V Magnitogorsku moc radostí nezažijete. Odlehlá oblast, na to si zvyknete, a s běžnou občanskou vybaveností v půlmilionovém městě problém není, ale jsou zde jiné záludnosti. Například dlouhá krušná zima. Ano, teploty pod minus čtyřiceti zde nejsou ničím neobvyklým stejně jako teploměr ukazující pod nulu ještě počátkem května. Na to si zvyknete. Horší je to s životním prostředím. Magnitogorsk byl svého času výkladní skříní ruského ocelářského průmyslu, v minulém století zde byly největší slévárny světa, hrdý dodavatel rudé armády.
To vše si ovšem vybírá svou daň. V roce 2006 byl Magnitogorsk uveden na světový blacklist měst se stabilně nejhoršími rozptylovými podmínkami. Jen 28 % novorozenců v roce 1992 bylo zdravých. Na pozadí všech nepříjemných aspektů běžného života se stává vedle chrámu Nanebevzetí Krista, který tvoří ortodoxně věřícímu obyvatelstvu klíčové útočiště, i sport, konkrétně hokej, velmi podstatnou kratochvíli.
Jenomže tato milovaná, dvěma Gagarinovými poháry ověnčená zábava v posledních měsících neposkytovala dostatek pozitivních pocitů. Už před startem sezony bylo jasné, že poprvé po několika letech přijde změna. Ne snad výsledková, to si nikdo nepřipouštěl, ale minimálně v herním projevu. Jasně, Sergej Mozjakin je jeden, je svůj a v podstatě není ani přizpůsobivý. Hraje tak trochu jako z jiného světa a hraje jako by trochu vytržen z kontextu. Prostě stylem: buď se přizpůsobíte, milí spoluhráči, nebo ne, i tak budu tou nejzásadnější hybnou silou týmu já.
Problém nedostatečné výkonnosti v aktuální sezoně je spíše ve zbytku mančaftu. Elitní útok se již definitivně rozpadl, dopingový hříšník Danis Zaripov i přes své proklamace o bezproblémové infiltraci do NHL, kam jeho trest nedosáhne, zmizel kdesi v časoprostoru a Janu Kovářovi zase jako by tak trochu po letech fascinujících výkonů spadl řetěz.
Síla "Magnitky" spočívala vždy v soudržnosti, týmovosti a ofenzivních aspektech defenzivy. Chris Lee není pánbůh, ale jeho produktivita spočívala ve vzájemné podpoře všech herních prvků. Přesilovky Magnitogorsku byly postavené především na hokejové inteligenci.
Neříkám, že o ni Magnitogorsk definitivně přišel, stále patří k nejlepším týmům ligy, ale - už se až příliš podobá ostatním. Těm normálním. Magnitogorsk to až příliš postavil na jedné lajně. Mozjakinovi je 36 let, Zaripov má po kariéře a Honza Kovář musí v sobě najít sílu stát se novým Mozjakinem. Nemyslím teď herním projevem, ale duševně. "Magnitka" prochází obdobím, kdy hledá sama sebe. Před pěti lety se našla skvěle.
Ale vrátit se bude hodně těžké.
Autorem je Ondřej Voršilka, komentátor televizní stanice Sport 1, která Kontinentální hokejovou ligu vysílá.
