Ano, fotbalová generace kolem Nedvěda, Poborského či Kollera byla výjimečná. Díky Karlu Brücknerovi, nezapomenutelnému obratu s Nizozemci (3:2) i bronzu z Eura 2004. Ale po nich přijde potopa. Prostě nemáme druhé Nedvědy, Baroše, říkalo se. A také to tak vypadalo. Jenže... Naštěstí máme Kadeřábka, Sivoka, Daridu, stále i Rosického, a hlavně Pavla Vrbu, který dal celou tuhle partu dohromady. Konec výmluvám, hráči jsou. A české reprezentaci se po letech opět fandí.
Čtyři zápasy, čtyři výhry a první místo v kvalifikační skupině o postup na Euro 2016. Kdo by to byl čekal. Podzimní formu potvrdila česká reprezentace v neděli proti Islandu (2:1). Češi zas po letech baví, dojímají, nutí ostatní vidět na českém fotbalu pozitiva. Ještě před rokem a půl to znělo jako fantasmagorie, dnes je to krásná realita.
Za povstáním české reprezentace stojí zejména trenér Pavel Vrba. Potápějící se bárku s českou vlajkou dostal do bezpečí. A nejen to. Udělal z ní trajekt moderního střihu, konkurenceschopný i těm nejsilnějším kouskům v Evropě. Pavel Vrba je muž na svém místě. Všemi respektovaný odborník, expert na taktiku, který umí rozebrat soupeře do mrtě. Ve svém puntičkářství připomíná Karla Brücknera. Na druhou stranu je otevřenější, vstřícnější než pověstný "Klekí-petra". Sdílný k médiím a fanouškům, kteří v něm našli svého spasitele. Tuto roli Vrba odmítá. Dobrá. Tu a tam mu pomohlo k úspěchu i štěstí. Ale během jednoho roku dokázal mnohé:
1) Naordinoval týmu herní styl. Pod trenérem Michalem Bílkem hráli Češi víceméně na náhodu. Jejich fotbal nudil fanoušky a možná i samotné hráče. Ti často rozpažovali ruce nad tím, že nemají komu nahrát. Nyní mají možností několik. Stavějí na pohybu, rychlosti a technice. Ofenzivu mocně podporují krajní obránci, k vidění je kdysi zaniklý český ťukec, náběhy za obranu, průnikové přihrávky. A hlavně: všichni vědí, co mají dělat. Za každou standardní situací je vidět práce. A možná i šedivá hlava Karla Brücknera. "Musím ocenit trenéra Pavla Vrbu za to, co za tak krátkou dobu dokázal. Právě díky svému stylu hry je na tom teď Česko nejlépe z celé skupiny," chválil islandský trenér Heimir Hallgrímsson. "Ano, pod trenérem Vrbou jsme takticky vyspělejší," uznal i český kapitán Tomáš Rosický.
2) Udělal z hráčů dříče. Když to zrovna nejde po technické stránce, musí to jít jinak. Bojovností, důrazem, chutí. Ta nyní Rosickému a spol. nechybí. Vrba z nich pomocí svých taktických manévrů a rétoriky dokáže dostat maximum. Hráči makají na krev, do roztrhání těla, ženou se za góly, byť produktivita ještě není ideální. Důkazem je statistika počtu střel v zápase s Islandem: 20:5 pro Čechy. Ale skóre jen 2:1. Pozitivní je, že hráči se naučili otáčet zápasy. Jak proti Turecku, tak proti Islandu zvládli otočit nemilé skóre 0:1 ve svůj prospěch.
3) Nechal rozkvést Rosického. Petr Čech a Tomáš Rosický, dva ojedinělé případy v české reprezentaci. Ačkoli Vrba avizoval, že bude brát na srazy jen hráče, kteří ve svých klubech nastupují, oni dva mají privilegium. V klubu nic, v repre hic. Nic proti tomu, na hřišti je jejich zkušenost a kult osobnosti ku prospěchu. Ovšem jejich přínos na place je odlišný. Rosický vyčnívá, pořád to má v hlavě i v noze. Vrba ho staví na jeho oblíbený post za hrotového útočníka (Lafatu), dává mu volnost a on si ji užívá. Právě středová řada Rosický-Darida-Plašil dělala největší rozdíl mezi námi a Islanďany. Zato u Čecha je to jiné. Jeho herní nevytíženost z Chelsea je na něm bohužel patrná. Kupí více chyb než dříve - s USA, s Kazachstánem, Islandem. Pokud chce dál chytat i v reprezentaci, měl by Chelsea opustit.
4) Dal šanci hráčům z ligy. Co říkal, to dodržel. Zatímco Bílek stavěl pořád dokola na svých starých známých jménech hlavně ze zahraničí, Vrba udělal opory i z hráčů české ligy. V základu se objevují sparťané Kadeřábek, Krejčí, Dočkal, Vácha a Lafata, z Plzeňáků má silnou pozici David Limberský či Václav Pilař - notorický náhradník Krejčího. Rozkoukávají se zde však i mladíci z Jablonce. Krapet to připomíná rok 1996, kdy Češi pod Dušanem Uhrinem získali na Euru senzační stříbro. Finále proti Německu hrálo tehdy sedm hráčů české ligy. Vrbův tým porazil nedávno se sedmi "ligisty" v základu Kazachstán.
5) Zbláznil národ. Dnes ráno, dva dny po výhře nad Islandem, jsem potkala v metru dva muže s českou šálou kolem krku. Nestyděli se za ni, nebyli opilí. Ano, Češi se opět stali fanoušky. Už na otevřený trénink před Islandem jich dorazily čtyři tisícovky, tedy jako na průměrný ligový zápas. A v neděli ve vyprodaném stánku v Plzni vládla parádní nálada. Taková, jakou si Vrba přál, když téměř před rokem přijal výzvu vést český nároďák. "Chtěl bych zažít při zápasech české reprezentace atmosféru jako v Plzni. To je moje předsevzetí," řekl tehdy. "Jsem rád, že mají lidi z fotbalu zase radost. Jen doufám, že to bude pokračovat," říká nyní. Časy, kdy se na nároďák pískalo, jsou snad pryč.
