K návratu ho přemlouvají malé děti, s cílem přimět ho ke comebacku do národního týmu vznikají facebookové petice, do kterých se hlásí desítky tisíc lidí. A hlubokou inventuru vlastní soudnosti provádějí i ti, kdo ho za výkony v Minsku házeli do hokejového železa. Reprezentační sbohem Jaromíra Jágra vyvolalo pořádný poprask. A věřte, že nebyl poslední.
Pětadvacet let - tak dlouho Jágr oblékal dres v barvách české vlajky. Kvůli reprezentačním akcím si neváhal protáhnout už tak náročnou sezonu, chodil s vlastní kůží na trh, po kterém se v případě neúspěchu pravidelně proháněla černá ruka českého škarohlídství a "fundované" kritiky.
Zasvěcené názory o tom, jak se má hokej hrát a jak ho má hrát Jágr, nechyběly ani v Minsku. Z mátožně bojující armády to byl právě on, kdo sklízel nejrůznější narážky poukazující na jeho vysoký věk, lenost, neochotu dřít a otrávenost. Stal se fackovacím panákem a snad poprvé v životě se rozhodl pořádnou facku vrátit: "Končím, nemám zapotřebí, aby si někdo bral mé jméno do huby," vzkázal nejproduktivnější Evropan v dějinách NHL.
Předmět hokejových debat se ve vteřině změnil. Místo kritiky se najednou začali všichni bavit o tom, jestli to Jágr myslí vážně. A jestli je možné, že se ještě vrátí. Všechno je o to žhavější, že se za rok hraje hokejové MS v Česku. A Jágr, v případě že by nehrál v NHL o Stanley Cup, měl být v Praze a Ostravě jedním z jeho hlavních magnetů.
Ještě jedna krásná akce, klička, gól. Pověstné zasalutování euforií pohlcené a do posledního místa vyprodané vysočanské aréně. Setření potu, který se na tváři mísí se slzami dojetí, políbení medaile (nejlépe zlaté) a OPRAVDOVÉ sbohem národnímu týmu. Takhle nějak by měl vypadat scénář Jágrova pražského loučení, který by do kolen poslal i ostřílené režiséry hollywoodských dojáků. Jenže teď je v ohrožení.
Není tak divu, že hokejovou legendu k přehodnocení plánů vyzývaly už malé děti na letišti po návratu z Běloruska, že si jeho návrat přeje šéf českého hokeje Tomáš Král a nevzdává se ho ani trenér Vladimír Růžička. Nikdo si dost dobře nedokáže představit, že by reprezentační éra fenomenálního forvarda skončila takhle podivně.
Jak to tedy bude? Vsaďte si na to, že se Jágr vrátí. Je totiž jedním z těch, pro které je národní tým pořád nejvíc. Je hráčem, který miluje fanoušky a je nadšený, když se lidé hokejem baví. A také je tím, kdo kromě národní hrdosti cítí vůči reprezentaci obrovskou zodpovědnost. Jinak by se s týmem plným mladých hráčů netrmácel do Běloruska, ale raději tahal z problémů vlastní Kladno, do kterého napumpoval soukromé miliony a jenž se zřítilo to první ligy.
Pokud bude Jágr zdravý a nebude hrát play-off NHL, pozvánku neodmítne. I kvůli trenérovi Růžičkovi, kterého si osobně hodně váží a jehož přístup otevřeně uznává. Že by Jágr v době strhujících zápasů a domácí hokejové horečky seděl na statku v Hnidousích a počítal, kolik vajec snesla která slepice? To nedokáže. Naštěstí.
