Čekání na Tottiho. Poslední římský gladiátor míří do Plzně

Je personifikovaným synonymem fotbalové věrnosti. S jistou dávkou patosu by se dalo říci, že je poslední hrající srdcař. Vždyť v AS Řím, v týmu, který jej naučil milovat už jeho děda, strávil dlouhých osmadvacet let, z toho pětadvacet mezi profesionály. Teď přijíždí pokusit se podmanit Českou republiku. Podruhé a možná také naposledy.

Vůbec není jisté, zda do zápasu nastoupí. V úvodu sezony léčil zranění, trenér AS Řím Luciano Spalletti ho už využívá především jako žolíka, tedy náhradníka. Přesto jeho jméno táhne do Štruncových sadů davy lidí. Týká se to i fotbalistů místní Viktorie.

"Na utkání se moc těším, protože přesně pro tyto zápasy fotbal děláme. Jsem moc rád, že máme zrovna AS Řím, a doufám, že se na hřiště podívá i Totti. Je to pan fotbalista a dokazuje to i v devětatřiceti letech," přeje si plzeňský obránce Lukáš Hejda.

Před dvaceti lety se poprvé objevil na českém hřišti. V poháru UEFA vyzval se spoluhráči Slavii a nečekaně padl. Teď přijíždí do Plzně. Vyzrálý, zkušený, avšak s nejistým místem v sestavě. Jeho geniální fotbalové myšlení i přesné zakončování brzdí nižší provozní rychlost. Už dávno neprohání obranu soupeře. "Pořád ale umí rozhodovat zápasy," varuje nejen Plzeň italský trenér Claudio Ranieri.

Jeho kvality kdysi dávno odhadl český trenér Zdeněk Zeman. Poznali se v roce 1997 právě v Římě, který Zeman vedl. Zkuste vyjmenovat pět nejlepších italských fotbalistů, položil mu před lety otázku jeden z novinářů. "Totti, Totti, Totti, Totti a Totti," odpověděl bez známky ironie. Až tak ho jednadvacetiletý mladík, tehdy nezkrotný hřebec, který se nikdy nebál drsně sestřelit protihráče, okouzlil. Právě on mu dal na dres desítku, číslo pro největší hvězdy týmu.

Za dva týdny oslaví čtyřicátiny, ale končit zatím nehodlá. "Proč? Cítím se dobře, mám kondici, věřím si," říká samotný Totti. Mluví za něj činy. V neděli rozhodl o vítězství nad Sampdorií Janov, když v nastavení proměnil penaltu a získal týmu tři body. Rozehrál tak parádně svou pětadvacátou sezonu v dresu AS Řím, v týmu, který se stal součástí jeho DNA.

Jeho velký fotbalový příběh s rudým dresem se začal psát, když mu bylo třináct let. "Někdo tehdy zaklepal u našeho římského bytu. Fiorella, moje matka, šla otevřít. To, co následovalo, mělo zásadní vliv na mou budoucí kariéru," popisoval ve svém emotivním vzkazu pro fanoušky AS Řím, který napsal na konci srpna.

Před dveřmi stáli představitelé slavného AC Milán a vyslovili přání, aby mladý Francesco hrál za "Rossoneri". Jeho maminka byla proti, řekla jasné ne. "Když vyrůstáte v Římě, máte dvě možnosti. Buď patříte k rudým, AS Řím, nebo k modrým, tedy k Laziu. V naší rodině existovala jediná možnost," popisoval Totti.

"Bohužel jsem nestačil příliš poznat svého dědečka, protože zemřel, když jsem byl ještě malý. Ale zůstalo tu po něm něco úžasného. Můj dědeček Gianluca byl velkým fanouškem Říma a tuhle lásku přenesl i na mého otce, který ji následně přenesl na mě a na mého bratra. Naše láska pro AS byla něco, co se v naší rodině dědilo. AS Řím byl pro nás víc než jen fotbalový klub. Byla to součást naší rodiny, naší krve, našich duší," uvedl fotbalista, který se svým milovaným klubem ovládl ligu pouze jedinkrát - v roce 2001.

Totti si prý dodnes vzpomíná na emotivní chvíli, kdy jej vzal otec poprvé na zápas římských Vlků, na Stadio Olympico. "Můžu zavřít oči a zase si na ten pocit vzpomenu. Něco to ve mně zažehlo," vzpomíná Totti, který už jako kluk obdivoval kapitána Říma Gianniniho. "Byl pro mě ikonou, symbolem. Dítě z Říma, stejně jako já," říká.

Francesco se přesto dočkal. Nabídka z AS přišla o pár týdnů později. "Hrát za AC Milán by mi přineslo hodně peněz, ale tehdy mě matka naučila něco důležitého: domov je nejdůležitější věcí ve vašem životě," popisuje Totti, který nedlouho poté oblékl prvně červenožlutý trikot.

"Když jsem přišel na hřiště při svém prvním utkání, dmul jsem se pýchou, že můžu hrát za svůj domov. Pro svého dědečka. Pro celou svou rodinu. Po celých těch pětadvacet let jsem se toho pocitu hrdosti nezbavil," uvádí Totti, který během kariéry dostal i nabídku slavného Realu Madrid, který v něm viděl součástku legendárních Galacticós. Mohl hrát po boku Zidaneho, Ronalda, Figa či Beckhama. Scénář znáte. Odmítl.

"Důležitý byl pro mě už rozhovor s prezidentem římského klubu. Ale až hovor s mou rodinou mi připomněl, o čem život vlastně je. Není nad domov," nezklamal fanoušky AS. "Lidé se mě ptají: proč jsi vlastně strávil celý život v Římě? Odpovídám jim: Řím? To je moje rodina. Mí přátelé, lidi, které miluju. Je to moře, jsou to hory, památky. A samozřejmě jsou to i Římané. Řím je žlutý a červený. A v mých očích je Řím celý svět. Tenhle klub, tohle město. To je můj život," dodal ve svém prohlášení.

S italskou reprezentací se Totti rozloučil už před deseti lety triumfem na mistrovství světa. Teď touží po hrdinské rozlučce i s AS Řím. Na hřišti za rudý dres klidně padne. Ne náhodou se mu přezdívá Poslední římský gladiátor.