Pětkrát PRO, pětkrát PROTI. Má Stramaccioni ve Spartě zůstat?

Červenec se na pražské Letné nesl ve znamení výrazných očekávání spojených s těmi nejvyššími ambicemi. Teď v prosinci tam ale vládne především trpké rozčarování a celková atmosféra v historicky nejúspěšnějším českém klubu má k ideálu daleko. Fotbalová Sparta sice zakončila podzimní část sezony jednoznačnou výhrou nad Mladou Boleslaví, v tabulce je však až pátá. O osmnáct bodů za vedoucí Plzní.

Proto jsou otázky o budoucnosti italského trenéra Andrey Stramaccioniho zcela na místě. V létě dostal k dispozici rekordní balík na přestupy a přivedl si ze zahraničí posily za stovky milionů. Pražský celek tolik investoval z jednoho prostého důvodu - chtěl okamžitý úspěch. Titul, který zároveň s největší pravděpodobností přinese účast přímo v základní skupině Ligy mistrů. Na něj ale sparťané ztratili naděje v podstatě už v půlce října.

Vlna nespokojenosti s tím, kam se letenský klub ubírá, je proto ze strany fanoušků i vedení zcela logická. Na druhou stranu je ale zřejmé, že Stramaccioni sám rezignovat nehodlá. "Udělal jsem chyby, ale snažím se z nich poučit a zlepšovat se. Musíme využít zimní přestávku k dalšímu rozvoji a posunout náš tým na vyšší úroveň," plánoval jednačtyřicetiletý kouč s úmysly na zúžení extrémně početného kádru.

Zůstane tedy ve Spartě přes nepovedený podzim i nadále? Pojďme si shrnout několik důvodů, které hrají v jeho prospěch, a naopak i argumenty, proč by na nejsledovanějším trenérském místě v zemi pokračovat neměl.

1. PRO - Domácí zápasy

Šest výher, jen dvě ztráty. Jestli se něco ze sparťanského podzimu dá hodnotit pozitivně, jsou to hlavně výsledky na domácím stadionu. Výkony už ponechme trochu stranou - ty byly i přes plný bodový zisk mnohdy všelijaké, Stramaccioniho svěřencům se ale na Letné vítězit dařilo.

Pražané nezvládli pouze první kolo proti Bohemians, kdy je ale o tři body závěru připravila hloupá chyba brankáře Dúbravky, a pak také prestižní zápas Plzní. Byť zrovna v něm Sparta paradoxně předvedla jeden z nejlepších výkonů pod Stramaccionim a těsná jednogólová prohra byla dost krutá.

1. PROTI - Nezvládnuté klíčové duely

Nic není pro jakéhokoliv klubového fanouška horší, než když musí vstřebávat prohru v derby. Ti letenští však na podzim museli. Slavia byla v Edenu lepší, vyhrála 2:0 a o jeden regulérní gól ji ještě připravili rozhodčí. O prohře s Plzní ve šlágru posledních let už šla řeč. A nakonec přišla minulý víkend i porážka v Olomouci, kde si Sparta přitom nutně potřebovala vylepšit pozici v boji o druhé místo.

Tři nejdůležitější zápasy, nula bodů. Ne, to není dobrá bilance. Stramaccioni přitom před každým z nich hlásil, že už není prostor pro chyby a hráči jsou připravení, aby utkání zvládli. Tak se ale nestalo. Ruku v ruce s tím vlastně jde celková bilance na hřištích soupeřů. Dvě výhry, tři remízy a tři prohry. Jako kdyby po opuštění Letné nastupovalo úplně jiné mužstvo, za což Stramaccioni pochopitelně nese přímou odpovědnost.

2. PRO - Některé posily

Rekordních jedenáct nových hráčů pózovalo v létě na Spartě s novým dresem. A ačkoliv někteří zatím vzbuzují hlavně rozpaky (o tom později), jiní ukázali, že pro mužstvo mohou být platní. Po mizerném začátku, kdy mu vůbec nevyšly duely s Bohemians a Crvenou Zvezdou Bělehrad, se rozchytal brankář Martin Dúbravka. Zřejmě mu pomohl odchod kolegy Koubka do Rennes, od té doby splácí vloženou důvěru a vyprofiloval se v jednoznačnou jedničku.

Stabilním členem stoperské dvojice pak je jeho krajan Lukáš Štetina, poslední zápasy dobře odehrál i zkušený Francouz Mavuba. A nedělní duel s Mladou Boleslaví naznačil, že značným přínosem do budoucna mohou být i balkánští parťáci Plavšič s Čivičem.

2. PROTI - Některé posily

Zbývající šestice letních akvizic ale naopak zasluhuje hlavně kritiku. Izraelec Ben Chaim přišel jako nejdražší hráč v historii ligy, za celý podzim však nedal ani gól a když naposledy nastoupil proti Boleslavi, Letná jej vítala pískotem. Francouz Biabiany má bohatý a dobře vypadající životopis, jenže výkony borce hostujícího v Praze ze slavného Interu Milán, šly zápas od zápasu dolů.

Kamerunec Mandjeck zapadl do průměru a upozorňuje na sebe hlavně nešťastnými výroky na sociálních sítích. Rakušana Janka předcházela pověst střeleckého zabijáka, on ale odehrál jen pět ligových zápasů. Turek Kaya se pro změnu hned v létě zranil a Srb Vukadinovič po příchodu ze Zlína zamířil o pár týdnů později na stejné místo hostovat. Tohle všechno není vůbec dobrá vizitka. A nutno říct, že většina těchto (dosud) nepovedených příchodů jde právě za Stramaccionim a jeho osobním přáním.

3. PRO - Přístup k hráčům

Co jde naopak italskému trenérovi přičíst k dobru, je individuální přístup k jednotlivým hráčům. Viditelně pod ním pookřál třeba Václav Kadlec, který na konci podzimu dokonce nastupoval s kapitánskou páskou. Během přestupového období už byl z Letné přitom jednou nohou pryč. Spor se Stramaccionim měl v závěru léta Martin Frýdek, ani nad ním ale kouč nezlomil hůl a postupně jej dokázal zapracovat zpátky do sestavy.

A zároveň nejde říct, že by někdo hrál jen za zásluhy nebo kvůli výši platu. Z úvodní jedenáctky postupně vypadli drahý Ben Chaim, matný Biabiany nebo i zkušený miláček tribun Lafata. Stramaccioni se nebojí posadit kohokoliv, což je rozhodně důležitá a pozitivní vlastnost, tím spíš v tak velkém klubu jako je Sparta.

3. PROTI - Vystoupení v pohárech

Letní souboj s Crvenou Zvezdou Bělehrad v Evropské lize jako kdyby špatný podzim symbolicky předznamenal. Sparta se srbským soupeřem dvakrát prohrála a výrazně si tím zadělala na následující problémy. Takřka třicetičlennému nabitému kádru totiž najednou zbyla jen liga a domácí pohár.

Ten Pražané chtěli vyhrát, aby alespoň částečně napravili pokažený dojem. Jenže už ve třetím kole se sotva zmohli na utrápené vítězství proti druholigovému Znojmu. A mezi nejlepší šestnáctkou je pak definitivně zastavil ostravský Baník, jedno z nejslabších mužstev HET ligy. Ne, to si Stramaccioni za rámeček dát nemůže. A souvisí to i s výše uvedeným - Spartě ty nejdůležitější zápasy prostě nejdou.

4. PRO - Ustálení sestavy

Byť někteří fanoušci se Stramaccionimu na internetu ironicky vysmívají, že svoji jedenáctku vyvolených před každým zápasem losuje, určité stálice se v ní najít dají. A postupem času je jich stále víc, což pro Spartu může být dobré znamení. Platí to v podstatě o celé defenzivě, Dúbravka je jasnou jedničkou v bráně, ustálila se stoperská dvojice Štetina - Hovorka i pravý bek Zahustel. Pouze na druhém kraji obranné čtyřky se postupně vystřídali Michal Kadlec, Costa nebo naposledy Čivič.

Na levém kraji zálohy se v sestavě zabydlel Bogdan Vatajelu, místo v útoku zase sedí Josefu Šuralovi, který - ač není typickým hrotovým hráčem - umí být velmi gólový. Na zbylých postech hráči sice stále dost rotují, Stramaccioni své vyvolené ale postupně objevuje. A je logické, že po obrovských letních změnách a příchodu do nového klubu nenašel ideální sestavu hned po dvou zápasech. S podivnými experimenty typu "podhrot Lafata" nebo "stoper Mareček" je proto zřejmě konec.

4. PROTI - Absence jasného herního stylu

Asi největší problém, který Stramaccionimu vyčítají odborníci i fanoušci. Nebo vy jste snad po pěti měsících poznali nějaký typickou vizi nebo prvek, jímž by se hra Sparty vyznačovala? Založená je hlavně na individuálních schopnostech jednotlivých hráčů, nějaký postupně se rozvíjející systém se ale hledá velmi těžko.

Do očí to výrazně bilo třeba ve zmíněném zápase v Olomouci, kde Hanáci Spartu přehráli i po taktické stránce. Pochybnosti navíc vyvolávají i některá Stramaccioniho střídání, reagovat na špatný vývoj zápasu se mu až na ojedinělé výjimky v podstatě nikdy nepodařilo. A když třeba v momentě, kdy do šestnáctky létá jeden vysoký balon za druhým, pošlete na hřiště Biabianyho a dlouhán Janko dál sedí na střídačce, zrovna pověst trenérského mága si tím nevysloužíte.

5. PRO - "Nová" Sparta

Během posledních dvaceti let se ve Spartě vystřídali ti nejlepší čeští trenéři, dlouhodobě tam ale žádný z nich i přes řadu úspěchů nevydržel. A s postupem času místo titulů začínalo stále častěji převažovat hlavně zklamání. I proto se majitel Křetínský rozhodl vydat novou cestou - cestou zahraničního trenéra.

Po zoufalém podzimu, který vůbec neodpovídá ambicím ani (na české poměry ohromným) investicím, je zřejmé, že ta je zatím také neúspěšná. Slůvko "zatím" je v tomto případě ale velmi důležité. Na Spartě chtěli změnu, tak ji teď mají. Jak v realizačním týmu, tak v hráčském kádru. A všechno, co má správně fungovat, zákonitě potřebuje nějaký čas. Malíř nenamaluje obraz ze dne na den, prosperující firmu nevybudujete za týden, a ani sportovní kluby nedosáhnou na úspěch hned po nastolení nových poměrů. Hlavní otázka, kterou si sparťanské vedení musí položit, proto zní - měl už Stramaccioni času dost?

5. PROTI - Vztah s fanoušky a celková atmosféra v klubu

"Italiano bastardo!" Pokřik, který Letnou ve stupňovaných intervalech zní v podstatě od prvního domácího zápasu. Italský elegán si k nejtvrdšímu jádru sparťanských fanoušků cestu vůbec nenašel. Ti v průběhu podzimu stále hlasitěji volali po jeho odvolání, a nakonec přestali na stadion chodit úplně. V neděli ve svém opuštěném sektoru jen vyvěsili letenku do Itálie, kterou Stramaccionimu minulý týden přinesli na trénink. A jeho případného "arrivederci" se nemohou dočkat.

Atmosféra na Letné při zápasech proto bývá spíš komorní, ultras na svých místech chybí. Ne, klubové vedení pochopitelně nemůže o budoucnosti trenéra rozhodovat s ohledem na bojkot fanoušků, ale celá situace Spartě neprospívá. Naopak. Fanoušci navíc mají averzi i vůči generálnímu řediteli Kotalíkovi a požadují také jeho odstoupení. "Jsme ku*va na jedný lodi, ne?" ptal se zástupců ultras při jejich nečekané návštěvě na tréninku Tomáš Rosický. Přesně tak to ale vůbec nepůsobí. A šestatřicetinásobný český mistr zevnitř zbytečně oslabuje sám sebe.

Jak se klubové vedení rozhodne? Uvidíme Stramaccioniho na lavičce Sparty v prvním jarním zápase?