Psal se duben roku 1999 a zimbabwský fotbalista Kennedy Chihuri zažil jednu z nejvíce ponižujících chvil svého života. Sparťanští fanoušci na něj házeli banány, bučeli. "Chihuri je šimpanz!" křičeli na žižkovského záložníka. O jedenáct let později se Letnou nese euforický popěvek oslavující nového kamerunského hrdinu: "Leéééonard Kweuke!" A barva pleti najednou nevadí.
Časy se mění, obrazy hrdinů také. Sparta má svoje africké duo Kweuke - Wilfried, které funguje jako baseballová pálka na rasismus.
Je jen dobře, že před svým příchod do Česka příliš nerešeršovali minulost svých afrických předchůdců. "Nevím, co na to mám odpovědět... Cítím se hrozně," soukal ze sebe se slzami v očích Chihuri po zmíněném zápase na Spartě.
Být první je vždycky těžké
Chihuri byl prvním výrazným fotbalovým vyslancem tmavé pleti v české lize. A dostával za to pěknou čočku. Dokonalým symbolem doby je třeba i tehdejší pozápasová reakce žižkovského trenéra Petra Uličného: "Že na Chigiho řvali, že je šimpanz? Já jsem to neslyšel. Ale on je černý. Kdybychom přijeli do Afriky, taky by na nás řvali, že jsme bílí."
Neuvěřitelné. V kontextu tehdejší doby normální. Hráči tmavé pleti prostě byli braní jako legrační kuriozita. Vtipně se mohou jevit i pozdější hlášky libereckého trenérského dobráka Ladislava Škorpila o jeho někdejším útočníkovi Gyanu Baffourovi, kterého občas při tiskovkách nazýval "černouškem". Jenže i z nevinných oslovení bylo cítit cosi ponižujícího.
"V Liberci se mi líbí," opakoval ghanský útočník. "Ale zápasy venku jsou občas dost hrozné, kvůli rasismu."
"Nejhorší je to v Ostravě a hlavně na Spartě," doplňoval jej jeho předchůdce Chihuri.
Smutný osud Zambijce
Právě Sparta měla s rasismem největší problémy, v jejím tvrdém jádru se shlukovala spousta ultrapravicových extremistů. Když v roce 1993, v době otevřené a málo trestané xenofobie, pár let po ohromujícím nástupu (a rozpadu) rasistické skupiny Orlík, přišel do klubu zambijský reprezentant Timothy Mwitwa, byl od začátku předurčen k rychlému zmizení.
Hodně fanoušků dávalo najevo nevoli. Naštěstí pro Mwitwa - moc si nezahrál a přišel tak o možné ponižování. Vše zničila ohromná a oboustranná jazyková bariéra. Zambijec samozřejmě neuměl česky a v klubu málokdo mluvil anglicky. Mwitwův osud byl navíc nesmírně tragický. Při letu z vítězného zápasu na Mauriciu spadlo letadlo se zambijskými fotbalisty do moře. Všichni zemřeli.
Druhým výrazným hráčem tmavé pleti ve Spartě mohl být kamerunský olympijský vítěz Patrice Abanda, jenž přišel v roce 2000. Ani on se neaklimatizoval a po krátké anabázi v Teplicích se ztratil v Albánii.
Úderné komando Čechy vyučuje
Až Bony Wilfried a po něm i Léo Kweuke udělali pořádnou díru do světa na Letné, která rozhodně nebyla místem zaslíbeným pro hráče tmavé pleti. Je skvělé, že výraznou měrou pomáhají ničit zbytky rasismu v českých hledištích - pomáhají českému fotbalu dospět.
A také dělají reklamu v Africe, odkud se teď bude místním nadějím chodit do Čech daleko snadněji s vědomím toho, že fanoušci budou vyvolávat jejich jména místo ponižujícího házení banánů.
