Nikdo s nimi nepočítal. Po boku někdejších mistrů světa z Anglie, Itálie a Uruguaye měli hrát čtvrté housle. Být soupeřem, díky němuž si každý vylepší skóre i sebevědomí. Jenže realita je úplně naruby. Kostaričané si jako první ve smrtící skupině D zajistili postup do osmifinále mistrovství světa. Zapomeňte na jejich pláže, kávu a banány. Teď žije tento středoamerický stát jen a jen fotbalem.
Pohled na tabulku skupiny D evokuje myšlenku, že někdo prostě musel udělat překlep. V čele je se šesti body Kostarika, poslední je s nulou Anglie. A někde mezi nimi si dává siestu Itálie. Drsně krásná realita. Vždyť kdo by nepřál outsiderům. Všichni milujeme příběhy o mrňouscích, kteří nečekaně vyzráli na obry. David a Goliáš, Tom a Jerry či nyní Itálie a Kostarika.
Znali jste snad před šampionátem nějakého kostarického fotbalistu? Já pořádně ne. Zpětně si říkám, že je to ostuda. Vždyť kapitán Bryan Ruíz či mladíček Joel Campbel strčí do kapsy vyšumělou modlu Rooneyho i frajírka Balotelliho. Navíc kostarický fotbal bez kdejakých cavyků, jen s obrovskou chutí, houževnatostí a neustále kmitajícími opálenými nohami, prostě baví.
Výhra Kostaričanů nad Uruguayí (3:1) byla překvapením, jejich slupnutí Italů čistý šok. I pro borce v modrých (o číslo menších) dresech. Když Italové opouštěli hřiště, vypadali jako by se právě podrobili kolonoskopii. Vyděšený až potupný výraz měl i jejich tradičně uhlazený trenér Cesare Prandelli v saku, jehož cena by jistě zajistila celoroční chod běžné kostarické rodiny.
Té, která v těchto dnech ověšena vlajkami své země křepčí spolu s tisíci dalšími v ulicích, na náměstích a na plážích v Kostarice. Čtyři a půl milionu Kostaričanů si tuto fotbalovou revoluci nesmírně užívá. Školy i pracoviště buď zejí prázdnotou, nebo v nich běží fotbal. A všichni dohromady zde věří, že jejich borci celý šampionát vyhrají. Proč ne, vždyť porazili předposlední mistry světa...
Na šampionátu v Brazílii není vůbec nouze o překvapení. Už po osmi dnech bylo jasné, že Španělé a Angličané budou co nevidět upalovat domů. "Víte, už není slabých soupeřů," opakují často poražení favorité omšelou frázi. Z neskutečných senzací, zázraků století a osmých divů světa prý časem budou normy. Až se člověk začíná děsit zápasu Česka v evropské kvalifikaci proti Kazachstánu.
Řečičky o neexistenci slabých soupeřů kolovaly i na nedávném hokejovém mistrovství světa v Minsku. V kanadských novinách se tehdy například objevil titulek: "Porazila nás Francie. Ano, Francie." Podobná slova se teď možná valí i z italských novin. Jen si místo Francie dosaďte Kostariku. Tu, která prostě nechtěla být jen v koutě.
