Kdyby se hokejový obránce Jan Suchý narodil v Americe, možná by byl stejně slavný jako jeho souputník Bobby Orr. Stejně jako legendární "Mr. 2:0" uměl "Souška" skvěle bránit i útočit, vedle perfektní rozehrávky a pohotové střely ho zdobila též velká bojovnost a houževnatost. I díky tomu byl považován za jednoho z nejlepších evropských obránců. Člen Síně slávy domácího i světového hokeje, který si příliš nelámal hlavu s životosprávou, oslaví 10. října pětasedmdesátiny.
"Těžko říct, kdo s tím začal dřív. Já chtěl dávat góly a díry se na straně soupeře objevovaly vždycky. S Holíkama jsme to měli sehraný dobře. Ale taky je pravda, že trenéři mi kolikrát nadávali, protože jsem to někdy přeháněl," komentoval svoje ofenzivní pojetí vítěz prvních dvou ročníků Zlaté hokejky z let 1969 a 1970. Jako jeden z prvních hráčů navíc padal i do střel.
V lize, v níž 16 sezon hájil barvy jihlavské Dukly, nastřílel Suchý 162 gólů v 561 zápasech. Sedmkrát se radoval z mistrovského titulu, v sezoně 1968/69 jako dosud jediný obránce ovládl kanadské bodování. Dalších 44 tref přidal v reprezentaci, za kterou v letech 1964 až 1974 odehrál 160 utkání. Dodnes tak zůstává nejproduktivnějším bekem tuzemské historie.
Vedle stříbra ze ZOH 1968 v Grenoblu se podílel na dalších čtyřech druhých místech na mistrovství světa, navíc má i dva bronzy. V letech 1969 a 1971 byl vyhlášen nejlepším obráncem šampionátu, čtyřikrát se dostal do all stars týmu MS. O největší úspěch své generace - zlato z domácího MS 1972 - ale přišel, neboť v září 1971 mělo auto, které řídil, nehodu, při níž zahynul jeden ze spolucestujících.
Suchý byl následně kvůli alkoholu v krvi odsouzen k trestu odnětí svobody, a přestože se po návratu z vazby zúčastnil přípravného kempu před MS, vedoucí orgány jeho účast na šampionátu nepovolily. Ve vězení si nakonec odpykal devět měsíců.
"Po zápase jsem musel mít pivo a cigarety, na to jsem byl zvyklý, chybělo by mi to k výkonu. A dvě hodiny před zápasem kafe a cigaretu. A někdy jsme si ještě předtím dali panáka, aby se nám zrychlil krevní oběh a nemuseli jsme tak lítat na rozcvičce," netajil se svými prohřešky proti životosprávě Suchý.
S hokejem začínal na rybnících v rodném Havlíčkově Brodu, kromě toho byl i dorosteneckým fotbalovým reprezentantem. Když ale v roce 1963 přestoupil do Dukly Jihlava, bylo o jeho další kariéře rozhodnuto. Na jejím sklonku si zahrál i v Německu a v Rakousku, na prahu padesátky ještě pomáhal Havlíčkovu Brodu v krajském přeboru, zároveň jezdil jako řidič u sběrných surovin.
Po definitivním ukončení kariéry dělal počátkem 90. let v mateřském celku krátce asistenta trenéra, brzy ale přešel do funkce obchodního manažera klubu. V roce 2009 byl přijat do Síně slávy IIHF, o rok dříve nemohl chybět mezi prvními jmény v její tuzemské obdobě. "Zdraví mi slouží, kouření mi nevadí, pivo mně chutná," řekl před pár lety otec dvou synů a dcery, který hokeji zůstal věrný jako divák.
