Fotbalová reprezentace
Sedm stupňů ke zlaté výhře: Vrbovy trumfy i obří klika

Zázrak, fantazie, nádhera. Češi zdolali silné Nizozemsko 2:1 a potvrdili, že role outsidera jim sedí. Obzvlášť proti Oranjes, s nimiž před deseti lety sehráli na Euru dost možná nejlepší zápas v české historii (výhra 3:2). I nyní byl u toho Karel Brückner, tentokrát jen v roli poradce. Hlavní tíha i zásluha však padají na vrub kouče Pavla Vrby a jeho precizní taktiky. Ostatně, duely proti zvučnějším a technicky lepším soupeřům mu seděly i na lavičce Viktorie Plzeň. Nyní obral favorita znovu.

Letenku na Euro 2016 do Francie ani hotelový voucher zatím netřeba, výhra na úvod kvalifikace však věští dobré časy. Co vše vlastně dovedlo české reprezentanty ke zdolání Nizozemců?

Bojovnost a nasazení

Dřeli, makali, až přišla slastná odměna. Důraz, který Čechům chyběl v přípravě proti USA, byl tentokrát ukázkový. I díky vyprodané Letné, která hnala Vrbovy hochy kupředu. I díky extra silnému soupeři, proti kterému dosahuje fotbalový chtíč gigantických rozměrů. Kdo se podivoval nad mušketýrským promo plakátem "Jeden za všechny, všichni za jednoho", už přestal kroutit hlavou. Taková soudržnost v české partě dlouho nebyla.

Vrbovy rudé majstrštyky

V základní sestavě vyběhla na plac hned pětice sparťanů. Víra v jejich zajetou spolupráci se Vrbovi oplatila už ve 22. minutě, kdy se na gólu podíleli hned tři z nich. Zejména spolupráce Kadeřábka s Dočkalem na pravé straně šlapala. Povedla se i sázka na útočníka Lafatu, jenž se tentokrát ze střelce převtělil v nahrávače. A zlatý Vrbův ukazováček na závěr: vítězný gól vstřelil střídající žolík z Plzně Pilař. Prostě samé trefy do černého. Hlavně už žádné pokusy s šestičlennou zálohou bez útočníka, pane Vrbo.

Nebát se a hrát

Jeden důkaz odvahy za všechny: trenér Vrba v 81. minutě za stavu 1:1 střídá. Namísto defenzivního štítu Váchy však na hřiště nejde třetí stoper s cílem "nějak to ukopat", ale ofenzivní záložník Kolář. Vrba prostě na remízu hrát neumí. Inu, zkuste si pod tímto tahem představit rukopis bývalého kouče Michala Bílka. Nemožné.

Pestré standardky

Ačkoli z nich gól nepadl, bylo to pěkné pokoukání. Standardní situace, ještě nedávno noční můra českého nároďáku, dostávají opět charakter vývozního artiklu. Během přímých kopů byly patrné brücknerovské signály, rohové kopy zase ovládla Vrbova obliba zahrávat je nakrátko.

Čas na sehrání

Trpělivost body přináší. Pavel Vrba konečně dostal v reprezentaci víc času a využil ho náramně. Během pěti dnů s týmem hráčům vsugeroval své ofenzivní fluidum s aktivním pressingem a kmitajícími kraji. Stále je však na čem pracovat, zejména přechodová fáze je pořád pomalá a krkolomná.

Spolehlivá defenziva

Dosud česká obrana pod Vrbou inkasovala v každém zápase dvě branky. Proti bronzovým medailistům z MS si překvapivě polepšila. Domácí zadáci se vyhýbali i zbytečným faulům, což je hlavně v případě Váchy hodno pozlacené sošky. Největší oranžová hrozba, kanonýr Robin van Persie, v obležení Michala Kadlece pořádně vybledl. Vrba tak zaskřípal zuby jen při pohledu na Kadeřábkův prohraný souboj předjímající vyrovnání.

Štěstí

Dosud Češi na fotbalové štěstí žehrali. Ve čtyřech zápasech pod Vrbou marně vyhlíželi výhru. V prvním duelu naostro ale spadla na českou trikoloru konečně přízeň shora. Janmaatova minela, Pilařova dorážka, a z remízového zápasu se zrodil nečekaný výsledek. Éra "Vrby čekajícího na výhru" se přesunula do historie.