Sympatické je, že Kontinentální liga od svého počátku otevřela dveře neruským klubům. I když to byla vlastně nutnost. Hlavně vzhledem k faktu, že se liga profilovala jako "něco víc", než demonstrace ruské hokejové síly uvnitř, v myslích fanoušků, hermeticky uzavřeného ledového kolbiště.
Kontinentální liga přece nechtěla být superligou armádních klubů, která okolní svět v podstatě nezajímá. Ano, expanzivní politika měla jisté porodní bolesti s alibistickým nádechem, ostatně prvními třemi "neruskými" kluby v rodině byly mistři Kazachstánu, Lotyšska a Běloruska.
Pomohlo až následné uchopení ekonomicky-politického směru. Zájmy silného lídra celé ligy se sjednotily v prospěšnou symbiózu. Začala fungovat prospěšná symbióza celosvětové propagace ruských zájmů a zájmů čistě ekonomických, které, pak-li že pominou ty sportovní a fanouškovské, ustoupí do pozadí.
Lev Praha za sebou zanechal jen hezké vzpomínky hrstky českých reprezentantů. Chorvatský Medveščak hledá již čtvrtým rokem vlastní identitu a rozpočtové stability. Hrdý Slovan Bratislava zase cestu za výraznějším úspěchem.
Jedno mají neruské kluby společné. Náročnost prosadit se proti ruské konkurenci. A to ve všech směrech. Od finanční stability, přes samotnou podporu ze strany vedení ligy až po rozhodčí, kteří mají tu a tam značné problémy zamaskovat své přesvědčení.
Pohled na tabulku hovoří jasně. Ani jeden neruský klub není v tuto chvíli na pozicích pro play-off a ani jeden neruský klub ještě nezískal Gagarinův pohár. Někde bude asi chyba.
