Po hodině duelu Dukla-Karviná (3:2) byli domácí na kolenou. Prohrávali 0:2 a neúčinná hra naděje na bodový zisk nedávala. V 62. minutě však odchovanec Dukly Dominik Preisler zavelel k velkému obratu. Jeho přímý kop z poloviny hřiště zapadl bez teče do karvinské branky.
Předpokládám, že to byl úmysl a že to tak máte nacvičené...
Ani ne. Popravdě jsem to chtěl dávat na předek, aby to někdo líznul. Levou nohu to jinak ani kopnout nešlo. Akorát jsem viděl, že Berkovec vyběhl trošku dřív a hned se vrátil, asi si mě chtěl navodit. Tak jsem to zkusil na zadní tyč a propadlo to do sítě. Bylo tam trošku štěstíčka, ale byl z toho gól a to je důležité.
Prohrávali jste 0:2, mužstvo bylo téměř na lopatkách. Přičítáte si velkou zásluhu, že jste ho nakopl k velkému obratu?
Moje zásluha to nebyla, to byla práce celého týmu. Po tom gólu jsme všichni začali šlapat a chytli se. A nakonec vyhráli. Kontaktní gól přišel, dali jsme pak další dva, ještě že tak. Musíme to oslavit, jsou to důležité tři body. Kdyby Karviná vyhrála, už jsou na nás nalepení a byli bychom kousek od sestupu. To by bylo hrozné.
Nastupujete většinou na levé straně, nyní jste převzal úlohu pravého obránce. Nevadí vám to?
Ondra Kušnír je zraněný, nemohl nastoupit, věděl to, že ho zastoupím. To je ale věc trenéra. Nedělá mi to problém.
Ale pravou nohou jste se zahrávat přímý kop neodhodlal.
To ne, levačka je áčková noha, pravá mi ovšem nepřekáží. Nedělá mi potíž, když nastoupím na pravé straně.
Když jste prohrávali 0:2, věřili jste, že zápas ještě otočíte?
Nebylo to jednoduché. Po mém gólu jsem ale začal věřit, že by se to mohlo povést, a pak nám to tam začalo padat.
A zaberete i venku, kde jste ještě nevyhráli?
Já doufám, že ano. Snad už příští kolo v derby na Slavii.
