Reprezentační brankář
Nabuzený Vaclík: Chci dokázat, že jsem pro Sevillu ten pravý

Snad jen Petr Čech v Chelsea a nyní v Arsenalu se mezi všemi českými fotbalovými brankáři může ve své kariéře pyšnit tak prestižní adresou zaměstnavatele jako nyní Tomáš Vaclík po přestupu z Basileje do Sevilly. V šestém nejlepším týmu Evropy podle koeficientu UEFA si navíc hned získal pozici jedničky a v devíti zápasech inkasoval jen čtyři góly, z toho dva proti hvězdné Barceloně. Ačkoli pro něj změna prostředí nebyla snadná, dopředu ho žene motivace ukázat, že klub si jej vybral oprávněně.

"Chci ukázat, že neudělali chybu, když přivedli brankáře ze švýcarské ligy. Pro mě je to výzva i sám sobě dokázat, že na to mám. Že mohu být platný i pro takový tým a že dokážu chytat ve španělské lize a nedat nikomu důvod, aby mě museli vystřídat," řekl Vaclík v rozhovoru s ČTK.

Právě o takovém přestupu vždy snil. "Jednou nevyšel Everton, pak zas nevyšla Benfica. Takže byla i varianta, že už takový velký přestup prostě nevyjde. Když jsem se pak ale dozvěděl o zájmu Sevilly, tak jsem si jen řekl: 'Wau, to prostě musí dopadnout'. Moc jsem to chtěl," vzpomínal Vaclík na okamžik, kdy se na dovolené poprvé dozvěděl o zájmu španělského týmu.

O pár dní později už byl s mužstvem na soustředění. "Když jsem pak nastupoval v Superpoháru proti Barceloně a byli tam všichni ti hráči včetně Lionela Messiho, tak mi naplno docvaklo, kam se moje kariéra vyvinula," uvedl devětadvacetiletý gólman.

Ačkoli první týdny v novém týmu zvládl výborně a vychytal Seville postup do hlavní fáze Evropské ligy, nebylo to pro něj snadné, jak by se mohlo zdát. "Ta změna byla opravdu velká. Prvních 14 dní jsem se v tréninku necítil vůbec dobře. Měl jsem kolem sebe 45 nových lidí, nový jazyk, navíc jsem v tréninku dostával spoustu gólů, nedařilo se mi toho moc chytat. Trenér po mě chtěl nové detaily a já tak přemýšlel, kde mám stát, jak mám mít otočená ramena, a nedělal to automaticky. Ale paradoxně v zápasech jsem se už cítil dobře," líčil Vaclík.

K rychlé aklimatizaci a začlenění do týmu mu pomohlo i netradiční pravidlo v kabině Sevilly, kde mají hráči zakázány mobily a jiná elektronická zařízení.

"Musíme odevzdat telefon a dostáváme ho až po obědě. Ale má to jednoduchý důvod. Abychom spolu v kabině komunikovali," vysvětlil Vaclík. "Když nový hráč neumí tolik jazyk, tak si sedne do rohu, vezme si telefon a píše si s manželkou, kamarády a kouká na sociální sítě. Takhle nás to ale nutí více komunikovat mezi sebou," dodal.

Sám zatím španělsky tolik neumí, takže více drží se spoluhráči, kteří ovládají angličtinu, jako Roque Mesa, Daniel Carrico, Sergi Gómez, Ibrahim Amadou, Joris Gnagnon nebo André Silva. "S nimi si popovídám o více věcech. Ale nemám problém zapadnout do kolektivu a i španělsky mluvící kluci vidí, že se snažím o komunikaci, tak se snaží také," dodal.

Velmi pochvalná slova má i na trenéra Pabla Machína, který sice není tak známý, ale ve Španělsku je hodně uznávaným mladým koučem. "Je fakt dobrý trenér. Tréninky jsou výborné, mají obrovskou kvalitu a tempo. Trenér přijde, řekne nějaké věci a pak nechává pracovat realizační tým, kterému bezmezně věří. Když se mu ale něco nelíbí, tak do toho vstoupí," uvedl Vaclík.

"Hodně s námi komunikuje před tréninkem i po něm. Hodně si zakládá na rozboru zápasů u videa. A má svůj systém, který nemění, ať už hrajeme proti komukoli. I kdybychom nastoupili bez dresů, tak každý pozná, že nás trénuje Machín. Hrál takhle i s Gironou a měl super výsledky," dodal.

Ačkoli má za sebou velmi náročné období, hodně se těší, až se v úterý připojí k národnímu týmu. "Reprezentace je vždy čest a těším se tam moc. I na to, že s klukama zas popovídám česky. Nejen já, ale i ostatní kluci mají nové zážitky a témat na probrání bude opravdu hodně," řekl Vaclík.