Kdejakému fotbalistovi by se o podobné sezoně mohlo zdát v těch nejbláznivějších snech. Druhý nejlepší tým světa. Pecka! Pro Lionela Messiho však tato fotbalová etapa končí zklamáním. Jako kapitán Argentiny svůj tým k vytouženému triumfu na brazilském šampionu nedovedl. Absolutní glorifikace malého kouzelníka se tak musí odložit na neurčito.
Má zlato z olympiády, na klubové scéně posbíral vše, co se dalo vyhrát. Výčtu úspěchů chybělo už jen potvrzující razítko, kterým by zavřel ústa všem svým kritikům. Zlato z mistrovství světa. Pokud se totiž někdo pokoušel hledat slabinu Lionela Messiho, nemusel bádat příliš dlouho. Jako argentinský lídr se dlouhé roky neprosazoval ke své spokojenosti.
Domácí fanoušci na něj čas od času pískali, více brali Agüera či Téveze. Chtěli od něj to, co předváděl v Barceloně, ovšem bez geniálních fotbalových geometrů Iniesty a Xaviho. V úvodu turnaje dal však Messi na všechny pochybnosti hbitě zapomenout. Střílel góly, výkony argentinského mužstva stály na výkonech subtilního útočníka. Ovšem pouze do osmifinále.
V nejdůležitější části šampionátu přišel útlum, 169 centimetrů "vysokému" fotbalovému králi se vrátily jeho tradiční reprezentační příznaky. Na dobrou přihrávku čekal často marně, když už jí dostal, ztroskotal sám. Ve finále proti Německu působil jako o deset let starší, po hřišti se ploužil, poslední možnou šanci na zlom z přímého kopu vystřelil vysoko na tribunu. Tenhle suvenýr zlomené srdce argentinských fanoušků neobměkčil.
Messiho sezona skončila tak, jako začala. Rozpačitě, smolně, blbě. V jejím začátku čelil nepříjemným dotazům kvůli daňovým únikům, které pošramotily jeho do té doby nedotknutelnou pověst. Dlouhodobé zranění se podepsalo nejen na faktu, že Barcelona letos vyklidila vítězná pódia, ale také na ztrátě Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu hrajícího na evropském kontinentu.
To, že uchvatitel této ceny, Portugalec Cristiano Ronaldo, se svým Portugalskem vyšuměl hned po základní skupině, je pro Messsiho stejně zbytečná náplast, jako cena pro nejužitečnějšího hráče turnaje. Takto hluboká rána nejde jen tak zacelit. Naopak, udělení Zlatého míče jí ještě více prohloubilo.
"Nezaslouží si ho. Není dobře, že někdo získá trofej kvůli nějakému marketingovému plánu," rýpl si do živého Diego Maradona, argentinská ikona, jejíž věhlas by právě Messi rád překonal. "Jinak bych mu ale snesl modré z nebe," ihned umírnil svou kritiku bývalý útočník, který Argentinu přivedl k poslednímu mistrovskému titulu v roce 1986.
"Je to pro mě smutná trofej. V tuhle chvíli se o ni vůbec nestarám, protože jsem chtěl zvednout pohár pro mistry světa. Jedině na něm záleží," konstatoval i Lionel Messi, nejsmutnější hráč nedělního finále. Božský Diego se tak navzdory argentinskému smutku může v koutku duše smát. Hlavní fotbalovou ikonou své země zůstává nadále on. Minimálně další čtyři roky.
