Fotbalové shrnutí
Hrabě glosuje: Odložené oslavy i špatně obsazené finále

Bodovat a symbolicky oslavit titul na hřišti největšího soupeře. To si přáli fotbalisté Viktorie Plzeň, po bídném výkonu v Edenu však měli k jakékoliv radosti hodně daleko. Za Spartu se po delší době prosadil střelec Lafata, do magické dvoustovky mu ale dvě trefy pořád scházejí. A finále slavné Ligy mistrů bude letos mít hvězdné obsazení, jenže kromě fotbalových kvalit Realu a Liverpoolu na tom velký podíl mají i opakované hrubky rozhodčích.

Události, které přinesl uplynulý týden v nejpopulárnějším sportu světa, tradičně glosuje dlouholetý fotbalový novinář Stanislav Hrabě.  

Odložená korunovace, Slavia ji nedovolila

Česká HET liga už mohla slavit mistra, stačilo, aby Viktoria Plzeň neprohrála na slávistickém hřišti. Tomuto cíli byl však lídr tabulky hodně daleko, obhájce titulu plzeňský jásot na posvátné půdě v Edenu nedopustil. A výhrou 2:0 si naklonil na svou stranu vzájemný duel, oslavy se mohou odkládat i další kolo. Aspoň bude závěr ligy trochu zajímavý. Napínavý ne, o triumfu Plzně nikdo nepochybuje.

Slávisté si pochvalovali, že hráli konečně tak, jak si představovali - bojovně, kolektivně, obětavě. I s fotbalovou invencí. Sami sebe ať se zeptají, proč takové výkony nepředváděli celé jaro. Nikdo jim nebránil. A Plzeňští ať si podobnou otázku po vystoupení v Edenu raději vůbec nepokládají...

Návrat i pozvolný konec střelce Lafaty

Mnoho let si sestavu rudých neuměl bez něj nikdo představit, svými gólovými festivaly mužstvo táhl. Proti Zlínu se David Lafata objevil na hrotu útoku znovu - i když jako střídající - a opět dal gól. Jak se ukázalo, vítězný. První od 24. září, kdy ho předcházející italský trenér Andrea Stramaccioni z mužstva vyřadil.

Byla to Lafatova 198. trefa v nejvyšší české soutěži, na pokoření dvoustovky však podle svého vyjádření nepomýšlí. Pomalu svou kariéru bilancuje. S ním odchází jedna slavná sparťanská éra, s rumunským záložníkem Nicolae Stanciem však jiná přichází. Je to borec, což potvrdil parádním úderem z přímého kopu.

Protežovaní finalisté Ligy mistrů

Bude to grandiózní finále - 26. května se v Kyjevě ve finále Ligy mistrů střetnou dva velkokluby - Real Madrid (obhájce trofeje) a anglický FC Liverpool. Slavnější duel si nejprestižnější klubová soutěž na zeměkouli nedovede ani představit. Má to ale jednu velkou šmouhu - ve finále mohli, vlastně měli být jiní účastníci. Do kyjevského souboje protlačili Real a Liverpool rozhodčí.

Královskému Realu přáli už v osmifinále proti Paris Saint-Germain (neodpískaná Ramosova ruka), ve čtvrtfinále proti Juventusu Turín (necitlivá penalta v nastavení), v semifinále s Bayernem Mnichov arbitr nepochopitelně přehlédl hned tři provinění v pokutovém území.
Ale i Liverpoolu byli sudí příznivě nakloněni. Ve čtvrtfinále nebyl Manchesteru City uznán regulérní gól, v semifinálové odvetě mohl AS Řím náskok soupeře dohnat, kdyby mu neodepřeli jasnou penaltu, kdy obránce anglického týmu zastavil míč v cestě do sítě rukou. A nic...

Čeferin video nechce

Zatímco v české lize videosystém řádí a výrazně vstupuje snad do každého utkání, na němž je přítomen (viz Slavia - Plzeň), v soutěžích UEFA nasazován není. Spoléhá se na pětici rozhodčích, z nichž nikdo prohřešek nevidí, stojí ve špatném postavení, mají v hlavě zatemněno. Úplně jsou jaloví brankoví rozhodčí, kteří jsou snad vybírání podle výše zaplacených členských příspěvků.

Předseda UEFA slovinský právník Aleksander Čeferin není videu nakloněn. Prohlašuje, že je nevyzkoušené, rozhodčí s ním neumějí zacházet, nevědí, jak se zachovat. Česká zkušenost ukazuje, že má pravdu, přesto televizní prozkoumání situace i v rukou neumětelů občas spravedlnosti prospěje.