Katalánský smutek
Blbá sezona Barcelony. Nepřátelé našli recept na dokonalost

Pep Guardiola přišel do Barcelony v roce 2008. Od té doby získal neskutečných 13 trofejí. V roce 2012 se může podívat na tuhle skvělou bilanci, následně kouknout na sumář letošní sezony a říct si: Sakra, tohle byl vážně blbej rok.

Messi a spol. byli opěvovaní. Teď jsou vysmívaní od všech, kterým neseděl jejich svérázný fotbalový taneční rytmus a kteří čekali - čekali, až TO přijde.

Bolavý ročník zničily čtyři dny, v nichž Barcelona přišla o všechno. Nejprve s Realem Madrid prohrála El Clásico, pak s Chelsea vypadla z Ligy mistrů. Barca má letos dvě "méněcenné" trofeje, které fanoušci snad ani neberou jako plnohodnotné - vyhrála španělský Superpohár a nepříliš atraktivní a nevyrovnané mistrovství světa klubů. Ne, tohle je málo.

Co se to stalo s katalánskými kouzelníky? A bude to dlouhodobější obrázek - vidět velkou a téměř neporazitelnou Barcelonu najednou na kolenou?

Zónové stromořadí

"Budeme se držet naší hry, která má úspěchy," opakuje Guardiola. Je jasné, že Barca najednou nezačne hrát tvrdě a přímočaře (i kdyby jí v příští sezoně Guardiola nakonec nevedl, jak se spekuluje) - specifický styl hry jí zůstane. Real Madrid  a Chelsea jen teď nabídly recept, který byl ještě nedávno ceněn zlatem, dle mnohých neexistoval - recept na to, jak si poradit s Barcelonou.

Priorita je v ohromně zahuštěném defenzivním bloku, kde se příliš nerozlišuje, kdo je obránce, kdo záložník, ba ani kdo je útočník. Základním cílem je postavit na malém prostoru takové "živé" stromořadí, které mezi sebou nenechá jakékoliv širší cestičky. A větve, navzájem se dotýkající, pak budou tvrdě omlacovat obličej tomu, kdo by přeci jen chtěl projít.

Ukázal to Real, ukázala to Chelsea - jde o fyzicky ohromně náročný styl kompaktního posouvání defenzivního bloku, zužování, pružného smršťování zóny. Je potřeba maximální disciplína, koncentrace, nekonečná kondice a vůle. Hodně týmů letos třeba proti Barce předvedlo několik z těchto aspektů, téměř žádný ale úplně všechny. "Takticky jsme utkání zvládli na jedničku. Hráči splnili do puntíku vše, co jsem si přál. Jedině tak lze uspět proti Barceloně," říkal nadšený trenér Blues Roberto Di Matteo.

Ano, v případě bránění Barcy se fotbal mění na destruktivní šachy. Katalánci obléhají soupeřův autobus personifikovaný do deseti lidí, jenž stojí urputně co nejblíže vlastní brance. Destrukce.

Kde byl všudybyl Messi?

Lionel Messi dal tuto sezonu neuvěřitelných 63 gólů. Ve dvou nejdůležitějších zápasech ale ani jeden. Proti Realu i proti Chelsea byl tvrdě hlídaný. Nikoliv zdvojovaný, nikoliv ztrojovaný. U Argentince stáli vždy tak čtyři hráči, soupeři mu dovolili strašně málo. To je hlavní fragment úspěchu. A bylo vidět, že když je nervózní Messi, je nervózní celá Barca.

Její výkon stojí na něm. Proti Realu byl téměř neviditelný, proti Chelsea byl u balonu častěji, ale neměl čas na svoje výlety mimo planetu Zemi, kdy zakončuje neskutečné akce, naopak - strašně moc kazil, navíc nedal penaltu.

Po celou sezonu byl glorifikován, téměř kanonizován, považován za nejlepšího hráče historie. Čtyři bolavé dny tyhle názory samozřejmě nemohly vymazat, jen snížily vážnost velkého Lea.

Najednou se všichni ptají  - co když neumí klíčové zápasy? Kromě aktuálního případu to ukazuje třeba v argentinské reprezentaci, kde je dlouhodobě kritizován za neschopnost dovést tým k velkému vítězství.

Odpověď: Prostě mu to nevyšlo. I on je jen člověk, i když to mnohdy tak nevypadá. Nebylo by fér najednou hodit fenomén Messi do koše. Tenhle chlapec ještě ukáže světu, jak moc je dobrý. "Na toho kluka nedám dopustit. Právě teď je chvíle, kdy bychom mu všichni měli děkovat za všechny věci, které pro nás dělal, dělá a určitě ještě udělá," říká Guardiola.

Hezká ošklivost fotbalu

Ale jaká je samotná budoucnost Barcelony? Znamenají zpackané čtyři dny start jakési nové fotbalové éry, v níž již nebude tak silná, tak dominantní? Jsou recepty, které společnými silami stvořily Chelsea a Real, dlouhodobě použitelné pro Španělsko, vlastně pro celou fotbalovou Evropu?

Ne. Barcelona, to je výjimečný tým, kde se sešla výjimečná generace (tvoří i základ neporazitelné španělské reprezentace). Tohle ještě zdaleka není konec, střídání stráží. Zkratka FCB jen tak nezmizí z velkých trofejí. Tomu přeci věří málokdo. Fotbal je občas hezký v tom, že v něm vítězí "ošklivé" týmy. Chelsea tak hrála: takticky, účelně, pragmaticky, nechala na hřišti všechno. Postoupila senzačně, ale přeci jen - měla ohromné štěstí. 

"Letos nám to prostě nevyšlo. Asi je to osud. Ale o budoucnost se nebojím. Tenhle tým je jedinečný," myslí si Guardiola. A i on sám, kdesi ve skrytu duše, ví, že loučit se takhle s klubem svého srdce nemůže. Pokud chce odejít, tak ve chvílích slávy, které ještě určitě přijdou.