Žebříček těch nej
Deset nejlepších fotbalistů evropských šampionátů

Již dnes startuje patnácté mistrovství Evropy ve fotbale, které bude hostit Francie. Tyden.cz vám proto představuje deset fotbalistů, kteří dle serveru goal.com zanechali na zatím čtrnácti odehraných utkáních tu nejvýraznější fotbalovou stopu.

10. Peter Schmeichel, Dánsko

Dánský bouřlivák, podle mnohých jeden z nejlepších brankářů v historii. Až do příchodu brankářů typu Petr Čech, Edwin Van der Sar nebo David De Gea byl považován v rámci anglické Premier League za toho vůbec nejlepšího. Jeho bilance na evropských šampionátech je brilantní. Celkově startoval na čtyřech turnajích, diváci si jistě budou nejlépe pamatovat ten z roku 1992 ve Švédsku. Dánové neměli na Euru u svých severských sousedů vůbec startovat. Avšak válečný konflikt, který v té době zuřil v rozpadající se Jugoslávii, nakonec dodatečně kvalifikoval Dánsko na šampionát právě na úkor Jugoslávie. Peter Schmeichel se poté stal jedním z hrdinů neuvěřitelné cesty dánských fotbalistů, kteří vyřadili v semifinále na penalty Nizozemsko (Schmeichel chytil penaltu Van Bastenovi) a poté i Německo, ve velkém finále. Peter Schmeichel předvedl tři světové zákroky, včetně bravurnímu reflexivnímu zásahu proti hlavičce Jürgena Klinsmanna. Dnes nese jméno slavného otce i Peterův syn a dělá mu čest. Kasper Schmeichel letos vyhrál se svým Leicesterem City senzačně Premier League.

9. Paolo Maldini, Itálie

V roce 1988 byl teprve devatenáctiletý obránce italského národního týmu Paolo Maldini v zápase proti Španělsku pověřen, aby hrál osobní obranu na útočníka Miguela Gonzaleze. Tomu nikdo neřekl jinak než Michel a byl jedním z nejobávanějších forvardů té doby. Maldini však zařídil, že si v zápase ani neškrtl, v tu chvíli ještě nikdo netušil, jak skvělý obránce se právě zrodil. Maldini startoval na mistrovství Evropy celkem třikrát, avšak trofej nikdy nezískal. Muž, který byl jinak zvyklý vyhrávat, asi nejvíce vzpomíná na osudovou a velmi bolestnou prohru ve finále Eura 2000 v Belgii a Nizozemsku. Tehdy jeho tým vedl proti úřadujícím mistrům světa z Francie celý zápas 1:0, v poslední minutě však dokázal tým vedený Zinedinem Zidanem vstřelit branku a poslat tak zápas do prodloužení. V něm pak ve prospěch Francie rozhodl památným zlatým gólem David Trezeguet. I přesto o něm španělský útočník David Villa jednou prohlásil: "Paolo reprezentuje vše, co je na fotbale krásné."

8. Dino Zoff, Itálie

Další Ital v našem výběru. Italský legendární   brankář, který dovedl svůj tým k vítězství na mistrovství světa 1982 ve Španělsku ve svých čtyřiceti letech. Jeho bilance na evropských šampionátech je ale také fascinující. Celkem na dvou kontinentálních turnajích odehrál sedm utkání, tři z těchto utkání byla rozhodnuta v prodloužení a Zoff v nich inkasoval jen dvě branky. V reprezentaci debutoval v roce 1968 na domácím evropském šampionátu ve čtvrtfinále proti Bulharsku. Italové vyhráli 3:1 a v semifinále narazili na Sovětský svaz. Po devadesáti minutách ani v prodloužení nedokázal jeden či druhý tým vstřelit branku a tak musel při absenci penaltových rozstřelů rozhodnout dnes již těžko myslitelný los - hod mincí. Italský kapitán Giancarlo Fachetti (pozdější prezident Interu Milán) vybral správnou stranu a do finále tak postoupila Itálie. V něm pak domácí fotbalisté porazili Jugoslávii 2:1 a na Olympijském stadionu v Římě mohly propuknout velkolepé oslavy.

7. Günter Netzer, Západní Německo

V anketách o nejlepšího záložníka všech dob je Netzerovo jméno často přehlíženo, avšak jeho kariéra byla vskutku brilantní. Na začátku sedmdesátých let patřil k vůbec tomu nejlepšímu, co mohl člověk na fotbalových trávnících vidět. Netzer strávil velkou část své kariéry v Borussii Mönchengladbach, získal s ní dvakrát titul, dvakrát s ní hrál i finále poháru UEFA, tehdejšího poháru vítězů pohárů. Hráč, který vyhrál i dva tituly s Realem Madrid, skončil v anketě Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu působícího v Evropě na čtvrtém (1971), respektive třetím místě (1972). Netzer odehrál za německý národní tým 37 utkání a vstřelil 6 branek, je mistrem světa z roku 1974 z domácího mistrovství konaného v Západním Německu a o dva roky dříve vyhrál i první titul pro svou zemi na mistrovství Evropy v Belgii. Na turnaji se projevil jako hlavní špílmachr, památný je hlavně jeho výkon proti Anglii. Ve Wembley byl Netzer nezastavitelný, svůj tým podpořil i proměněnou penaltou na 3:1 v závěru utkání. V semifinále i finále si udržel skvělou formu a Západní Německo tak mohlo po vítězství nad Sovětským svazem slavit v Bruselu svůj první titul pro mistry Evropy v historii.

6. Dragan Džajič, Jugoslávie

Legendární Brazilec Pelé o jugoslávském fotbalistovi jednou prohlásil: "Je mi líto, že to není Brazilec, jelikož jsem nikdy neviděl tak přirozeného fotbalistu." A skutečně, Džajič byl výjimečný talent. To ostatně dokázal na Euru 1968, kdy v semifinále deklasoval anglický národní tým, který byl v té době úřadujícím světovým šampiónem. Dvě minuty před koncem si dovolil opravdu velkou parádu, krásným lobem překonal dnes již legendárního brankáře Albionu Gordona Bankse. Přestože vstřelil "Magický Dragan", jak se fotbalistovi srbské národnosti přezdívalo, branku i ve finále proti Itálii, na trofej pro vítěze si nakonec stejně nesáhl. Italský tým v čele s výše zmiňovaným Dino Zoffem dokázal v opakovaném finálovém utkání porazit Jugoslávii díky brankám Luigiho Rivy a Pietra Anastasiho. Džajič prožil celou svou kariéru v Červené Hvězdě Bělehrad, vyhrál s ní pětkrát ligový titul a byl i zařazen do síně slávy tohoto srbského fotbalového týmu. Byl několikrát zvolen předsedou bělehradského týmu a dodnes tuto funkci vykonává.

5. Zinedine Zidane, Francie

Fenomenální fotbalista, kterého mnozí považují za jednoho z nejlepších hráčů všech dob. Vždy dokázal svoji hrou ovlivňovat utkání i celý tým. Zlatan Ibrahimovič o něm jednou prohlásil: "Když vkročil na hřiště, ostatních deset hráčů se najednou stalo lepšími fotbalisty." S Francií dokázal vyhrát domácí mistrovství světa v roce 1998, když vstřelil dvě ze tří branek do sítě Brazílie (obě hlavou). O dva roky později byl také hlavním tahounem týmu galského kohouta, vstřelil góly jak ve čtvrtfinále proti Španělsku, tak v semifinále proti Portugalsku. Kromě titulu evropského šampióna získal i ocenění pro nejlepšího hráče turnaje.

4. Xavi Hernandéz, Španělsko

Argentinský držitel pěti Zlatých míčů Lionel Messi to řekl velice jednoduše a výstižně: "Xavi je nejlepší španělský fotbalista v historii." Ani španělský národní tým, ani Barcelona by nikdy nedominovala světovému fotbalu v letech 2008-2012, kdyby nebylo tohoto 170 centimetrů vysokého záložníka. Xavi režíroval hru Španělska v Polsku a na Ukrajině v roce 2008 na evropském šampionátu, ve finále naservíroval milimetrový pas na Fernanda Torrese a ten rozhodl jedinou brankou finálové utkání proti Německu. Xavi se navíc stal i nejlepším hráčem turnaje. O čtyři roky později tomu nebylo jinak, Španělsko obhájilo titul a Xavi byl opět klíčovým hráčem. Nutno dodat že mezitím se Španělé stali i mistry světa, v roce 2010 porazili ve finále v Jihoafrické republice věčně druhé Nizozemce.

3. Franz Beckenbauer, Západní Německo

"Jednou jsem ho viděl vcházet do restaurace," prohlásil bývalý anglický fotbalista a trenér Brian Clough, "a udělal to úplně stejně, jako když hrál fotbal: s grácií a autoritou." Ve světovém fotbale  zřejmě neexistoval více elegantní hráč, než německý "Der Kaiser", císař. Třetí místo z mistrovství světa v roce 1970 z Mexika, ve kterém Němci v takzvaném "Zápase století" prohráli s Italy po prodloužení (ve kterém padlo pět branek), bylo pro Beckenbauera velkým zklamáním. O dva roky později však "Císařova" hvězda zazářila naplno. Na evropském šampionátu 1972 v Belgii bylo Německo nezastavitelné, tým složený okolo kapitána Beckenbauera, tvořivého záložníka Neckera a "Der Bombera" Gerda Müllera opanoval mistrovství suverénně a ve finále porazilo SSSR 3:0 po dvou brankách Müllera a jedné Herberta Wimmera. Pro Němce to byl první kontinentální titul a Franz Beckenbauer v témže roce získal oceněný Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu působícího v Evropě.

2. Marco Van Basten, Nizozemsko

Jeden z nejlepších útočníků fotbalové historie a člen vítězného týmu Nizozemců na mistrovství Evropy v roce 1988, to je Marco Van Basten. Již v sedmdesátých letech si vysloužili Nizozemci respekt celého fotbalové světa, když byl tým v čele s Joahnem Cruyffem dvakrát ve finále mistrovství světa (1974, 1978). Na turnaji v Západním Německu v roce 1988 nebyl Van Basten ze začátku členem základní sestavy, v holandském týmu však přesto hráli takové hvězdy jako Ronald Koeman, Frank Rijkaard a Ruud Gullit. V prvním utkání utrpěli svěřenci Rinuse Michelse porážku od Sovětského svazu 0:1 a Michels tak do druhého utkání s Anglií povolal do zbraně Van Bastena. Ten se mu odměnil hatt-rickem. V semifinále poté popravil i domácí Němce brankou v 88. minutě a ve finále přišel možná nejslavnější moment jeho kariéry. V utkání se Sovětským svazem trefil neuvěřitelný volej z pravé strany pokutového území přímo do šibenice Dasajevovy branky, Nizozemci vyhráli 1:0, oplatili SSSR porážku ze základní skupiny a získali první velký titul ve své fotbalové historii. Nutno také dodat, že zatím i jediný.

1. Michel Platini, Francie

Asi málokterý fotbalista může o sobě říct, že měl tak obrovský a zásadní vliv na výkon svého týmu a zisk trofeje pro vítězství na mistrovství Evropy. Francouzský záložník, "playmaker" s číslem 10, Michel Platini to ale říct může. Na mistrovství Evropy v roce 1984 ve Francii dokázal vstřelit z pozice středopolaře až devět branek, rekord, který zřejmě jen tak někdo nepřekoná. V prvním utkání rozhodl brankou v 78. minutě utkání s Dánskem, pozdějším semifinalistou. Poté přišla dvě gala představení v utkáních s Belgií a Jugoslávií. V obou zápasech totiž Platini vstřelil hattrick. Poté zazářil také v semifinálovém utkání proti Portugalsku, v zápase, který mnozí považují za ten vůbec nejlepší v historii evropských šampionátů. Francouzi porazili Portugalce až v prodloužení, v tom padly hned tři branky a vítěznou trefu zařídil právě Michel Platini. Ve finále pak Francie porazila Španělsko, když v 57. minutě otevřel skóre Platini, a v devadesáté minutě pečetil výhru týmu galského kohouta Bruno Bellone. Platini si měl letos užít po dvaadvaceti letech domácí šampionát v roli prvního muže evropského fotbalu. Obrovský korupční skandál však smetl jak jeho, jakožto předsedu UEFA, tak i Seppa Blattera, který šéfoval světové federaci FIFA. Platini má čtyřletý zákaz působit ve fotbale, soud ho ale omilostnil tak, že šampionát přímo na stadionu může navštívit alespoň jako divák. Velká potupa a ponížení, přesto ale Platini zůstává po Zidanovi zřejmě nejvýraznější postavou francouzské fotbalové historie. "Byl to nejlepší evropský hráč 80. let," řekl brazilský, trojnásobný vítěz mistrovství světa Pelé. Jak už bylo řečeno, devět branek v pěti utkáních, to bude těžko překonatelný rekord. Dokáže to někdo letos zopakovat opět při šampionátu ve Francii? Uvidíme.