Jak kluk z Nymburka dostal mandát "odbahnit" fotbal

Sobotní Valná hromada Českomoravského fotbalového svazu má za sebou první hodinu. Na řadu přichází odstupující předseda, funkcionářská loutka jménem Pavel Mokrý. Má obhájit své čtyřleté (ne)funkční období. Mluví o „neustálé mediální skandalizaci svazu", o tom, že žurnalisté prezentovali mnohem horší obraz, než jaký ve skutečnosti je. Vypadá jako neúprosný tvrďák.

ČTĚTE TAKÉ: Hašek vyhrál volby. Je novým šéfem fotbalu
                        Nový šéf Hašek: Tak snadná výhra mě překvapila

Zároveň si imaginárně klepe na rameno za nějaké ty dřívější fotbalové úspěchy reprezentace, které viděl z VIP lóží různorodých stadionů.

Nikdo ho neposlouchá. Mokrého vám musí být až líto. Monotónně čte z papíru divná slova, sál šumí, diskutuje, někdo si čte, jiný píše, maluje, další odchází. Třeba i místopředseda Jaroslav Vacek, jenž svazu v podstatě velel. Místo toho, aby alespoň tichou přítomností podpořil nadřízeného, fakticky vlastně podřízeného, kdesi lítá. Je to srandovní a symbolické.

Morava sa súdí

U stolu Ivana Haška se v tu chvíli scházejí Dalibor Kučera a Jiří Kubíček. Dva muži, hlavní tváře Haškova týmu a zároveň soupeři v kandidatuře o moravského místopředsedu.

Kubíček se vzteká. Chce, aby někdejší parťák Kučera nekandidoval. Hašek to odmítá, chce Kučeru. Kubíček je naštvaný. Tuší prohru, která také přijde.

„Nerozumím tomu," píše během zasedání v esemesce redaktorovi on-line deníku TÝDEN.CZ. „Bělák se mi směje, jak chutná kudla do zad od kamaráda Kučery," žaluje na brněnského šéfa Radka Běláka, jednoho ze svých dlouhodobých fotbalových nepřátel.

Vinšovo verbální protahování

Jiný redaktor on-line deníku TÝDEN.CZ, Ondřej Eisner, jde zkrátit zpocený čas (v Národním domě je dusno) pomocí cigarety. Na balkoně potkává předsednického kandidáta Luďka Vinše. Ten chodí dokola, gestikuluje, nahlas si předříkává projev. Hodně nahlas. Je to vtipné. Až pak si všimne, že za ním někdo stojí.

Když je to „naostro", tedy před delegátským publikem, Vinš mluví jako zkušený manažer, prezentuje se tak. „Vím, jak vést úspěšnou firmu," říká zpoza pultíku. Naopak Ivan Hašek začíná větou: „Mluví k vám Ivan Hašek, chlapík z Nymburka, co miluje fotbal." A v tomhle duchu pokračuje. Oba však neřeknou nic nového.

Volí se. Mezi prvními hází hlasy do urny Karel Poborský, internacionál, a Jaroslav Starka, příbramský svéráz. Kření se do objektivů. Luděk Vinš dlouho postává na chodbě solitérsky, sám. Kouká. Je napjatý. Hašek si věří, vypadá o dost uvolněněji. Diskutuje, usmívá se. Laškuje.

Ví to. Hned jak je oznámen výsledek, spustí se mohutný potlesk. Ivan Hašek jednoznačně převálcoval Luďka Vinše! Hašek děkuje. A podporu dostává i nadále.

Drtivou většinu lidí, které chtěl do týmu, tedy výkonného výboru, dostal. Místopředsedou nebyl zvolen dokonce ani nesmrtelný černokněžník Jaroslav Vacek! Ten si pochvaloval, že touha po změně je patrná...

Papírová věštba

Kluk z Nymburka to dokázal. Delegáti valné hromady, jejichž problémy se dříve točily především okolo diskusí o chutnosti jednotlivých chlebíčkových náplní, nyní akčně prezentovali touhu po změně.

„Neustálá mediální skandalizace svazu", jak říkal na začátku Pavel Mokrý, vedla k rozprášení dlouhodobě zatuchlé garnitury. Teď už je to jen na Haškovi a jeho týmu. Nastává odbahnění českého fotbalu. Snad...

ČTĚTE TAKÉ: „Poražený vítěz" Vinš je rád: Ušetřil jsem miliony