Hráči za miliardy
Rekordní přestupy? Spíš poměřování pindíků fotbalových bossů

Nejen v české lize, ale v celém fotbalovém světě se před následující sezonou rekordně nakupovalo. V novém působišti vyběhne v neděli na trávník nejdražší fotbalista světa Brazilec Neymar. Ten o více než dvojnásobek překonal Paula Pogbu. Ale jde ještě o výkony na fotbalovém hřišti? Mají hráči skutečně astronomickou hodnotu?

Ještě před pár měsíci to bylo něco takřka nemyslitelného. Brazilský šikula Neymar si nemohl vynachválit prostředí v Barceloně. Byl nadšený z vedení i spoluhráčů v katalánském velkoklubu. Jenže teď je vše jinak. Neymar údajně nedostal tak vysoký plat, jak si představoval, a tak se rozhodl pro změnu.

Bohatí šejkové za něj zaplatili rekordní přestupovou částku a Neymar se už nadšeně fotí s Eiffelovou věží v modrém dresu s červený pruhem, kteří nosí hráči PSG. Z Barcelony naopak zní uražené hlasy o otřesném chování pětadvacetiletého útočníka. Za každou hodinu téhle mediální "srandy" přiteče na účet mladého střelce skoro 90 tisíc korun.

Je to tak, bohatí majitelé pařížského velkoklubu museli sáhnout opravdu hluboko do kapsy, jestli chtěli talentovaného hráče přivést. Nejenže museli "na dřevo" vysázet astronomických 5,8 miliard dolarů, ale ještě každý týden převést na Neymarův účet 15 milionů dolarů.

Pařížané letos vedou

Když se v loňském přestupovém období vrátil právě z Paříže do Manchesteru United, mnozí si ťukali na čelo. Skoro tři miliardy za hráče, kterého se vedení již jednou zřeklo? To je trochu moc i na tak vynikajícího záložníka jakým je francouzský reprezentant.

Do té doby hrál prim posledních let hlavně Real Madrid, který do svého středu přivedl do té doby dva nejdražší hráče planety Cristiana Ronalda a Garetha Balea. Každé přestupové období v posledních letech totiž jeden z evropských velkoklubů přiláká fotbalistu, ze kterého udělá nejdražšího (a pravděpodobně i nejlépe placeného) hráče na světě.

Spíše než politiku sportu, který ovlivňuje jen v Evropě miliony lidí, to připomíná zápolení v mateřské školce. I tam je totiž mezi dětmi každý den největší boj o tu nejlepší hračku a chce ji mít každý. Neustále se překřikují a snaží se trumfnout ostatní.

Řečeno terminologií dospělých to vypadá, jako kdyby se majitelé největších evropských týmů seřadili každý rok v létě do jedné řady a poměřovali si, kdo má největší přirození. Tak tedy letos mají největšího pindíka šejkové vlatnící PSG, kdo se bude moci pyšnit příští rok?