Více invence a odvahy chybělo slávistům v odvetě 3. předkola Ligy mistrů. S Fiorentinou jen remizovali 0:0 a vzhledem k tomu, že první zápas prohráli 0:2, do Champions League nepostupují. A nepostupují právem. Fiorentina téměř neměla problém, naopak sama mohla rozhodnout o dost dřív. Velké šance ale neproměnila. To jí mrzet nemuselo, slávisté byli po většinu zápasu zle neškodní.
ZÁPAS JSME SLEDOVALI ON-LINE: ZDE
První poločas nepřinesl splnění slávistického slibu, že červenobílí budou úplně jiní, o sto procent lepší než v prvním utkání ve Florencii. Kdepak, ani náhodou. Slavia okamžitě upadla do herní deprese. Prvních pětačtyřicet minut odehrála způsobem, který rozhodně nebyl dobrý pro kardiaky mezi červenobílými fanoušky.
| Odvetný zápas třetího předkola Ligy mistrů: |
| Slavia Praha - AC Fiorentina 0:0 Rozhodčí: Layec - Benech, Annonier (všichni Fr.). ŽK: Gobbi (Fiorentina). Diváci: 14.943. První zápas: 0:2, postoupila Fiorentina. Slavia: Vaniak - Krajčík, Suchý, Brabec, Šiklič - Janda (46. Švento), Belaid, Tavares, Černý (71. M. Jarolím) - Toleski (46. Šenkeřík), Necid. Trenér: K. Jarolím. Fiorentina: Frey - Zauri, Gamberini, Dainelli, Vargas - Santana, Kuzmanovič (63. Donadel), Melo, Gobbi - Gilardino (79. Pazzini), Osvaldo (73. Jovetič). Trenér: Prandelli. |
Slávisté se trápili, vůbec jim nefungovala záloha. Do hry jménem fotbal přinesli zcela nový, unikátní středopolařský systém - hráli na čtyři střední záložníky, přičemž na křídlech nebyla ani jedna slávistická noha!
Nehrál rychlík Dušan Švento - a strašně chyběl. Jaroslav Černý, jeho náhradník, vydýchaval každý sprint. Nestíhal, líně se motal. Když z jeho strany v obrovské tutovce pálil do Martina Vaniaka záložník Alberto Santana, nebohý Černý jen z dálky přihlížel. Santana střílel z malého vápna, neuvěřitelná šance! Vaniak se pak vytáhl i po rohovém kopu, kdy svojí tradiční „magickou rukou" nadvakrát vytáhl velké šance florentského chumlu...
Shrnutí první půle: bída, pomalost, tragédie, neschopnost.
Švento oživil, ale ne zas tak moc
Jako postupový mesiáš, jako hlavní spasitel, přišel do druhé půle Dušan Švento. V týdnu byl nemocný, proto nastoupil až tak pozdě. Ano, pozdě. Byla strašná škoda že to nezkusil od začátku. Byl to on, kdo rozhýbal strnulé sešívané lenochy. Po levé straně jezdil, připravil třeba velkou šanci Jaroslavovi Černému - ano, tomu dýchavičnému záložníkovi. Ten v dobré pozici vystřelil slabě, daleko vedle. Škoda. Ale slávistický dav cítil šanci. Švento byl potřebně živý. Stačilo pár akcí a rozkřičel jinak poměrně zaskočené diváctvo.
Jenže Fiorentina se ukazovala jako velké mužstvo. Nejančila, jak to občas dělávali zbrklí slávisté, hrála se zkušenou uspořádaností. Občas se objevila mezírka v její defenzivě, ale málokdy, sporadicky- a když už jí slavisté našli, netrestali. Třeba jako Tijany Belaid, který po nahrávce Krajčíka z vápna těsně přestřelil branku.
Slávistické hře chyběla zásadní vlastnost, potřebná pro úspěchy ve velkém evropském fotbale - odvážnost, nebojácnost. Mickael Tavares zůstával příliš vzadu, krajní beci podporovali ofenzivu jen občas a jediný Švento si troufal udělat kličku, trochu „vymíchat" florentské hráče.
Čas rychle plynul, každá minuta více a více oddalovala českého mistra od vytoužených milionů. Slávisté ani nějak výrazně netlačili, byl to takový poklidný zápas. Fiorentina měla tři náznaky šancí, Slavia jednu slušnou, kdy po přímém kopu Marka Jarolíma (mimochodem, ten konečně nahradil funící lokomotivu Černého) temenem hlavičkoval těsně nad Erich Brabec.
Přesto to nestačilo, vůbec. Fiorentina v poklidném tempu doplula k zaslouženému postupu. Slavia bude hrát Pohár UEFA.
Foto: ČTK/AP
