Reprezentace
Jarolím by měl zůstat, český problém není v trenérovi

Pokračovat, nebo skončit? Jednoduchá otázka, která se aktuálně týká reprezentačního trenéra Karla Jarolíma. V úterý by měl zasednout výkonný výbor fotbalové asociace a o budoucnosti kouče českého národního týmu rozhodnout. Udrží si jednašedesátiletý muž prestižní místo?

Shrňme si, jaká je situace. Češi skončili v boji o světový šampionát v Rusku na třetím místě kvalifikační skupiny, vstřelili sedmnáct gólů proti deseti inkasovaným a získali patnáct bodů. Čtyři výhry, tři remízy, tři prohry. Zkrátka nic moc. Zvlášť když odečteme dva jasné triumfy nad partou slaboučkých amatérů ze San Marina. Pak totiž v kolonce dosažených branek zbyde jen šest tref v osmi utkáních, což už je tristní číslo.

Skupina měla jasného favorita v podobě Německa, které svou roli do puntíku splnilo a na suverénní cestě do Ruska neztratilo jediný bod. O druhou pozici, která by znamenala účast v baráži, však Češi chtěli (a měli) hrát. Už nepovedený vstup do kvalifikace ale předznamenal, že úplně snadné to nebude. Domácí remízy se Severním Irskem a Ázerbájdžánem, stejný výsledek i v Norsku. Dvě prohry s Německem se daly očekávat a v září v Belfastu pak všechny zbytky nadějí padly definitivně.

Rekordních 35 hráčů

Zásadní otázka, kterou si teď svazové vedení musí položit, zní - nese Karel Jarolím za neúspěch hlavní vinu? Názory odborníků i veřejnosti se v tomto směrů různí, třeba kouč Liberce Jindřich Trpišovský by ke změně na lavičce nesahal. "Tohle byl reálný odraz českého fotbalu, v kvalifikačním bloku jsme předvedli to, na co momentálně máme. Německo je jinde, Severní Irsko nás předběhlo a my jsme někde na podobné úrovni s Norskem. Jarolím by teď měl dostat čas, aby pokračoval v přestavbě týmu," míní trenér aktuálně šestého týmu ligy.

Jarolím vyzkoušel v kvalifikaci celkem pětatřicet hráčů, což je na deset zápasů mimořádně vysoké číslo. Poslední dva cykly odehrálo shodně sedmadvacet fotbalistů. Zajímavé je srovnání základních jedenáctek ze dvou duelů proti Severnímu Irsku, které dělí přesně rok. V září 2016 skupina pro Čechy tímto střetnutím začínala, o dvanáct měsíců později byl zápas definitivním hřebíčkem do pomyslné postupové rakve.

Vaclík, Novák, Suchý, Darida a Krejčí. Pět hráčů, kteří figurují v obou základních sestavách. Osa týmu, na kterou Jarolím sázel pravidelně. Kolem nich se však neustále točili další a další fotbalisté. Najít silnou a zkonsolidovanou sestavu se Jarolímovi za rok u mužstva nepodařilo. Vzpomenete si ještě vůbec, že v úvodu kvalifikace nastoupili třeba i Skalák, Droppa, Necid nebo Michal Kadlec?

I tenhle ohromný počet vyzkoušených hráčů naznačuje, že v současné době jednoduše není kde brát. Český fotbal zkrátka nemá patnáct hráčů v předních evropských klubech, jako tomu bylo třeba před deseti lety. Ba co víc, nemá jich možná ani pět. Vaclík se Suchým v Basileji, Kadeřábek v Hoffenheimu, Schick v AS Řím. A dál? Jankto, Krejčí a Barák v průměrných týmech italské ligy, Darida v berlínské Hertě, Gebre Selassie v Brémách. Pomineme-li brankáře Koubka s Pavlenkou (kteří ale s Vaclíkem všichni najednou chytat nemohou) a Dočkala v Číně, tvoří reprezentaci už jen převážně hráči z tuzemské ligy.

Měl by zůstat

A to je zkrátka málo. Národní tým je ve fázi přestavby, chybí mu výrazný lídr i typický gólový útočník. Proto je dost možné, že s tímhle výběrem by do Ruska nepostoupil ani Mourinho křížený s Guardiolou. Výkonný výbor teď má dvě možnosti. Buď Jarolíma nechat ve funkci, dát mu k dispozici další dvouletý cyklus v (postupově mnohem jednodušší) kvalifikaci o EURO 2020 a věřit, že reprezentace se už může měnit jen k lepšímu.

Anebo jej odvolat s vírou, že jiný trenér dokáže z českých hráčů "vymáčknout" víc. Kdo by tím spasitelem ale měl být? Ivan Hašek? Vítězslav Lavička? Nebo snad právě výše zmíněný Trpišovský? Ne, v Česku aktuálně není kouč, o kterém byste mohli na první dobrou říct - ano, ten by měl vést nároďák. Ve hře je pak ještě (nepravděpodobná) sázka na zahraniční cestu.

Jarolím je u mužstva zatím rok a dva měsíce. Cíl nesplnil, přesto by si ale ještě zasloužil víc času. Označit za hlavního viníka neúspěchu kouče by totiž v současné situaci českého fotbalu bylo jen alibistickým řešením.