Český fanouškovský chameleón. Když to jde, tak se chce

V pesimistickém, neprostupném obalu, se skrývá velké fotbalové srdce. Ano, Češi umí fandit, dokáží neuvěřitelné věci. Když chtějí, jsou jedněmi s nejlepších fanoušků v Evropě, na světě. Jenže...

Jen když chtějí. Když jsem byl v sobotu na Spartě, běhala mi po zádech husí kůže, smíchaná s hédonickým mrazem a jakýmsi zvláštním druhem mravenčení, které střídala snaha o racionální reflexe české fanouškovské mentality, jež je tak nevyzpytatelná a přece hrozně čitelná.

Celá Letná, po většinu sezony taková dost suchá, mrtvá, najednou skákala jak o život, společnými silami křičela, dělala vlny... Byla neobvykle temperamentní, extaticky svá, jedinečná.

Z druhé strany, to nadšení jí vydrželo asi dvacet minut. Když sparťané dlouho nedávali gól, diváci chladli, tichli, občas mručeli - ne moc, ale prostě...

Jen když se jim chce. O tom je podstata řevu českých fanoušků. Pořádně to rozjeli zase až ve druhé půli, po gólu hrdiny Řepky. Najednou to opět bylo úžasné.

Stejné mrazení, mravenčení, a všechny takové ty věci, co vás přepadají v dojemných chvílích, jsem měl i v Edenu, kde se v týdnu loučil beneficí před patnácti tisíci diváky Vladimír Šmicer. Ligou unavené a rezignované slávistické publikum naplnilo "smutný" stadion, přičemž vytvořilo atmosférickou parádu. Takovou, kdy najednou zjistíte, že máte co dělat, aby se vám brada neklepala... Prostě hezké.

Škoda, že jsou to jen výjimky. Že třeba i na Baník přijde plný dům, který vytvoří neuvěřitelné věci, jen v posledních chvílích, kdy už Ostrava "jako teda vážně hraje o titul".

Vím, že je to úplně jiný svět - ale podívejte se na anglický Liverpool. V letošní sezoně se stylizuje do šikanovaného týmu, v Premier League skončil až sedmý, je totálně neúspěšný, mizerný. Přesto má všechny zápasy beznadějně, naprosto beznadějně, vyprodané.

Ne, český fanoušek asi takový nikdy nebude. Když se loď potápí, bere první záchranný člun a pádluje v dáli. Když je plavba úspěšná, stává se nejzábavnějším členem paluby. Jak řekl Vladimír Šmicer po své benefici: "Češi fandit umí, jedinečně, skvěle. Ale... jen když chtějí." A prvek "chamelenovitosti" v tuzemsku je a bude navždy. Tedy  - navždy?

Foto: Lucie Pařízková