Španělsko–Itálie 4:0
Španělé zašlápli Italy. Jsou mistry Evropy a přepsali historii

Španělská suverenita dokonale zašlápla očekávanou italskou eleganci. Ve finále mistrovství Evropy se naplno ukázala opravdová síla Španělska. Iniesta a spol. zničili Itálii 4:0. Ve velkém stylu.

Tým Španělska píše výrazně třpytícím se písmem historii fotbalu. Ještě nikdo nedokázal vyhrát tři vrcholné fotbalové akce za sebou. 2008, 2010, 2012 - to jsou zlaté roky jedné z nejsilnějších generací, kterou tahle hra poznala. Casillas, Iniesta, Fabregas, Xavi a další stvořili neporazitelný tým. Na Euru dostali Španělé jen jednu branku. A radují se z trofeje.

Ale pěkně popořádku. Španělé na začátek vynechali zdlouhavou přihrávkovou mezihru a vrhli se na Italy přímočarým, aktivním fotbalem. Uběhlo šestnáct minut a postupný nátlak přinesl gól - kouzelnou nahrávku od Iniesty dostal za obranu Fabregas, jenž zpětným centrem našel hlavu Davida Silvy. Španělsko vedlo 1:0.

Italové se okamžitě pokoušeli dostat dopředu, hodně stříleli, ale vždy z pozic, které nebyly pro brankáře Casillase moc nebezpečné. Cassano pálil dvakrát - jednou jeho vychytralá střela skončila v náručí španělského brankáře, podruhé razantní ránu z patnácti metrů Casillas vyrazil.

Moc se tentokrát nevedlo Mariovi Balotellimu, utíkal mu míč, za poločas si připsal jednu nepovedenou střelu.

Naopak Španělé hráli svěže, jako by vylezli ze svého eurostínu, rychlost jejich hry byla o stupeň výše než v minulých zápasech. Výrazně se konečně připomínal Xavi, jenž měl spoustu skvělých momentů, což bylo důležité pro celou španělskou hru.  Vyvrcholením jeho výborného výkonu byla nádherná akce, v níž si vyměnil míč s levým bekem Jordim Albou a poslal mu úžasnou přihrávku do sprintu. Alba šel v ohromné rychlosti sám na Buffona a s klidem zakončil - 2:0!

Střelec gólu, který bude od léta Xaviho spoluhráčem v Barceloně, byl v extázi, Italové v šoku. Když skončil poločas, pohled na tváře italských fanoušků naznačoval bezvýchodnost situace.

Druhá půle: marný nátlak a pak propadák

Italové se ale nechtěli vzdát. Tedy - chvíli. Do druhého poločasu přišel místo Cassana zkušený Di Natale a hned zkraje měl velkou šanci - hlavou v dobré pozici střílel nad.  A po chvíli ještě větší: byl sám před Casillasem, ale španělský brankář dobře vyběhl a chytil.

Po chvilkové italské euforii přišel dlouhý prolog španělské přihrávkové nekonečnosti. Italové jen sledovali, jak soupeř naprosto ovládá hru. Byli bez šance. Navíc se zranil Thiago Motta. A Italové už neměli na vystřídání. Hráli v deseti. Minuty rychle utíkaly. Půl hodiny, čtvrt hodiny. Italská bezmoc rostla. Teď by pomohl jen okamžitý gól. Jenže nic se nestalo. Ani náznak.

Naopak Torres dostal míč do otevřené obrany a šest minut před koncem rozhodl gólem na 3:0 o totální španělské hegemonii. A v nastavení ještě týž hráč obskočil rezignovaně zkoprnělou obranu, nahrál Matovi a ten zvýšili na 4:0. Totální debakl.

Země, kterou postihla možná největší ekonomická krize v historii, teď zapomíná na všední problémy a opíjí se fotbalem. Po finálovém večeru je třeba dodat - naprosto zaslouženě.