Fotbalový bouřlivák a sparťanský stoper Tomáš Řepka se pomalu blíží ke konci své sportovní kariéry. Nyní mu vyšla životopisná knížka, rozpadlo se mu mnohaleté manželství a našel si novou partnerku. Co očekává od životní etapy, kterou má před sebou?
Dřív jste říkal, že konec fotbalové kariéry pro vás znamená...
Polosmrt. Jasně, to pořád platí. Potká to nakonec každýho, ale je to šílená představa.
Připravujete se na to nějak?
Svým způsobem ano. Někteří hráči řeknou "stop" a skončí, aniž mají nějaký vnější důvod. Pak ti, jako třeba Patrik Berger, kteří jsou marod, skončit musí. Ale když končíte a cítíte se ještě v plné síle, tak je to zvláštní.
Máte nějaký plán?
To se nedá načasovat. Jasně že nejlepší je skončit po nějakým úspěchu. Já jsem to chtěl udělat v roce 2007 po sparťanském double (vítězství v české lize i v českém poháru, pozn. red.), ale poznal jsem, že sílu ještě mám, že můžu klubu i klukům něco dát. A teď je před náma krásný zápas s Liverpoolem, o který bych se nechtěl ošidit.
Jste pověstný svými "blikanci" na hřišti. Mluvil jste o svých výstupech na hřišti někdy s nějakým psychologem?
Mám jednu známou, přes moji partnerku, nedávno jsem u ní byl a ptal jsem se jí, jak mě a moje chování vnímá. A ona říká: "Tvoje reakce jsou normální, seš normálně frajer."
No tak jestli to byla kamarádka vaší přítelkyně...
Ale ne, ona je profesionálka, fakt, neměla by problém říct: "Seš magor." Řekla mi, že nějaký ventil potřebuje každý a každý prožívá věci jinak. Říkala: "Máš to v krvi, máš takový naturel." Tak co. Jiní jsou mouchy snězte si mě, já ne. Je mi milejší, když jsou třeba i děti trochu divočáci.
- Jaké bylo dětství Tomáše Řepky?
Uživil by se ještě svou původní profesí?
Jak vnímá fotbalové začátky svého syna?
Smířil by se s tím, kdyby se jeho potomek rozhodl být například klavíristou?
Co si skutečně a upřímně myslí o poměrech v českém fotbale?
A co říká o svém rozvodu a vztahu s novou partnerkou?
Odpovědi na tyto a mnohé další otázky najdete v časopise TÝDEN, který vychází v pondělí 31. ledna 2011.
