Česká fotbalová reprezentace sice splnila jasnou povinnost a ve středu porazila San Marino, avšak komplexně negativní pohled na rok 2008 výhra nad maličkou republikou nezmění. Národní tým opět sestoupil o několik kvalitativních schůdků níž.
Zvykejme si na to. Už po mistrovství světa v Německu roku 2006 bylo potřeba si přiznat: český reprezentační fotbal nepatří mezi evropskou či dokonce světovou špičku. Hbité gazely z Ghany či takticky skvělí Italové přejeli tuzemské fotbalisty jako parní válec malou myšku. A další sudý rok jen potvrdil ústup z pozic.
ČTĚTE TAKÉ: Češi v pohodě přehráli San Marino, trefil se i Necid
Kuriózně, vše mohlo být jinak. Potřebná resuscitace uvadajícího národního týmu byla tak blízko. Stačilo „jen", aby se fotbalové utkání hrálo 85 minut. Pak by se totiž ženevský déšť nestal synonymem pro české slzy. Kdyby nepřišel ten trudný okamžik letošního Eura, kdy v zápase s Tureckem vypadl Petru Čechovi lehký centr z rukavic, což zapříčinilo začátek neuvěřitelného tureckého obratu, Češi by postoupili do čtvrtfinále a bůhvíco by (třeba) dokázali.
ČTĚTE TAKÉ: Nezmatkujte, radil trenér Rada o půli. Vyplatilo se
Jenže vysněné teorie jsou na nic. Fotbal je nemá rád. Turecko během pár posledních minut otočilo zápas z výsledku 1:2 na 3:2. Katem se stal útočník Nihat Kahveci. Tuzemští reprezentanti vypadli. A propadli.
Výsledkové neúspěchy
Letošní bilance hovoří za všechno. Češi dokázali porazit jen Skotsko a Litvu (přípravné zápasy na Euro), pak na samotném turnaji s velkým štěstím Švýcarsko (domácí trefili břevno, měli kopat penaltu), ve světové kvalifikaci po velmi matném výkonu Slovinsko a nakonec slaboučké San Marino, spolek plný amatérů.
ČTĚTE TAKÉ: Hodí se Necid a Bednář do týmu? Rada nevyužil nápovědu
Neúspěchy? Těch je mnohem víc. A varují. Prohra s Portugalskem na Euru byla jasná, zaviněná bojácností a nízkým sebevědomím, o Turecku ani nemluvě. Zpackaný kvalifikační zápas v Polsku defintivně stvrdil: Češi dlouhodobě neporážejí silné ani nadprůměrné soupeře.
Po letech ambiciózních vizí musí tuzemský fotbalový fanoušek vklouznout do prosté reality. Racionálně zhodnotit, že česká reprezentace prožívá bolestnou transformaci. Zatím nepříliš úspěšnou. Národní tým se stále nevzpamatoval z odchodů Pavla Nedvěda a Karla Poborského, navíc po Euru skončili další, v čele s nepostradatelným Janem Kollerem či stárnoucím Tomášem Galáskem.
Ti hráči, kteří mají být nově a definitivně klíčoví (Baroš, Rosický, Polák), se zatím jako klíčoví nejeví, či jsou dlouhodobě zranění. A nástup nové generace je zatím v dáli (výjimkou jsou Fenin a Necid).
Ryba smrdí od...
Národní tým navíc trpí zbrklou neorganizovaností a neschopností šéfů Českomoravského fotbalového svazu zaměstnat skutečně velkého trenéra, který by dokázal s prozatím rozloženým týmem zázraky. Nebo jej alespoň oživil novými taktickými nápady, specificky semknul. Místo toho reprezentaci vede nevýrazný Petr Rada, jenž postrádá vlastní vizi, často si nechává našeptávat, tropí chyby a z mediální kritiky si dělá velkou hlavu.
Bilance roku 2008 |
Únor: Polsko 0:2 (přátelské utkání). Březen: Dánsko 1:1 (přátelské utkání). Květen: Litva 2:0 (přátelské utkání). Červen: Švýcarsko 1:0 (Euro), Portugalsko 1:3 (Euro), Turecko 2:3 (Euro). Srpen: Anglie 2:2 (přátelské utkání). Září: Severní Irsko 0:0 (kvalifikace MS). Říjen: Polsko 1:2 (kvalifikace MS), Slovinsko 1:0 (kvalifikace MS). Listopad: San Marino 3:0 (kvalifikace MS). |
Podívejme se třeba na Guuse Hiddinka, co dokázal s ruskou reprezentací - hráči v ní rozhodně nejsou o třídu lepší než ti čeští, ale předvádějí o třídu lepší fotbal. Přitom na světovém šampionátu před dvěma lety v Německu hráli Rusové (ještě bez Hiddinka) třikrát hůře než Češi. Na letošní Euru desetkrát lépe.
Jsou to zkrátka spojené nádoby - neumění svazových funkcionářů, zbrklý strach kouče Rady, podivná forma většiny reprezentantů, všeobecný tlak...
Lze jen doufat, že horší už to nebude. Že v březnu, kdy bude kvalifikace na šampionát konaný v Jihoafrické republice pokračovat, konečně nastoupí věčně zraněný spasitel Tomáš Rosický. Že celková výkonnost půjde nahoru.
Zaplaťpánbůh za lehkou skupinu - přestože se v ní Češi zatím spíše trápí. Mít kvalitnější soupeře, možná by byla Jižní Afrika mnohem dál, než je teď.
Foto: Robert Sedmík
