Z výsledkového hrobu se vykopali fotbalisté pražské Slavie v zápase Evropské ligy proti Valencii. Prohrávali už 0:2, měli vyloučeného hráče, přesto se ze zmražené podivnosti transformovali do sladkého vyrovnání. A remizovali 2:2!
ZÁPAS JSME SLEDOVALI ON-LINE - ZDE
Deset minut prvního poločasu. A dvanáct minut druhého. Přesně tolik času hráli slávisté fotbal. Proč tak málo? Nikdo neví.
V intermezzu této dlouhé časové pasáže to byla hrůza...
Po první čtvrthodince plné náznaků, které přinášely naději na zajímavě otevřenou partii, počali červenobílí upadat do tradičního podzimního režimu - „offline". Zatímco v úvodu dokázali na obranu Valencie vytvářet tlak a nutit ji k občasným chybám, po uplynutí několikaminutového časového úseku stáli jako sněhuláci, fotbalově zmraženi.
Pohyb. Hlavně ten Slavii chyběl. Začínalo to od obránců, markantně pokračovalo přes zhibernované záložníky a končilo neskutečně alibistickými útočníky. Zdeněk Šenkeřík a Riste Naumov, utopeni ve vlastní neangažovanosti, nenabízeli záložníkům žádné cestičky k procpání míče dál. Nechtěli míč. Nehýbali se. Připomínali houbaře.
Dojemná vzpomínka
Bylo to „na stojáka". Takhle se Evropská liga, zvláště pak proti kvalitní Valencii, vůbec hrát nedá. Trenér Karel Jarolím dost možná (mimo jiné) lituje, že do středu zálohy nešikovně postavil naprosto neinvenční duo Marek Suchý - Petr Trapp, které si navzájem rozumělo asi jako hluchý se slepým.
Míč měla Valencie, v klidu si jej strkala ze strany na stranu, pohodové kombinace (vestoje, na Slavii to stačilo), pak vyústily v únik Juana Matty a nucený faul Davida Hubáčka - jasná penalta. Joaquín 1:0.
Jediné, co v těch divných chvílích nadchlo domácí, bylo dojemné rozloučení s Františkem Veselým. Kotel roztáhl obrovský portrét slávistické legendy, celý stadion vstal a dlouze tleskal. Husí kůže mrazivě běhala po těle při pohledu na prezentaci široširého červenobílého respektu. Nechali se strhnout i španělští novináři, kteří rovněž pokorně tleskali.
Vzpomínkový aplaus velkému slávistovi byl však jedinou fanouškovskou „tleskací" akcí. Červenobílý dav měl spíše tendence pískat. Zaslouženě.
Pohromy a senzace
Na začátku druhého poločasu přišly dvě rychlé pohromy za sebou. Napřed dal nádherný gól Hedwiges Maduro, jenž prezentoval, jak vypadá světový nárt - vyslal jím bombu jako hrom, skoro do šibenice, Vaniak bez šance. Následně se nechal vyloučit po druhé žluté kartě zbytečně nervózní (a v zápase příšerný) Zdeněk Šenkeřík.
Zdálo se, že se bude jen dohrávat. Jenže. Dvanáct minut před koncem snížil po rohovém kopu na 1:2 Petr Janda. Slavia zničehonic ožila a všichni se ptali - proboha, proč tak pozdě? Únik Adama Hlouška přinesl střelu a následnou dorážku Petera Grajciara. Ztracený zápas byl najednou 2:2! A Eden pohltila euforie, poblázněnost.
Najednou to šlo. Běhalo se, pohybovalo... Škoda, že pozdě. I tak je remíza velkým slávistickým úspěchem.
Foto: ČTK
