ten můj mě někdy stojí to, že - jak říkám - vyteču. Začnu řvát a nadávat. V Senátu si tohle asi nebudu moct dovolit.
No právě, tam to takhle nejde. Leda brát prášky na nervy.
Tak uvidíme, ještě tam nejsem, že ano, to mě musí zvolit. Stát se to ale může.
Umíte si představit, že budete navrhovat nějaké zákony?
To ne. Já je přece budu schvalovat, ne navrhovat, ne? Ale mám spousty kamarádů, se kterými se můžu poradit.
Jak to bude fungovat prakticky? Budete cvičit koně a mezitím studovat zákony?
Když přijdu s nějakou myšlenkou, stejně nejsem zdatný politik ani pisálek, tak někoho oslovím, poradím se, on to sepíše a já to schválím.
Co je vaše politická vize?
Mládežnický sport a volnočasové aktivity. Když jsme tady na Bohuslavi začínali, tak jsme roznášeli letáky o jezdectví po školách. Byly roky, kdy se přihlásilo i dvacet lidí. Posledních pět šest roků se nepřihlásil vůbec nikdo. Teď čtyři holky.
Není zájem? Nebo na to rodiče nemají peníze?
U nás ježdění nic nestojí, tím to není. Děti chtějí sedět u počítače. A další problém je, že dřív na těch koních děti cvičily, udělaly nůžky, kotoul vzad z koně. Dneska ani jedna z těch čtyř holek neudělá kotoul vpřed ani na zemi.
Čtyřikrát jste vyhrál Velkou pardubickou se Železníkem. Jak vlastně skončil?
Je pochovaný někde, kde to moc lidí neví.
Jezdíte tam?
Když jedu do Světlé Hory, kde máme babičku, tak na Malou Morávku zajedu. Ale víte, mně prošlo rukama tolik koní, že kdybych měl za každým jezdit, tak bych se z toho zbláznil.
Ale Železník byl asi výjimečný kůň, ne? Čtyři vítězství z Pardubické...
A tak co? Víte, já ho v tu dobu ani moc nejezdil, protože jsem vždycky jezdil ty koně, kteří potřebovali, aby na nich seděl někdo, kdo jim bude šéfovat.
A co je s Tiumenem, trojnásobným vítězem?
Je někde v zámecké zahradě u Benešova. Byl jsem tam jednou a už tam nikdy nepojedu, protože jsem tam nemohl trefit.
Kterého z těch dvou koní jste měl raději?
Žádného. Já mám všechny stejně rád. Já nedělám mezi nimi rozdíly, jestli je malej, velkej, tlustej, tenkej. Já nejsem ženská. Moje paní Váňová, ta mívá dva tři oblíbence, většinou blázny, ale já tohle nikdy nerozlišoval.
Nikdy?
Možná když jsem dostal ve třinácti tu první Furinu, abych s ní obíhal kolem krav. To byl můj první kůň. Ale pak jsem přijel do školy do Kladrub nad Labem a tam jsem jich měl najednou pět set. Tím jsem ztratil schopnost se do nějakého koně zamilovat.
O přátelství mezi koňmi a lidmi jsou přece romány. O zhroucených jezdcích, co ztratí své koně, vojácích, kteří na hřbetě nějakého koně bojovali...
O tom nic nevím. Ale vím, že třeba takový Monty Roberts (nejznámější koňský "zaříkávač" - muž, který naslouchá koním, pozn. red.) vzpomínal na jednoho koně, protože ten kůň sral do jednoho rohu, takže s ním nebylo tolik práce. To je mi pochopitelné, ale jinak ne.
Když jste v roce 2013 vychválil Andreje Babiše, tak se pak na sociálních sítích objevila vtipná montáž majitele kosteleckých uzenin se štanglí salámu, na které bylo napsáno Tiumen. Jedl jste někdy koňský salám?
Když jsme ještě ve Světlé Hoře pořádali dostihové dny, tak jsme vždycky porazili nějakého těžkého koně a já si koupil minimálně dvacet štanglí salámu. Dal jsem si ho do ledničky na výparník a kolem Vánoc, když jsem to začal krájet, tak to bylo tak skvělé, že kam se hrabal nějaký uherák. Nebo když jsem byl mladý klučina a vyhodili mě z Kladrub, tak jsme v Tlumačově vždycky porazili mladého koně a dělali si z něho bifteky. Konina je úžasné maso, to nejlepší.
