Slavia postoupila přes Žilinu až na penalty

Fotbalisté Slavie se mohou chystat na souboje s Ajaxem Amsterdam o postup do hlavní fáze Ligy mistrů. A to i přesto, že v dvojutkání druhého předkola proti slovenskému mistrovi ze Žiliny nevstřelili za 210 minut ani jeden gól. Setrvání v soutěži jim zaručil až úspěch v penaltové ruletě a ještě větší střelecká nemohoucnost soupeřových hráčů.

Když nemůžeš dát gól, musíš spoléhat na to, že bude soupeř ještě méně produktivní. To je motto, které by si nad šatnu měli napsat fotbalisté pražské Slavie. Právě tahle skutečnost jim pomohla k postupu ve středečním zápase 2. předkola Ligy mistrů, který je ve federálním derby svedl se slovenským mistrem MŠK Žilina.

Poté, co se diváci nedočkali gólu ani v jednom z duelů, přišly na řadu penalty. A v nich se méně trápila Slavia. Zatímco soupeř zahodil hned polovinu ze šesti pokutových kopů, hráči z české metropole „pouze“ třetinu.

ČTĚTE TAKÉ: Slávisté vědí, že měli štěstí

Žilinu pohřbil Čech Vomáčka

Katem nadějí slovenského týmu se paradoxně stal český obránce v žilinských službách Benjamin Vomáčka, který v minulosti působil i v Liberci. V šesté sérii nedokázal odpovědět na branku slávistického kapitána Stanislava Vlčka a stejně jako Štrba či Suchý přestřelil branku.

„Nikomu se na penalty nechtělo, ale někdo to na sebe vzít musel,“ litoval po zápase Vomáčka, který v prvním duelu hraném na Slovensku chyběl kvůli žlutým kartám. „Doma jsme mohli vyhrát o dvě tři branky a tady mít klid. No a dopadlo to úplně obráceně.“

Utkání přitom zpočátku vůbec nenaznačovalo, že by mělo skončit bez branek. V prvních deseti minutách viděli diváci ofenzivní představení s šancemi na obou stranách. Pak se však útočné nasazení z trávníku vytratilo. Vzruch před brankou vířil pouze velmi agilní a extrémně neproduktivní Vlček.

ČTĚTE TAKÉ: Slovenský tisk: Žilina prožila smutné drama

Druhý poločas načala Slavie velkým náporem. Gólová radost se však neurodila ani ze série čtyř rohových kopů v rozmezí několika minut, ani z brejku kapitána Vlčka, který se objevil sám před brankářem Kuciakem, nejlepším hráčem utkání.

Přestože Pražané nadále nepolevovali ve velkém nasazením, čím dál více na nich byla cítit nervozita z blížícího se konce zápasu. Velké příležitosti měl přesto opět Vlček a Šenkeřík. Šanci na postupovou branku však po chybných přihrávkách dostávali i žilinští, ale ani jejich brejky ke gólu nevedly.

„V prodloužení pak už bylo vidět, že vše směřuje k penaltám,“ zhodnotil nastavovanou půlhodinku trenér hostí Pavel Vrba. „Hráči dali do zápasu všechno, chyběly síly.“

Na Ajax bez Šmicra

Velkou kaňkou středečního vystoupení sešívaných je kromě nízké produktivity i ztráta Vladimíra Šmicra pro první klání dvojzápasu s Ajaxem. Největší letní posila Slavie přehnala v jednom ze soubojů důraz, za což inkasovala druhou žlutou kartu v Lize mistrů.

"To mě mrzí, možná to bylo zbytečné. Trefil jsem i míč, ale záleží na posouzení rozhodčího. Ale věřím, že kluci do odvety přivezou takový výsledek, aby s ním ještě bylo možné doma něco dělat," řekl Šmicer, který se jako jediný Čech v historii může pyšnit vstřelenou brankou ve finále Ligy mistrů.

„Doma jsme byli lepší my, v Praze Slavia. Výsledek je asi spravedlivý, rozhodly penalty a v nich měli pevnější nervy fotbalisté Slavie,“ řekl Vrba, který si posteskl i na krutý los. „Během tří týdnů jsme museli sehrát čtyři zápasy kvalifikace Ligy mistrů a další čtyři v lize. Program byl šíleně nabitý a docházely nám v závěru síly. Slavia byla razantnější a dynamičtější. Nejsem zklamaný ze zápasu, nehráli jsme špatně, jsem zklamán z vyřazení. Měli jsme méně štěstí než Slavia,“ dodal.

Trenér Slavie naopak neopomenul pochválit domácí fanoušky, kterých si i přes vysoké vstupné našlo cestu na tribuny přes jedenáct tisíc. „Byli výborní po celé utkání,“ řekl Jarolím. Až na moment, kdy provolávali „Smrt Spartě, smrt Baníku“, nelze než souhlasit.

Úvodní zápas třetího předkola Ligy mistrů sehrají slávisté na hřišti Ajaxu ve středu 15. srpna, odvetu o dva týdny později na Strahově.

ČTĚTE TAKÉ: Beránkův Debrecín se loučí s Ligou mistrů

Foto: Robert Zlatohlávek