Ve Spartě strávil čtyři a půl roku, miláčkem většiny fanoušků se ale nikdy nestal. Platil za hodného kluka a spolehlivého univerzála, který se nebránil záskoku na kterémkoliv místě v sestavě. Určitá výjimečnost a nadstavba však jako kdyby mu chyběla. I proto Lukáš Mareček pražský klub opouští v sedmadvaceti letech po letech spolupráce tak trochu v tichosti a bez fanfár na rozloučenou. Paradoxní přitom je, že v létě podepsal novou víceletou smlouvu.
"Sparta mě o zájmu informovala už před koncem sezony, dohodli jsme se snadno. Jsem rád, že se mnou klub počítá," říkal Mareček v červenci pro klubový web. Klub v čele s novým italským koučem Andreou Stramaccionim s ním v tu dobu skutečně počítal. To platilo i během podzimu, vždyť Mareček odehrál třináct ligových zápasů a v často rotující sestavě se i přes špatné výsledky mužstva držel.
Vůbec nezasáhl až do posledních dvou duelů v Olomouci a s Mladou Boleslaví, což jako kdyby předznamenalo začátek rychlého konce. Cifra jeho odehraných utkání v rudém dresu se symbolicky zastavila na kulatém čísle 100. Před domácím střetnutím s Jihlavou dostal v listopadu vzpomínkový trikot se svým jménem, který mu jubileum měl připomínat. O dva měsíce později Mareček zjistil, že mu může připomínat celé letenské působení. Ačkoliv měl v kapse čerstvou smlouvu do roku 2020, což o mnohdy podivné personální politice Sparty znovu leccos naznačuje.
Mareček nemusí odcházet zklamaný, přesune se do belgického Lokerenu, třináctého týmu tamní ligy. Tam by se měl dočkat solidního herního vytížení, značnou výhodou pro něj navíc je znalost prostředí. V Belgii totiž hrál už před přestupem do Sparty, tři roky patřil slavnému Anderlechtu, přičemž z toho jednu sezonu strávil na hostování v Heerenveenu. A vzhledem ke sparťanskému podzimnímu trápení si fotbalově vlastně ani příliš nepohorší.
Jeden z nejdůležitějších gólů kariéry dal Mareček v play-off Evropské ligy na hřišti Krasnodaru:
Brněnský rodák (což je z jeho mluvy dodnes na první dobrou zřejmé) přezdívaný "Marec" jako hráč Pražanů nikdy nevynikal díky technickým fintám, prudkým střelám nebo chytrým pasům za obranu. I proto ovace náročných fanoušků sklízel jen výjimečně. Za celé působení vstřelil jen jediný ligový gól, dvakrát se pak prosadil v evropských pohárech.
Trenéři počínaje Lavičkou, přes Ščasného, Holoubka, Radu a Stramaccionim konče si na něm cenili především univerzálnosti. Mareček do Sparty přišel jako defenzivní záložník, sám se ale netajil tím, že by si přál hrát i na vyšší pozici ve středu pole. V nouzi ale zaskakoval také na pravém beku, Rada se Stramaccionim z něj zase udělali stopera. Nebylo to vždycky ono, své si ale sedmadvacetiletý fotbalista odehrál.
Právě ona univerzálnost však zároveň byla i Marečkovou největší nevýhodou. Jedno stabilní místo v sestavě se mu totiž za čtyři a půl roku v podstatě získat nepodařilo. Tu zalepil díru tam, tu jinde, ale nikdy se nestal nepostradatelným. Podobný osud ve Spartě před lety potkal třeba Jiřího Kladrubského. Stramaccioni se v zimní přestávce rozhodl dát přednost triu Mavuba, Frýdek, Sáček, z hostování v Liberci se navíc vrátil mladý Kulhánek. Prostor pro Marečka už nezbyl. Vzhledem k tomu, že klub na jaře čeká jen česká liga, je to logický krok.
A "Marec" si teď musí v Lokerenu svými výkony říct o to, aby jej tam jen tak postrádat nemohli.
