Pikantní přestup
OBRAZEM: Ze Sparty do Slavie? Risk, který může vyjít

Byl to dlouho dopředu avizovaný přestup. Přesto vzbudil vášně. "Kovaný" sparťan Josef Hušbauer vzal zavděk nabídku rivalské Slavie a změnil barvy. Sparťanští fanoušci nenašli pro jeho přesun pochopení. Ti "sešívaní" ho přivítali s rozpačitými pocity. Nebyl však ani prvním, ani posledním, kdo "zradil". Na trase Letná-Eden totiž čas od času bývá rušno. Kdo vzbudil příchodem do Slavie největší emoce?   

Je to čerstvé a těžko se dá odhadovat, co jeho přestup vyvolá. Hušbauer sice vyrostl na Spartě, kde působil v mládežnických kategoriích, ale do dospělého fotbalu vstoupil až na Žižkově. Pak si prošel Příbramí a na čas zakotvil i u jiného rivala Sparty, a to v ostravském Baníku. Teprve poté se prosadil i v rudém dresu, stal se v něm dokonce nejlepším hráčem ligy a za odměnu odešel do Itálie. Tam se ale neprosadil. A ani znovu na Spartě se mu nepoštěstilo. Na hřiště se dostal minimálně, a tak kývl Slavii. Stane se dalším "Horváthem" a dostane soka Letenských do Evropy, stejně jako se o to zasloužil známý plzeňský špílmachr, kterého Sparta také nepotřebovala?  

Některé paralely s prozatímní kariérou Josefa Hušbauera se dají nalézt i u Patrika Bergera. I on si prošel mládežnickými výběry Sparty, aby posléze vstoupil do dospělého fotbalu u konkurence. Na rozdíl od nové slávistické akvizice to bylo o to pikantnější, že do ligy poprvé naskočil právě v červenobílém dresu.

Jeho další kariérní kroky vedly podobně jako ty Hušbauerovy do zahraničí, jen s tím rozdílem, že se prosadil. V Anglii se stal hvězdou, když působil nejdříve v Liverpoolu, kde prožil snové chvíle, a poté si ještě prošel Portsmouthem, Aston Villou a Stoke. Při návratu "domů" si ikona zlaté slávistické éry z poloviny 90. let ale vzpomněla na sparťanskou minulost a rozhodla se pro Spartu. Častá zranění ovšem Bergera po dvou letech, kdy toho příliš neodehrál, přinutila ke konci kariéry. 

Při přesunu mezi oběma kluby to mají nejsnazší cizinci. Nezatíženi vzájemnou rivalitou se jim přestupuje na této trase nejlépe. Pro ně to bývá obyčejný přestup, fanoušci jim zase snáze odpustí klubovou minulost. Jedním z takových hráčů byl například kanonýr Bekim Balaj. Ani v jednom z pražských "S" se ovšem dlouhodobě neprosadil. Nyní hraje v Rijece. 

Sparťanskou historií se také může chlubit Simon Deli. Ale paradoxně v letenském klubu stihl jen zápasy za "béčko". V Česku se o něm začalo hovořit až poté, kdy se několikrát blýskl na hostováních v Českých Budějovicích a Příbrami. A tak po něm sáhla právě Slavie, kde stal ceněným obráncem. Vzhledem k odehraným zápasům ve Spartě nebyl jeho přestup ale žádné terno. 

Dalším cizincem, který nastoupil za obě "S", byl Slovák Martin Juhar. Když se na Letné neprosadil podle svých představ, zkusil to v Edenu a pro Slavii se dlouho stal důležitým hráčem. Jeho výhodou byla hlavně univerzálnost. Za vršovický tým odehrál přes šedesát ligových utkáních a vstřelil i několik branek. Jeho česká anabáze skončila, když si začal diktovat, kde chce nastupovat. Trenér Beránek po něm chtěl, aby hrál v obraně. Juhar to odmítl a nakonec se stěhoval zpět na Slovensko. Nyní působí v Polsku.

Když Slavia na konci roku 2011 oznámila, že se jejím trenérem stane František Straka, sparťanský srdcař, vyvolalo to u fanoušků obrovské pozdvižení. Následovaly protesty, jaké v Česku do té doby nebyly příliš k vidění. Straka, který předtím v jednom zápase vedl i národní tým, přišel během působení o status sparťanské ikony a nakonec byl ze Slavie po půlroce vyštván.

A i když také nešlo o přímý přestup mezi Letnou a Edenem jako v případě Straky, tak i návrat bývalého slávisty Karla Poborského ze zahraničí na pražskou Letnou vyvolal spoustu emocí. A ty neustaly ani poté, co Spartu opustil. Mohly za to podobně jako u Straky jeho některé výroky z doby, kdy hájil právě rudé barvy, kterému fanoušci "sešívaných" nemohli odpustit. A jak přijmou příznivci obou klubů přesun Hušbauera?