KHL momentálně prožívá klíčové období své zatím relativně krátké historie. Přichází čas na zatraktivnění, zeštíhlení a započetí systematické cesty s uspokojivými ekonomickými výsledky na následující střednědobý horizont.
Na pozadí některých významných změn z nedávné minulosti se představitelé soutěže rozhodli bojovat s nešvary, jakými jsou bezesporu velké rozdíly mezi ekonomickou soběstačností klubů a přílišnou závislostí těch slabších na financování ze státního sektoru. Pěstuje se tedy tvrdá politika "hraj, pokud na to máš a přineseš nám sponzory a pozornost".
Svou cestu ukončil chorvatský Medveščak, který přesluhoval v rámci svého tříletého konceptu, na který byly navázány partnerské smlouvy se sponzory i plnění kontraktů s hráči. Do konceptu procesu obměny tým z hokejově netradiční destinace nezapadal na rozdíl od Metallurgu Novokuzněck, který také skončil, ale který má velkou tradici, excelentní mládežnickou akademii a rozhodně nepatří mezi kluby s nejnižším rozpočtem či dluhy vůči hráčům.
Problém v jeho případě je spíše právě v atraktivitě pro sponzory a fanouškovskou základnou v souvislosti s regionální pozicí. Metallurg nedokázal účinně propojit své odchovance s A týmem a dlouhodobě se potýkal s výkonnostní krizí, nezájmem silných partnerů vzhledem k lokální odloučenosti, která je problémem také v případě Jugry, v menší míře Chabarovsku, který je ale strategicky silným bodem na mapě ruského Dálného východu.
Otázka KHL je složitá. Na jednu stranu se potřebuje chovat tržně a udržovat pouze organizace soběstačné, ještě lépe ty perspektivní, na druhou stranu má podporovat rozvoj mladých hráčů napříč regiony. Myšlenka zeštíhlení na 26 klubů rozhodně není od věci, ale je potřeba k ní přistupovat naprosto koncepčně.
Autorem je Ondřej Voršilka, komentátor stanice Sport 1, která KHL vysílá.
