Pět zápasů s jihoamerickými soupeři, pět proher a děsivé skóre 5:43. Takhle vypadalo vystoupení české fotbalové reprezentace do patnácti let na mezinárodním turnaji v Argentině. Po této konfrontaci se může zdát, že český fotbal je už opravdu v troskách. Přesto trenéři i svaz hodnotí zápasy kladně. Proč je to tak? Na to odpovídá projektový manažer FAČR Ondřej Lípa.
Jak je možné, že mezi týmy byly takové rozdíly ve hře a ve skóre?
Rozdíl ve hře tak markantní nebyl, ten byl pouze ve skóre. Důvodů je několik. Jednak pro jihoamerické hráče jde o vrcholný turnaj pro tuto kategorii. Další věcí byla složitá komunikace mezi evropskou a jihoamerickou fotbalovou federací. Díky tomu na poslední chvíli odmítli dorazit Španělé. A tak UEFA, která znala naši práci s mládeží a naše projekty akademií, oslovila jako první nás. My jsme nabídku přijali. Vždyť pro ty kluky je to obrovská příležitost utkat se s týmy, se kterými se možná už nikdy v životě nepotkají.
Podle našich informací byl ale největší rozdíl ve hře způsoben věkem hráčů.
My jsme nevěděli, že pro Jihoameričany znamená kategorie U15 něco jiného než pro nás a nevěděla to do poslední chvíle ani UEFA. My jsme přivezli čtrnáctileté hráče a soupeřům bylo některým patnáct a spoustě šestnáct. Dva roky v této kategorii jsou markantní rozdíl. Navíc jihoameričtí a afričtí hráči jsou fyzicky vyspělejší než Evropané. Zároveň oni hráli s nejlepšími jedenácti celý turnaj, kdežto my jsme točili všech 22 hráčů. Pro nás i UEFU to byl development turnaj.
Jak se to projevovalo?
Ostatní týmy měly velké procento hráčů, kteří měřili metr osmdesát a měli svaly jako dospělí chlapi. My jsme tam měli podobné hráče dva. Zbytek byli subtilní hubeňoučký mladý kluci, kteří sice mají fotbalové předpoklady, ale zdaleka ne takovou fyzickou vyspělost. Když k tomu přidáte i další faktory jako čtyřicetistupňové vedro, každé dva dny soutěžní zápas proti starším a větším soupeřům, je jasné, že se to musí někde ukázat. Navíc jsme dávali tým dohromady relativně na poslední chvíli, takže to byly naše první zápasy. Ostatní reprezentace měly společně odehráno třeba 30 zápasů.
Nemohou takové výprasky nalomit sebevědomí takhle mladých hráčů?
Když jsme do Argentiny jeli, tak jsme si říkali, že rok rozdíl není až takový. Po příjezdu bylo jasné, že to bude ještě mnohem těžší. Museli jsme tedy začít naše kluky orientovat jinam než na výsledky. Chceme, aby se naučili být kreativní, týmově pracovití a herně odvážní. Kdyby šli po výsledcích a dostali takovou rychtu, tak nám odpadnou po prvním zápase a ztratí motivaci.
Jak takové přeorientování vypadá?
Naši trenéři s hráči vedli osobní i týmové rozhovory. Antonín Barák je bývalý učitel a Jiří Vorlický působí v životě i jako osobní kouč, takže pro tento typ komunikace mají oba přirozené předpoklady. Snažili se jim vysvětlit, proč se orientujeme na jiné věci než výsledek. Věci, které se jim trenérský štáb snažil vštípit, jim pak na hřišti šly.
Jaký byl na vaše vystoupení ohlas?
Velký. Chodili za námi trenéři Uruguaye, Kolumbie i Argentiny a byli nadšeni z toho, jak kluci hrají. Z hlediska držení míče, šikovnosti i orientace na hřišti. Z některých hráčů byli úplně unešení. Opravdu, máme to i nahrané na videu. Dokonce přišel i hlavní metodik argentinských reprezentací za klukama na večeři. Poděkoval jim, zatleskal a prohlásil, že svým hráčům řekl, že sice dávali góly, ale fotbal hráli Češi.
Navzdory výsledkům tedy panuje spokojenost?
Rozhodně nechceme snižovat váhu těch obrovských rozdílů ve skóre, které působily možná až ostudně. Ale v návaznosti na to, co chceme v hráčích budovat a podporovat, jsme spokojeni. Navíc byli pochváleni nejen od nás, ale dostali zpětnou vazbu i z okolí. Kdybychom se snažili hrát na výsledek a řekli jim: "Betonujte třicet metrů před brankou a nakopávejte míče na jednoho rychlého kluka vepředu," tak to nikdy nemůže fungovat. Nebavilo by je to a výsledek by mohl být možná ještě horší.
Jakým směrem se tedy teď ubírá práce s mládeží na reprezentační úrovni?
Snažíme se hledat hráče s talentovými a charakterovými předpoklady, byť nemusejí být až tak fyzicky vyspělí. My víme, že dospějí. Kdybychom se orientovali pouze na kluky, kteří převyšují svůj věk, tak až je ostatní dorostou, začnou je i přehrávat. V rámci kategorie U15 a FutureU15 chceme dát prostor i fyzicky slabším fotbalistům s dobrou technikou, myšlením a především přístupem. A navázat na výkony a v Jižní Americe.
Co si tedy z Argentiny odvážíte, kromě dobré hry, ale špatných výsledků?
Vzhledem k tomu, že ten turnaj nebyl dopředu naplánován, tak se tým tvořil na poslední chvíli a několik dalších zajímavých hráčů jsme s sebou neměli. My teď už víme, jací jsou ti kluci na hřišti i charakterově. A právě jejich povaha je pro nás v tomhle věku zásadní. Víme, jestli jsme vybírali správně a víme, koho budeme moct zvát na další reprezentační akce po novém roce.
Vidíte v někom výjimečný potenciál?
Máme tam obrovsky talentované kluky. Ale cesta k profesionální kariéře je hrozně dlouhá. Mohou přijít problémy ve škole, s přítelkyněmi, zranění nebo vám fotbal může někdo otrávit. Těch vlivů je strašná spousta. Nicméně v tomhle výběru máme šest až sedm hráčů s maximálními předpoklady. A to skoro na všech postech.
Zápas českých mladíků s Paraguayí:
