Desítky blahopřejných vzkazů se hrnou k fotbalovému brankáři Michalu Daňkovi. Čtyřiadvacetiletá opora Plzně se totiž poprvé v kariéře dostala do užší nominace národního týmu. Daněk bere pozvánku jako motivaci do další práce a v koutku duše věří, že se v reprezentaci udrží nastálo.
"Ve fotbale jsem zatím skoro nic nedokázal, tak doufám, že mi z toho nezatočí hlava a zůstanu takový, jaký jsem. Kdybych to neměl ustát, tak rovnou můžu s fotbalem skončit," řekl Daněk. "Ale na druhou stranu zase věřím, že nezůstane jen u toho jednoho srazu. Záleží ovšem jenom na mně, jak se s tou šancí poperu," prohlásil.
Připustil, že zažívá možná nejšťastnější den kariéry. "Být v nároďáku je asi pro každého vrchol. Jsem za to šťastný, ale mrzelo by mě, kdyby to třeba mělo být jen poprvé a naposledy," konstatoval. "Ta pozvánka mi třeba může pomoci i v souvislosti s možným přestupem. Z Plzně určitě neutíkám, ale kdo by si nechtěl zahrát nějakou velkou soutěž venku," vysvětlil Daněk, o nějž se v létě údajně ucházely kluby ze Skotska či Řecka.
V reprezentaci se těší hlavně na setkání se Zdeňkem Pospěchem a Milanem Barošem, někdejšími parťáky z ostravského Baníku. "A hodně mi dá spolupráce s oběma gólmany Jardou Blažkem i Danem Zítkou. Mají toho spoustu za sebou i v evropských pohárech, můžu se od nich hodně naučit," věřil Daněk. Ten se osobně zná i se zraněnou jedničkou Petrem Čechem, s nímž se potkal v reprezentační šestnáctce.
Daněk se o povolání do národního týmu dozvěděl na dopoledním tréninku od vedoucího mužstva Romana Vonáška, zároveň reprezentačního kustoda. "Při rozcvičce za mnou přišel a říká mi, ať si sundám rukavici, že mi musí poblahopřát. Takže mě pěkně zaskočil. Věděl jsem, že se oznamuje nominace, ale nijak jsem se k tomu neupínal a nijak to nesledoval," podotkl odchovanec ostravského Baníku, který se ale mezi elitu vyšvihl až na druhém konci republiky v Plzni.
Talentovaný brankář se poprvé v Brücknerově hledáčku objevil už v září, kdy reprezentaci čekaly zápasy v San Marinu a s Irskem. Tehdy Daňkovi cestu na sraz zhatilo poranění břišního svalu. Uplynuly další dva měsíce a plzeňský gólman se konečně dočkal.
"Věděl jsem, že jsem v hledáčku reprezentace, a jsem moc rád, že jsem se v povědomí dokázal udržet. Na druhou stranu jsem se ale po zranění necítil úplně optimálně, až poslední dva zápasy to bylo podle představ," zavzpomínal Daněk na ligové výhry s Olomoucí a na Kladně.
Už při dnešním tréninku se mu prý povolání do reprezentace honilo hlavou, telefon po něm měl úplně zahlcený zprávami a zmeškanými hovory. "Pořád s někým mluvím, všichni mi gratulují. Je toho na mě trochu moc, i když mě těší, že si na mě třeba vzpomněli kluci, se kterými jsem dlouho hrál," popisoval Daněk.
"Ale teď se ze všeho nejvíc těším na to, až se dneska pořádně vyspím, zítra vstanu už s čistou hlavou a budu myslet jen na to, že nás v neděli čeká důležitý zápas s Mladou Boleslaví. Na reprezentaci se upnu až po víkendu," dodal Daněk.
Foto: ČTK
