Schumacher a Vettel
Německé prokletí aneb Výhrami k nenávisti

Jako jediní Němci se stali absolutními vládci formule 1. Michaela Schumachera a jeho "dítě", Sebastiana Vettela stíhá podobné prokletí. Na závodních okruzích dominují, motorističtí fanoušci to však neoceňují. Kde se stala chyba?

Když jako mladí začali excelovat, svět se podivoval nad talentem, jaký jim dal na benzínovém oparu sídlící Bůh do vínku. Nadšení ale dlouho netrvalo. Oba jezdci se pravidelnými výhrami velké části motoristických nadšenců znechutili.

Za slavné éry panování Michaela Schumachera v barvách stáje Ferrari takřka neexistovala možnost, že by bral titul někdo jiný, než právě rodák z německého Hürthu. Německo a Itálie se časem staly ostrůvky na světové mapě, kde Schumachera bezmezně uctívali. Jinde to už bylo slabší.

Důvod? Kromě dominance šlo hlavně o občasné nesportovní momenty Schumacherovy kariéry, někdy zase až příliš agresivní jízda. Počátky lze hledat v roce 1994 po konfliktu s Damonem Hillem, další část fanoušků si proti sobě poštval po aféře s pozdějším šampionem, Kanaďanem Jaquesem Villeneuvem. Z obou soubojů právem vyšel jako viník právě Schumacher a kromě jednoho titulu přišel o mnoho svých tehdejších příznivců.

Na nevraživost vůči Schumacherovi měla vliv i týmová režie, na kterou doplatila například "věčná dvojka" Rubens Barrichello. Sportovní duch tehdy utrpěl velkou ránu. Schumacher ale dál vítězil, aféry jeho suverenitu neohrozily.

Jako velký týmový hráč se neprofiluje ani šestadvacetiletý trojnásobný šampion Sebastian Vettel. Jeho stávající kolega Mark Webber už ho má plné zuby a než jezdit po jeho boku, raději z formule 1 po sezoně nadobro odejde. Kontroverzní předjetí Webbera na Velké ceně Číny, kdy se očekávalo, že oba jezdci bez vzájemného ohrožování dojedou do cíle, byla pro sympatického Australana poslední kapka.

Oproti Schumacherovi je Vettel na trati spíše kliďas, rozhodně nemá na kontě tolik kontroverzních kolizí, jako jeho vzor. Jen vyhrává "roboticky", stylem start-cíl. Soupeře převyšuje i díky nejlepšímu vozu na startovním roštu. I proto motoristickým fanouškům přetekl pohár trpělivosti. Neemotivní a lidsky nevýrazný Vettel je nyní ve formuli 1 částečně nepřítelem lidu, podobně jako svého času Schumacher, kterého vzhledem ke své suverenitě možná časem překoná.

Fanoušci na něj bučí, podobně jako fotbaloví ultras na tým nenáviděného soupeře. Úcta k vítězi? Cizí slovo. Opět touží po změně, po emocích. Možná i po Schumacherových konfliktech. Jen nechtějí nudu. "Není to fér, nezaslouží si to. Říká, že ho to neovlivní, že se necítí špatně, ale je to pořád jen člověk. Má city jako všichni ostatní," mrzí jeho nadřízeného, šéfa stáje Red Bull Christiana Hornera.

"Dokážu s tím žít, naučil jsem se, že nemusím nikoho o nic prosit. Pokud jste k sobě upřímní, můžete jít spát s čistým svědomím," říká Vettel. Pokud averzi ze závodních tribun překoná, nemusí se na nespokojenou část fanoušků ohlížet.

Ve formuli 1 je totiž ČAS dokonalý lék. I přes všechny kontroverze je dnes Schumacher opět uznávaný, jeho jméno se stalo symbolem vítězství. Legendy totiž netvoří druzí, třetí a další jezdci, ale pouze šampioni. Pokud Vettel bude pokračovat v nastaveném trendu, uznání se jistě dočká. Jen si na něj kvůli svému "prokletí" bude muset nějaký ten rok počkat.